nějak nemám spaní, tak jsem dočistil jednu starší báseň, která si příliš dobrou kritiku mezi profíky nezískala, ale čert je vem :o)
ukřižování
----------------
tanec slov a gest,
formality, jimž musí být učiněno zadost,
napínání plátna,
na které se bude malovat
pocity.
vnitřní svět,
dychtivost z nenaplnění,
z prázdnoty,
z napjatého plátna,
které ví.
dotek paže,
chceš čaj?
chci tebe,
ale dám si čaj,
oba víme.
malíř rozkládá barvy,
míchá je
opodál.
plátno se třepotá dychtivostí,
4D sigilum slibující
evokovat samu Rozkoš..
oděv padá na zem,
model bojácně, bolestně
pozvedá bradu.
štětec se dotkne plátna
spolu s jazykem.
rychlé črty žíní
trhají nevinnou bělost na kusy.
vytyčení hranic,
plocha je málo!
maluj v prostoru!!
plátno sténá,
ztráta nevyhraněnosti bolí,
ale ty barvy!
kontrastují
jedna s druhou,
přidám další!
štětec ladí detaily,
tvoří jistojistě nový svět,
splétá trnovou korunu
z bláznivé různorodosti.
není snadné ji unést,
drásá kůži do krve..
plátno se trhá,
nemůže unést to rouhání.
duše hledí zmatena
očima do světa,
který nepoznává.
všechno ji bolí,
není zvyklá,
třepotá se..
Sigilum září,
teď už Ji vidí!
Rozkoš vystupuje
z přediva světa
a polyká duši do sebe,
linie čase byla přetržena
časoprostor se bortí!
kaleidoskop barev
jaké nenamíchal žádný malíř minulosti!
fraktály jež směšují zemi i nebesa,
los vybírající oběť,
její četné skony i zmrtvýchvstání!
tělo modelu se trhá
naráženo na malířův kůl.
odsouzený kajícník
zaklání hlavu,
slzy po tváři..
takto tedy vše končí,
vlny potopy,
které zaplavily svět,
stírají pozvolna barvy
i ruměnec.
rozmrdané kyčle
a modřiny,
polámané štětce
rozlitý čaj,
ztracená nevinnost,
popraskaná obloha..
poslední hořící svíce
zhášena větrem,
dva odsouzenci
umírající po pravé a levé ruce Kristově..
však radujte se, požehnaní!
ještě dnes se mnou budete v ráji!