hvězda
--------------
každý muž a každá žena jsou hvězda
viz v nich tedy tuto hvězdu
vždyť je podstatnější
než šat těla a osudu,
který má oblečen.

je to temný šat,
který jen zastírá zář paprsků
této královské hvězdy.
nenech se jím zmást
přes jeho elegantní střih a krásu krajek..

připomeň si tu,
která září ve tvém vlastním srdci.
roztáhni ruce
a vyleť se svými milovanými
neomezován okovy těla
nekonečným prostorem
v široké spirále vzhůru tam
kde vše je zalito měkkou září
láskyplného a tajemného Zdroje.

Yes, androids do dream of electric sheep | Technology | The Guardian
http://www.theguardian.com/...e-recognition-neural-network-androids-dream-electric-sheep?CMP=soc_567

-M2-
------
Jen tři jak stříbro zářivé oči
svítí z mé temné tváře.
Má černota kontrastuje s barvou tvé bílé kůže..

Jsem panenská,
přesto však nasedám na tebe bez odporu.
Jsem nevinná,
a přesto lačně prožívám rozkoš
v každé buňce svého těla.
Jsem stydlivá,
se závojem na tváři,
však chtivě tě hltám svou nenasytnou hlubinou.
Nespouštím tě z očí,
chci vidět tvou tvář, tvůj ruměnec,
zda víš, co děláš, zda chápeš..

Saji tvůj dech,
chtivě prorůstám tě kořeny.
Tvé srdce praská,
jak se skrze něj dere má podstata,
jako nějaký červ, černý prst,
ztopořený seschlý pyj.

Vnikám do tebe křížem krážem,
vnímej tu bolest celým tělem,
ciť sigilum z mých kořenů, miláčku!
To jsem Já, ciť mě, vnímej přece!

Zatínám své nehty do tvých zad..
Kapky tvé krvé mi zbarvují dlaně..
Jsi posvěcen pomazáním mého potu
jež hojně v rozkoši vypuzuji,
nejvzácnější Abramelinův olej ze všech!

moře
--------------
jako hlubina bezedného moře
jeví se prostory našeho nitra.
sluneční svit se natisíckrát láme na pulzující hladině,
kterou pozorujeme shora
v její nekonečné proměnlivosti vln a vlnek,
drti kapek vzpínajících se
proti tyranii vlastní masy,
zvedající se a klesající
s nádechem a výdechem
něžné i děsivé
obrovitánské azurově modré bestie.

po věky neklidná hladina
slouží jako magické zrcadlo
tvářím slunce, smutné luny i bezpočetným hvězdokupám v nadhlavníku
tvořícím svojí září vesmírnou klenbu
požehnaného těla bohyně Nút.

jen mělce noří se pronikavé paprsky,
tryskající z pádícího Apollonova vozu,
pod kůži vzdychající Pramáti nymf.
její hutnost a neprostupnost tomuto druhu záření
je patrná už záhy,
vnější světlo se vytrácí a s ním i barvy okem poznatelné.

jako chumel oživlých štíhlých ba červích těl
míjí se a proplétají barevné proudy v hlubině lidské duše.
temné a přesto tajuplně barvité
plně samy sebou definované ve své takovosti
zářící nepochopitelným vlastním vnitřním světlem.
svojí bohatostí a pestrostí překonají snad
i paletu barev z níž bere i samotná Sofie, Příroda,
tato nejnadanější umělkyně všech dob.

zde ve středobodu lidského srdce
pohleď na ně!
naděje i zklamání
láska i temná zášť
radost a touha i otupělá únava a rezignace..
tisíce takovýchto ryb
kroužících ve vířivém tanci
jež se člověku zdá přežít i bohy.

ach, tlející prkna obrostlá na mořském dně chaluhou a korálem,
korodující drahocenná ocel z ruk pradávných kovářských mistrů,
rozpadlý brokát z nejlepších krejčovských dílen,
zlaté mince poztrácené mezi kameny,
holé kosti a zuby vyceněné v děsivém šklebu,
drobný ráček v prázdném očním důlku.
nemůžeme lépe vyjádřit neúctu,
kterou chová tento poslední z posledních Poseidonovy říše
k přednímu členu královského dvora.

..prý v tanci, jež se člověku zdá přežít i bohy,
drobný ráček v prázdném očním důlku.

Na Petříně kvetou mandloně, víte?

plavba
---------
jako zralé obilí
tvé plavé vlasy
svíjí se na polštáři
jak klubko hadů
tančících za zpěvů Orfea.

tvá niterná křehkost
láme okovy kolem mého srdce
a posílá mě v nepatrné loďce
na široširé moře.

ležím na zádech
zcela oslněn sluncem
a masa slané vody mě pravidelným zvedáním a klesáním
navrací do lůna mé matky.

celým tělem vnímám šumění mořské pěny,
tříští se o neviděné skalisko,
vpíjí do kamenitého pobřeží,
šeptá a zpívá nezkrotně, dojemně.

ach růžová pěno se slanou příchutí,
zvedáš se, oživuješ,
nabíráš formu z nejkrásnějších,
překrásná Afrodito,
z mořské pěny zrozená..

Sraz tridy
po dvaceti letech.
Chlupy v uších
zakryvaji pleš.

My jsme tu taky dobrý sraz třídy.


:----)

JAMINA: Ses mimo, to JA si to vytiskla, zaramovala, dala před to svíčku a kadidlo a čtu to popredu i pozpatku.:-)

KUATO: vidíš to, já jsem si ten příběh vyložila právě tak. Že na to poukazuje, že je nesmysl se to snažit zajmout, vystavit, oplotit ... Že to ale lidi odpradávna dělají, často na stejném místě a modly si různě transformují.

SNOP: Z toho by byl bezvadný animák.

Zil byl clovicek. Velmi dlouho hledal pravdu, az jednou, po vycerpavajici ceste dzungli plne utrap a nebezpecenstvi (ale i hrdinskych cinu a pitoresknich zapadu slunce), dosel na konec sve cesty: pred nim, kristalovy, vybrouseny do neuveritelneho lesku, stal monolit, a na nem stalo: PRAVDA. I clovicek nelenil a za nemalych vydaju pracovnich i financnich postavil kolem PRAVDY Chram a oprasoval ji, aby se ji jiz nic nikdy nestalo. A tak zil, dokud nebyl na umreni, pak zavrel Chram a vevnitr zesnul.
Po mnoha letech se opet objevil clovicek, ktery hledal pravdu. I prohledal sveta kraj, az jednou, po vycerpavajici ceste dzungli plne utrap a nebezpecensti (ale i krasnych zen a muzneho pratelstvi), dosel na konec sve cesty: pred nim, mramorovy, vylesteny az do neuveritelneho lesku, stal chram, a na nem stalo: PRAVDA. I clovicek nelenil a za nemalych vydaju pracovnich i financnich postavil kolem PRAVDY chramovy okrsek s vysokou zdi...

Kdysi v serem davnoveku se dzungli pomalu sinul stary muz a dite. Uz se setmelo, a tak si sedli a zadivali se na zarici hvezdy, a starec zacel vypravet. A aby byl nazornejsi, prirovnal Pravdu k semeni stromu, a aby byl jeste nazornejsi, vzal semeno udelal dulek, semeno zasadil a zakryl.
Kdyz rano odchazeli, dite, z pouhe hry, vzalo klacik, zabodlo jej do zeme nad ono semeno a vyrezalo na nej: PRAVDA.

Kdesi v budoucnosti: vesmirna flotila epistemickych rebelu i pres velke ztraty dobyla PRAVDU! PRAVDA, nadherna planeta uzavrena v jemnem filigranskem ochrannem havu obrannych satelitu, se konecne otevrela. General, postarsi muz, ktery dal rebelii cely zivot, konecne ve svem krizniku vstoupil do atmosfery, kochaje se opojnou atmosferou PRAVDY. A opravdu nebyl zklaman! To, co vzdy tusil a za co miliony jeho vernych polozily svuj zivot, se potvrdilo! Jeden z kontinentu, takova nadhera, byl zcela uzavren v neprodysnem brokatu z platinovych, zlatych a diamantovych vezi a strilen! A pres nej velky, zarivy napis: PRAVDA!
Ale jak uz jednou padla planetarni obrana, kontinent nemel sanci. General se propracoval k JADRU PRAVDY, ve ktere vzdy kacirsky veril. Kontinent, ostrov, planina, okrsek, chram, monolit, vse padlo. Prastarych zbytku klaciku si uz nikdo ani nevsiml. Kdyz pod zemi nasli davno mrtve semeno stromu (ktere se na planete uz davno nevyskytovaly, protoze zive rostliny v chramech svinej, zato na ostatnich planetach to byl strom zcela bezny, proste plevel), ani je to neprekvapilo.

SVATE JADRO PRAVDY! nesla se cedule na nerozbitne vitrine, ve ktere na baldachynu lezela scvrkla mumie.