DZODZO: Ono záleží jak které knihy. Ze čtečky čtu knihy bez ilustrací, tedy klasické pohádky a taky Mýty od Stevena Frye, Hobita nebo Harryho Pottera. Spíš jako nouzovka, když není kniha k dispozici.

Ja tedy stale vice kupuji papir a posilam do sveta, ale navstevuji i knihovny a co v knizkach nachazim je hodne nepekne, posledne to byla snad skvrna od krve a preposledne nejaka mrtva mucha

HANELA: Tak přesně tohle se mi už několikrát stalo! Někomu jsme vykládal, co zrovna čtu a nemohl jsem si vzpomenout na titul.

HANELA: Pocketbook

HANELA: Mně se obálka knížky zobrazuje na vypnuté čtečce, tak to mám na očích taky. :)

VOY: souhlasím, a tam je mi pak úplně jedno, co je to za formát.
HANELA: v tomhle je taky jednou výhoda, že mám rozečtených vždy několik najednou. Jak přehazuju, tak ten název a autora vidím každou chvíli 😂

Netýká se to dětských knih, ale čtečky obecně.

Kupodivu mi nevadí číst ze čtečky, je super po mnoha stránkách. S čím mám ovšem problém, je, že už pak nevím, jak se knížka jmenuje!!
Když si beru papírovou, vždycky vidím název i spisovatele, pokaždé, když ji beru do ruky nebo je položená.

To je asi jediné, co mi u čtečky vadí.

LUSINDA: Čtečka je i příležitost mít oblíbené knihy vždy s sebou a číst si i ve chvílích, kdy čtení papírové knihy není proveditelné, např. přeplněné metro, noc nebo obecně tma v místnosti, čtení u ne-kojení mi zachránilo aspoň tu trochu příčetnosti, co mi zbyla. Ve čtečce mám i pár titulů, které předčítám synovi v autobuse.
Vlastnictví a aktivní provozování čtečky nijak nerozporuje lásku k papírovým knihám. Náš byt je toho jasným důkazem. Už jsem ale došla do fáze, že radeji přenechám místo knihám, které mi stojí za to mít v papíru, než knihám, které přečtu a odložím nebo si nejsem jistá, jestli se mi vůbec budou líbit.
Půjčování knih je pro mě nepraktické z časových důvodů, protože knihovny mají omezenou pracovní dobu (naprosto to chápu), takže si "dočasnou" knihu koupím do čtečky a ještě podpořím nakladatele.

QUANTI: To s tebou souhlasim, nekdy je pro me pach stare knizky taky spis odpuzujici. Ale novotou zarici cerstve koupena to je precijen porad prijemny zazitek. Ovsem bez ohledu na format nejvetsi radost mam kdyz objevim nejakou knihu co ke mne opravdu promluvi a najednou se zactu a zacnu mit takovy ten pocit, ze si to nesmim vyplytvat moc rychle, protoze na opravdu dobry text clovek narazi mozna tak jednou za 5 prectenych knih, alespon tak to zhruba vychazi mne.



Abych taky neco rekl k tematu klubu, ted ctu s klukama Fotbalaky (zahadu usinajicich rozhodcich) a zatim je to bavi dost. Sam do fotbalu vubec nejsem, ale prijde mi to pro ne jako dobra kniha: je tam tym, kamaradstvi, soudrznost. Myslim, ze to muze byt fajn i pro nektery holky.

LUSINDA: Jsou knihy, u kterých je fyzické provedení významná složka, a pak jsou knihy, kde je důležitější, jestli je mám ve správný čas po ruce. No a taky jsou knihy, které ani krásné provedení nezachrání. Koupila jsem kdysi pro synovce dětskou knížku, ještě takovou tu kartonovou, s okýnky a moc krásně graficky provedenou. Jenže jsem ji kupovala na dálku a viděla jen pár stránek. Když přišla, byla opravdu hezká, jenže text byl spíš blbý a místy neobratně přeložený. Mně to bylo tak líto! To už pak mám teda osobně radši hezký text v nezáživném provedení.

VOY: ja obcas propadam tomu co ty, mam doma doslova desitky metru knih, ze si obcas rikam, jak by se tvaril statik. Nekdy mne napada to vse zlikvidnit. Ted mam novy duvod to neudelat - dceru, v detstvi mne neskutecne ovlivnovaly prebaly knih v knihovnach rodicu, podporovaly mou fantazii, premyslel, zazival jsem nadseni, zdeseni i zklamani, kdyz mne nejaka dlouho zajimala a pak jsem ji vytahl, listoval, cetl...

VOY: jestli se mám k něčemu přiznat, tak třeba staré knihy mně osobně smrdí. Včetně mých třeba 30-35 let starých, čtu je vlastně s odporem a jen proto, že neexistuje varianta.
LUSINDA: tak jako knihovník bys snad měla uznávat, že existujou jiné formáty. Pro různé skupiny často vhodnější, často praktičtější... už jsem tu psala, že neexistovat e-knihy, čtu desetkrát míň. Dělá to ze mě knižního barbara? Tvoje poznámka o míň citlivých lidech mě popravdě až urazila. Z 99 % knih pro dospělý (ty dětský teď v tomhle vynechme) si pamatuju víc a je pro mě důležitější obsah než obálka. A ten obsah nemám provázaný s fyzickým otáčením papírových stránek.

Dětem knížky kupuju, a u nich je ten poměr zatím naprosto opačnej, tj. na deset papírových stěží jedna elektronická, ale nevidím důvod, proč jim ukazovat a vštěpovat trend "máme z půlky bytu zaprášenou knihovnu, kam do většiny poliček stejně člověk nesáhne, jak je rok dlouhý", jak jsem to viděla u prarodičů a rodičů. V době knihoven, internetu a e-booků je to absurdní. Budu ráda, když budou mít rádi knížky, ale nepohřbí se pod nimi.