Lesanka: jj, mam to podobne. Jeden den mi prijde, ze jsou deti uplne super a vydrzim se jim venovat. Druhy den tak serou, ze bych jim obema palicu urubil :o). Ale samozrejme ted uz je to dobre, clovek uz si zvykl, narozeni prvniho byla mnohem drsnejsi zatezova zkouska :o).

Na Vanoce se letos moc tesim. Kvuli detem. Jsou prave v takovem tom spravnem veku, uz to nejsou nepohybliva mimina co jenom koukaji, nebo uz i pohybliva ktere ovsem zajima balici papir vic nez obsah balicku...A jeste to nejsou takovi ti pubertaci co to berou vetsinou jako jenom ty darky a jejich hodnotu, seberou je a vic je nezajima...
Je to pro me takovy navrat do vlastniho detstvi, kdy se jeste veri na nejakou tu nadrirozenou bytost ktera ty darky prinese, zaroven je citit ze vnimaji tu atmosferu kolem a kolem, stromecek, svetla, vyzdoba, venku a doma jako neco mimoradneho a podle toho se taky nastavi. Prave ted je ten vek, kdy je tam jeste to prirozene kouzlo.
Zaroven i ty darky co dostanou uz nejsou takove ty miminovske, ale jsou uz takove ze maminka a tatinek vybyraji s ohledem na to s cim by si sami radi hrali spolu s detmi. Treba jeden ze synovych darku: "Praveke akvarium" kde se z vajicek vylihnou Listonohove. Na to se tesime i my rodice. Nebo ruzne skladacky, hrncirsky kruh a pod. A to ze se z toho tak nefalsovane tesi a zaroven jsou jeste ochotne to s nami sdilet...to je skratka moc fajn. :-)