Letos ani perníky nepeču, nezdobím. Možná vánočku, kterou mě kdysi - těsně před smrtí - naučila máma, snad nakonec dám. Původně jsem měl mít celý vánoční týden službu, takže bych Vánoce neřešil vůbec. Nakonec si to se mnou na svoji žádost vyměnil kolega, pročež Vánoce budou. Ale po smrti mámy už to stejně jaksi není ono, zvláště pak po tom, co už je neslavíme doma u táty. Kouzlo se ztratilo kdesi v nenávratnu.. spolu se zmizením většiny těch malých rituálů, na které jsem byl zvyklý, a které jsem miloval, resp. díky kterým byly Vánoce Vánocemi: zabíjení kapra, zdobení stromku, pěší šestikilometrový výlet s bratrem do vedlejší vesnice za kamarády, při kterém jsme si vždy báječně popovídali, koštování s kamarády ve vinném sklepě, cesta zpět, vánoční večeře atd.