CERNYRYBIZ: Jasně, osobní triggery jsou jiná věc, taky jich pár mám.

Jinak aktuálně asi nemám nic moc na doporučení, kromě zábavné historky, že dítě dělalo přípravku na přijímačky, tam byl úryvek z knížky Poslední člověk a dítě prohlásilo, že je to zajímavý a že si to chce přečíst. Matka zašla do skříně se zásobami knížek "k svátkům, narozeninám, Vánocům, za bolestný nebo jen tak, když nemají co číst" a přinesla odtamtud Posledního člověka 😁 byla jsem za hvězdu. Ale zatím nevíme, jaký to je.

Aaaale tak ať taky něco doporučím...

Karolina Francová - Algar Tarch.

Young adult fantasy, dospělému to nejspíš přijde tu a tam nedotažené nebo naivní, ale cílová skupina 12-18 to ocení, hlavně holky. Stylově dost podobné jako západní knihy těchto žánrů, ale míň wow efektu a víc propracovanosti. Silná hrdinka, pohledný sympaťák a lehká bromance included.

Lepší než: průměr young adult fantasy žánru
Podobné jako: knihy Stevena Brusta. Ty jsou teda jednoznačně klučičí a akčnější, ale celkový pocit je podobný - žádné veledílo, ale moc hezky se to čte.
Horší než: Leonard Medek - Stříbrný šíp

QUANTI: Dárce mě iritoval tak strašně, že byť to byl dárek od osoby blízké, skončil v knihobudce, a dostal jsem se předtím někam na stranu zhruba třicet, pokud vůbec tolik. Ale to je dané tím, že jsem odchovaný Bradburyho Fahrenheitama a Ivana Denisoviče jsem taky někdy četl, a v důsledku jsem poněkud alergický na to, když se totalitní dystopii snaží psát děcka, co totalitu nezažila, neučila se o ní ve škole, nečetla o ní v novinách, nakoukaný mají tak akorát Matrix, Hladovky a ještě mooožná Příběh služebnice - a snaží se to vyvažovat tím, že všecko bude dárk end ívl.

This being said, máš pravdu, Dárce je nejspíš objektivně vzato o něco lepší, přestože mě osobně sral víc.

CERNYRYBIZ: Dárce náhodou docela šel číst. Až u dalších dílů mi přišlo, že to šlo strmě dolů :D

Citim se povinen varovat pred knihou Incarceron.

Hodne, ale fakt hodne nepovedena pseudo-cyberpunk-fantasy, nejsmirnejsi hodnoceni, co me napade, je "Hunger Games z Wishe" . Cimz teda krivdim jak Hladovkam, tak Wishi. Nasel jsem v knihobudce, uplne nova knizka, zalozena na strane 28. Ja byl teda odolnejsi, a docetl jsem se nekam na stranu 92 - behem kterezto doby neni vystaven svet, nejsou vykreslene charaktery, motivace, zapletka, proste nic, krome dvou samoucelne nasilnych (a zoufale nelogickych) scen se tam nedeje navic ani nic, co by vzbuzovalo emoce. Ve skutecnosti je kumst psat takhle blbe, i trojkari u nas na gymplu zvladali behem ctyriceti minut napsat slohovku, co davala vetsi smysl a byla poutavejsi.

Tak jsem ji pak "zapomnel" v metru. Pokud ji najdete, nechte ji lezet.

Lepsi nez: lobotomie lzici na dorty.
Podobne jako: Darce od Lois Lowryove. Jinak logicka stavba à la Dzville od Velinskeho, ovsem chybi tomu surrealne kouzlo. Svet à la Hunger games, ovsem bez sympatickych postav, emoci a pocitu, ze o neco jde.
Horsi nez: prumerna slohovka psana patnactiletou anarchofeministkou s trojkama z materskeho jazyka a ctyrkama z dejepisu.

Jo a prej je k tomu i film.

DZODZO: Ono záleží jak které knihy. Ze čtečky čtu knihy bez ilustrací, tedy klasické pohádky a taky Mýty od Stevena Frye, Hobita nebo Harryho Pottera. Spíš jako nouzovka, když není kniha k dispozici.

Ja tedy stale vice kupuji papir a posilam do sveta, ale navstevuji i knihovny a co v knizkach nachazim je hodne nepekne, posledne to byla snad skvrna od krve a preposledne nejaka mrtva mucha

HANELA: Tak přesně tohle se mi už několikrát stalo! Někomu jsme vykládal, co zrovna čtu a nemohl jsem si vzpomenout na titul.

HANELA: Pocketbook

HANELA: Mně se obálka knížky zobrazuje na vypnuté čtečce, tak to mám na očích taky. :)

VOY: souhlasím, a tam je mi pak úplně jedno, co je to za formát.
HANELA: v tomhle je taky jednou výhoda, že mám rozečtených vždy několik najednou. Jak přehazuju, tak ten název a autora vidím každou chvíli 😂

Netýká se to dětských knih, ale čtečky obecně.

Kupodivu mi nevadí číst ze čtečky, je super po mnoha stránkách. S čím mám ovšem problém, je, že už pak nevím, jak se knížka jmenuje!!
Když si beru papírovou, vždycky vidím název i spisovatele, pokaždé, když ji beru do ruky nebo je položená.

To je asi jediné, co mi u čtečky vadí.

LUSINDA: Čtečka je i příležitost mít oblíbené knihy vždy s sebou a číst si i ve chvílích, kdy čtení papírové knihy není proveditelné, např. přeplněné metro, noc nebo obecně tma v místnosti, čtení u ne-kojení mi zachránilo aspoň tu trochu příčetnosti, co mi zbyla. Ve čtečce mám i pár titulů, které předčítám synovi v autobuse.
Vlastnictví a aktivní provozování čtečky nijak nerozporuje lásku k papírovým knihám. Náš byt je toho jasným důkazem. Už jsem ale došla do fáze, že radeji přenechám místo knihám, které mi stojí za to mít v papíru, než knihám, které přečtu a odložím nebo si nejsem jistá, jestli se mi vůbec budou líbit.
Půjčování knih je pro mě nepraktické z časových důvodů, protože knihovny mají omezenou pracovní dobu (naprosto to chápu), takže si "dočasnou" knihu koupím do čtečky a ještě podpořím nakladatele.