KUATO: No nezbývá mi jen dodat, že to kuře bych si kdyžtak dal já :)

SNOP: :o) to mi pripomina real scenku, kterou jsem zazil pred lety na obede s kolegy:
Nikol: Tome, nechces kus meho kurete?
Tomas: Ne, diky.
Nikol: Ale neostychej se a vem si, je moc dobre..
T: Ne, diky, mam dost sveho.
N: Ale Tome, tak vem si prece to kure..
T: Nechci.
N: Tak muzu ti ho dat na talir?
T: Jsi pica nebo neslysis?!! NECHCI!!
N: hhhh

pamatnou vetu mivam v podobnych pripadech taky na jazyku - je dukazem toho, ze spravne pouzity vulgarismus muze usetrit v konverzaci s kretenem mnoho casu a sil.

YouTube - "A Typical Conversation With My Mom" Tales Of Mere Existence
http://www.youtube.com/watch?v=XmecyCCdknk&feature=fvw

NATASHA: Ja jsem pochopil, ze slo o nevedome vzorce - ktere jsem sice schopen reflektovat, ale houby s nimi udelam (pridavam ja).

SNOP: Hm tak to já vim ,že mi přesně nerozumíš. :( :))
Můj otec mi dal spoustu dobrých rad do života, ale to neznamená, že se musím chovat jako můj otec. Já jsem já. To samozřejmě neznamená, že se neřídím těma radama. Řídím se jima protože jsem si vyzkoušel že byly dobré a jsem rád že mi je dal, ale neřídím se jima protože mi je dal otec, nebo protože by byl můj vzor, jen jednoduše protože se mi osvědčilo že jsou dobré, dal mi taky řadu špatných rad a vzorců a těma se samozřejmě neřídím a řídit nebudu, protože nechci. Takže v tomhle mi určitě nerozumíš. No co naplat, asi to teda budu muset napsat jinak

SETEC: Hm, ted uplne nevim, jestli te chapu, ale treba ja ve svem otci vidim celkem nasledovanihodny vzor a to, ze prebiram nektere vzorce (a sklanim je trochu dle sebe) mi prijde dobre a nehodlam na tom nic menit... nebo ti nerozumim :-)

Nevím jestli to bude dostatečně related, ale nedávno jsem byl sám překvapený, že kolikrát se člověk nějak chová a je přesvědčený "ano toto jsem já" a potom zjistí někde v minulosti, že to nebyl on to jak se choval, ale že to byla třeba jeho matka a v momentě kdy to pochopí ho to osvobodí, začne bý víc sám sebou. Ale to není to podstatné souběžne s tím jde, že člověk má s něčím problém a nakonec zjistí, že skutečný důvod proč visí v tom v čem si myslí že má problém e někde dlaeko dříve a zvláštní je fakt že v momentě kdy to najde tu pravou příčinu pozná to tak, že to celé zmizí. :) No nevím jestli jsem srozumitelný :) Můžu vyzkoušet jiné téma :))

KUATO: ...ad děti - jojo, já jsem to myslela tak, že ten (případný) problém si dělá člověk sám. Postaví si překážku, zvedne ji tak, aby se nedala přeskočit, a pak se o ni přerazí.

SETEC: Vyber něco related :)

NATASHA: no tak, co se tyce toho sebeobrazu - tady to mam nahozene trochu, jak popisoval niz Snop - ze on v podstate zacina byt nejaky, az kdyz komunikuje s dalsim clovekem. jakoze tvoje vychova, prostredi... ti nabidlo nastroje, jak komunikovat, jak se projevovat, a tak je vyuzivas. muzes to zmenit, ale vetsinou to (namaha) nestoji za to. lidi te neznaji, oni vidi jen ten obraz. ono obecne je to s posuzovanim lidi podle sebeobrazu slozitejsi - nekdy to jde (kdyz se s nim ztotoznujou), nekdy to nejde (kdyz se za nej schovavaji - vedome).

btw. deti nevi co znamena "dokonalost".

Cau lidi přišel jsem na skok tak vás alespoň zdravím :) Mám asi milion věcí o které bych se s Vámi mohl podělit, no ale začnu alespoň tím že vám popřeju dobrý den :)

KUATO: Myslela jsem to tak, že když máš v pořádku sebepojetí či sebeobraz, jsi svobodný v tom, jak o sobě mluvíš.
Kdyby ses dětem prezentoval jako Dokonalý otec, nemohl bys rázem připustit ani stín selhání, protože to už bys pak nebyl jejich hrdina.

Nat: ee, poslednimu tvemu prispevku zcela nerozumim. Muzes prosim jinymi slovy napsat, jak to myslis?

KUATO: Další důvod pro budování trvale udržitelného sebeobrazu, protože když si člověk nemůže ulevit doma, tak kde už ;-)

SNOP: Ha, já jsem právě o víkendu potkala dva básníky z Ukrajiny, a ten starší z nich nám nejprve vyložil, jak tvořil a myslel to, co psal, co si z toho máme vzít, a teprve pak nám to přečetl ;)

:-) A zabavne je, ze i predchozi je jenom fabulace, protoze ani tak to neni :-)
Ale asi nejbliz je, ze vytvarim sebe a svuj obraz kvuli okolnim lidem a kvuli zamerum, kterym jsem pritakal.

NATASHA: Priznam se, ze to mam podobne, jenom se ve vsem dokazu dokonale zaplest. Mam za to, ze nejsem nijaky, nebo pokud jsem nejaky, nemam k tomu pristup. Takze reflexe pravdivosti je pro me nepristupna. Stejne tak nevim, jestli se "stavim lepsi k ucelu", nebo jestli se "tvorim lepsi k ucelu", nebo jestli "jsem takovy". Mam zase za to, ze bez vuli ci pritakanim daneho ucelu nejsem vubec nijaky, a implodoval bych do nicoty nicnedelani. Ale zase to je asi blbost, protoze koneckoncu jeste jsem neimplodoval - ale mozna je to jenom tim, ze pritakavam ucelum a tedy se stale tvorim jako nejaky. A nejspis uz ted uplne kecam - coz je ten problem.
Nuz a posledni moznost - no tak se zastavim, a reknu to "pravdiveji" - jenomze to zase spociva jenom ve fabulaci - asi jako je to, co uz jsem naplkal vyse. Jenom poza, znovu a znovu - bud ubohost, nebo jiskricka, nebo manipulace, nebo moudrost... ale pravdivost neni vubec zadna, krom cinu samych, kdyz uz konecne zmlknu.
Resume: At si me soudi jini a nechteji po mne, abych o sobe nebo o tom, co jsem udelal, cokoli rikal. Je to pak jak s tou ukrajinskou noci.

a nejlepsi je to u decek - ahoj tati, jak ses dneska mel? vis, mi se dneska nedarilo... :o))

NATASHA: no, mohl bych rici, ze lidi jsou lina pokrytecka prasata, ktera se rada pretvarujou a zakryvaji tim svoji ubohost, sva selhani, nebo muzu rict, ze v sobe mame jiskricku, ktera nas pozveda :o). a mi se libi vic to druhe :o)). sam uz jsem zvrzal spoustu veci, takze mam pochopeni pro to, kdyz nekdo druhy neco zvrze. takze proto se snazim videt to mene vazne :o). a tomu napomaha i PRIMERENE zlehcovani popisu chyb. vem si jen, jak casto treba v praci, zalezi jak popises neco zmrveneho, na tvem postihu. staci odlisna intonace hlasu, nejistota.. a uz je to hure nahlizeno. a pritom predane udaje jsou uplne stejne..

Nuže, a jak je to tedy se mnou.

Vnitřně nejvíc souzním s pravdou (či přesněji: v bytí v souladu s aktuálním stavem poznání pravdy). Jsem nejšťastnější, když mohu být pravdivě. Člověk to v sobě pozná - plyne, nezápolí.

Jsou ale situace, kdy se stavím lepší ve směru k účelu, o který jde. Například v oblasti práce. Na pracovním pohovoru se stavím perfektním profesionálem, neb vím, že tato má podoba se právě nejvíce cení. A já jím skutečně také jsem, ale nejen. Výrazně nejen :)

Když jde o vysvětlení nebo interpretaci událostí, kdy se stalo něco nedobrého, je to ještě jinak. Umím připustit slabost a pochybení, přesto to nějak instinktivně mohu zaonačit tak, aby si druhá strana řekla: "A jak ona je statečná, že přizná chybu!"
No a tehdy se sobě nelíbím - obvykle mám sklon na tuhle příjemnou vylepšovací kolej najet --- a pak se zarazit. A říct to znovu, pravdivěji.
Přišla jsem na to, když jsem si psala zápisky o různých událostech. Tam to dobře vyskakuje.