DZODZO: Ještě jednou a pomalu.
Radarem řízenej autopilot (ani asistent) nemůže reagovat na signály z radaru bez toho, aby věděl, co to je. Radar totiž NENÍ SCHOPEN ZJISTIT, JESTLI JE PŘEDMĚT V JÍZDNÍ DRÁZE. Není tak přesnej, aby určil, jestli je ta věc přímo před tebou nebo jí mineš třeba o půl metru.
Takže jakoukoliv věc, kterou vidí radar, musí ještě identifikovat kamera, a rozhodnout brzdit-nebrzdit.
Když by brzdil jen na základě radaru, tak bude brzdit každou chvíli, což není jen neuvěřitelně protivný, ale i nebezpečný – mě takhle blbě nakalibrovanej Front Assist u Škodovky jednou málem vybrzdil auto za mnou, protože jsem přejížděl z pruhu do pruhu a on zabrzdil za cyklistou, kterýho bych minul o metr.
Při jízdě třeba po dálnici ve 120 km/h je už prudký brzdění fakt ultra nebezpečný, cesta k řetězový nehodě.
Takže jednoduchá logika "vidím před sebou věc, neznám věc, brzdím" není dostačující. Musí být schopen tu věc poznat.
Navíc ve vyšších rychlostech než je plížení po městě už musí umět reagovat i na pohybující se věci a nějakým způsobem očekávat jejich chování. Třeba předjíždějící auto proti – má brzdit? Má se vyhnout? Má ho ignorovat a srazit se? Tohle je třeba rozhodování, který lidskej řidič zvládne docela snadno, u autopilota se může snadno stát, že se buďto nevyhne i když by mohl nebo vyhne i když by nemusel a trefí něco jinýho.
Nebo situace typu překážka v cestě, je potřeba jí objet, to po čem je potřeba jí objet není klasicky značená cesta (projíždění stavby na silnici). Nebo třeba umět reagovat na to, že stavební dělník řídíc provoz.
Je miliarda věcí, který to auto musí zvládnout, včetně kombinace nepříznivejch faktorů (špatný povětrnostní podmínky a kamera zamrdaná od sněhu, jiný auto nebo nějaká jiná věc se chová divně, atd.), jinak nemůže fungovat samostatně.
Jezdit ve dne po Phoenixu je jedna věc, funkční FSD to bude, až to budu moct poslat v tuhle chvíli prázdný od sebe v Praze od domu do Wroclavi před Krkonoše a ono to tam dojede, a když to udělám 100x po sobě, tak to pokaždý dojede.