Ad Čtenářský deník - znáte facebookovou skupinu Nezletili kritici? Je to fajn prostor, kde děti můžou čerpat tipy na četbu od vrstevníků, psát svoje dojmy z četby, plnit čtenářský výzvy a třeba i dostat recenzni výtisk knížky. Z dětství si pamatuju, že psát si záznamy o knížkách pro sebe samu mi v určitou chvíli přišlo zbytečný, ale když se moje občasné dojmy objevily ve školním časopisu, měla jsem pocit, že to psaní má nejakej smysl. Pro každého to asi není, ale třeba by to některé potomky motivovalo ;) Píšou tam děti už asi od pěti let (přes rodiče) až po osmnáctiletý.

K tem nestrasidelnym dobrodruznym kniham- nasim klukum se v 8-10 letech libil Jo Nesbø, cetli oba nekolikrat kazdy dil a nalakali dalsi deti.

LADY_MYSKA: Jo, takovýhle záznamů jsme zkoušely už pár, ale vůbec se to nechytlo (vždycky zpracuje jednu knihu...), tak to netlačím...

Teď nadšeně obě holky udělaly pár testů na Čtení pomáhá (znáte, že jo ;) ). Ale taky se k tomu vlastně nechtějí vracet...

Teď čteme s prostřední Písečníky a bludný asteroid, je to napínavý a strašidelný dost, strašně se držím, abych nečetla napřed, a jsem napjatá jak struna :-D

Teď jsme si právě s prostřední sedmiletou na problematiku samostatného čtení sáhly zase jinak. Ona má čtení "zadarmo" - naučila se velmi lehce samostatně číst, čte samostatně od předškoláka, celkem plynně od pololetí první třídy. Takové ty jednoduché knížky s odstavce na stránku jsou dávno pod její úroveň, samostatně a nesmírně hrdě přečetla prvního díl Harryho Pottera (děj znala z audioknihy a z filmu).

Jenže pak ouha, vytáhla jsem na ní ty Písečníky, suverénně to chňapla a četla... ale najednou zjistila, že ta knížka je tlustá a napínavá a písmenka jsou malý a zálusk má na tisíc dalších knížek... tak jsme se pokorně vrátily ke společnému čtení. Tak uvidíme, jaký najedeme režim.

Ještě k té strašidelnosti - nedávno jsem po čase narazila na citát svého oblíbeného Maurice Sendaka (autora Tam kde žijí divočiny): "In reality, childhood is deep and rich. It’s vital, mysterious, and profound. I remember my own childhood vividly. I knew terrible things. But I knew I mustn’t let adults know I knew. It would scare them."

PAKOBYLKA_: Kluky na samostatné čtení bavil David Walliams a teď čtou Klub tygrů od Brzeziny. To mi přijde fajn, je tam dobrodružný příběh, hlavní hrdinové jsou děti a i se něco málo dozvědí. Mladšího (8 let) baví Jirka ve vesmíru, nebo tak nějak, od Stephana Hawkinga. Je to příběh o klukovi a holčičce, prokládaný výkladem o vesmíru a s reálnými fotkami planet, měsíce a tak... Taky je celkem bavila Správná pětka a ná mám ráda pohádky a příběhy Roalda Dahla

ANNNA: neboj se a čti, užiješ si to i dospělá

Safra, já bych chtěla být zase malá!!! Takových hezkých knížek... ;)

Vedete s dětmi něco na způsob čtenářského deníku? Papír? Goodreads?

My jsme teď půjčili v knihovně knížku Elementi od Zory Cejnkové. Měla pěkné ilustrace, tak jsem ji vzal a říkal si že to třeba bude šestiletou bavit i když má hodně stran. A úplně ji to pohltilo a chtěla to číst pořád a teď si to vzala i na prázdniny k Babičce aby jí to přečetla podruhé.
Sazba je docela velkými písmeny, takže by se to mohlo malým čtenářům dobře číst.

JANISKA: Jeste ne, taky jsou nekde na seznamu.

Hele, me doted desi Rosulkova a jeji skripavy: “Kdopak to spi a kdo bdi?!” A mladej na Mrnouse a carodejnici kouknul bez bazne a hany a zadny stopy to nezanechalo.

JANISKA: (knihu si vybrala podle lebek a dalších strašidelných symbolů na černé obálce)

PAKOBYLKA_: Lichožrouty už jste četli? Je to napínavý, dobře napsaný, ale ne strašidelný. Mladší má trochu problém s počtem postav (pletou se jí všichni ti Čangové a Tulamorové), ale pokud jste dali HP, bude tohle pohoda :)

Jinak moje ani ne šestiletá dcera, která se nedávno klepala u Kahounovejch Včelích medvídků, včera odpoledne ukořistila v jedný krabici "vše za pět korun" hororovou sešitovou novelu no name autora a pak mě za vydatného smíchu nutila číst o příšerách požírajících mozky. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak rozdílné parametry děsivosti mezi jedinci existují.