ADD: a to je docházka do školky proti škole naprosto oddychová :-))) přijít a odejít se dá v podstatě kdykoliv a když se rozhodneš, že pojedeš na dovolenou, tak se to nemusí nijak zvlášť řešit, odhlásíš obědy a hotovo...

ILLUZE: Já jsem protiškolková, celý život jsem byla, synovo docházení do této instituce nám působí jen obtíže, místo klidného placatění doma a na zahradě musí manžel syna ráno vypravit, odvézt ho tam, někdo ho musí vyzvednout a přivézt (nemáme školku u nás, dojíždíme), syn nám nosí domů bacily, takže jsme všichni víc nemocní, a ještě za to musíme platit :-))). Jenže když vidím, jak je tam spokojený, že tam funguje úplně jinak, než doma (poslouchá učitelku, uklízí po sobě, spolupracuje, dělá to, co ostatní...), tak to dává smysl. Nebýt toho letního v podstatě omylu, kdy jsem dítě zapomněla odhlásit a pak mi bylo blbé ho odhlašovat dva dny před začátkem školního roku, nikdy bych na to nepřišla, co všechno už chlapec umí, jen se mu do toho doma nechce. :-)

VERONIKA22: pak si ale uvědom, že pokud by to sama chtěla, uměle ji brzdíš...
navíc dnes většina dětí obzvláště ve velkých městech umí číst již kolem pěti let
E. uměla počítat do stovky, sotva jí odbyly čtyři roky (bez propojování dvacet jedna, dvacet dva - už v necelých třech letech) - nikdo ji do toho netlačil, počítala si sama balónky a trénovala s Mickeyho klubíkem
teď si podepisuje všechny obrázky a vypadá to, že má fotografickou paměť, protože si dokáže zapamatovat a ukázat slovo

není to žádný génius - vytočila jsem ji, když jsem ji podepsala příjmením - je to na ni moc dlouhé slovo a odmítá to... nechávám ji být... když přijde - ukážu a vysvětlím...

na jedné straně říkáš, že jim chceš suplovat školku, na stranu druhou... - školka není jen o řádu, školka, pedagog a dětský kolektiv dětem umožňují jejich rozvoj...

mám z tebe tak trochu pocit, že se toho řádu bojíš především ty - nutnosti vstávat a docházet v určitý čas, organizovat chod domácnosti dle dané instituce...
jen si uvědom - ve čtyřech letech je to ve školce především o hře...
v pěti už děti přecházejí povětšinou (když se ví, že by mělo dítě jít následný rok do školy) do tzv. předškoláků - a nevím, jak je to jinde, ale u nás tam už více dbají na režim a děti dokonce domů dostávají i první domácí úkoly

a osobně tedy dávám raději přednost tomu, že se dítě nejdříve naučí (a my se podle toho zařídíme) vstávat v určitou hodinu, jíst v dané hodiny, začne se formou hry učit básničky a písničky... a teprve potom si začne zvykat na určitý zásadnější režim a pak na školu
chci své děti ušetřit toho šoku skočit do toho po hlavě a automaticky jim to zprotivit

VERONIKA22: na ukazovani světa predskolnimu diteti dle mého nazoru nepotrebujes ani knihy, ani google. Jak uz psala Edera, staci vzit dite (deti) ven a popisovat jim u toho svet kolem. Pada listi, povite si o podzimu, listy posbirate a doma obtiskate, povite si, z jakeho stromu jsou. Fouka vitr, povite si o počasí, doma můžete foukat brckem na kulicky z papiru a honit je po stole. Prsi, můžete koukat, jak delaji kapky kola na louzich, doma je namalujete. Syna třeba hodne zajimaji duvody, proc lidi venku delaji, co delaji, tak vysvetluju, nebo ho ponoukam, aby se sam ptal a lidi mu odpovidaji. Na tohle clovek nepotrebuje mit vystudovanou skolu, ani knihu ani nic jiného, staci jen popisovat okoli. Pisnicky zpivame v aute, když se kluci nudi.
Na kolecka a ctverecky, pocitani kachnicek, omalovánky, rébusy apod. koupis v knihkupectvi spoustu pracovnich listu a sesitu.
Rezim mame zhruba takovy, ze dopoledne jdeme ven, po obede mladsi syn spi a se starsim mame hodinu a pul az dve hodiny na prohlizeni casopisu a reseni rebusu/malovani/modelovani/vyrabeni, pak si kluci zas hrajou.
Socialni interakce a dovednosti nenahradíš, nenaucis, sama nezastanes.

VERONIKA22: Stejně nakonec každý jednáme, jak umíme, i kdybychom mysleli, že je správné něco jiného. :-) Když zajdeš do prodejny Portálu (v Jindřišsé a v Kobylisích), tak ti ukážou mnoho desítek knížek týkajících se výchovy dětí v předškolním věku - včetně kalendářů, kde máš na každý den v roce jednu vhodnou aktivitu. Vydávají to pořád znova, takže taky můžeš zajít do nejbližšího antikvariátu a nejspíš tam na některou jejich knížku narazíš. Sama jich mám spousty, ale ještě nedám, třeba s třetím dítětem konečně budu mít na takový volovinky čas. :-D (Já si tak malovala, jak budu akční matka, která nedá dětem minutu oddechu, pořád je bude vzdělávat - ale jako dříví v lese rostou taky dobře, a znají věci, které já sama neznám - prostě je zaslechly a nezapomněly, i když nikdo nijak zvlášť nechtěl, aby si je pamatovaly. :-))

VERONIKA22: Plus dodatek, omlouvám se za psychorozbor. :-) Ony matky "jsi mé vymazlené koťátko, co bych si bez tebe počala" budí v dětech pocit velkého očekávání a závazku, aby maminku nezklamaly. Dítě ví, že matka sice říká "běž si hrát s dětmi", ale že ji zahřeje u srdce, když se jí dítě drží se slovy "já jsem raději s tebou". Aby sis ověřila, že dítě není bojácné jen proto, aby ti udělalo radost, ho musíš opravdu nechat někde samotné, nesledovat ho ani z dálky, aby mohlo jednat samo za sebe. Zvlášť jestli to u vás doma jednu dobu nebyla úplně idyla, mohou mít děti tendenci ti dělat radost i za cenu vlastního sebezničení.

VERONIKA22: Já jsem člověk, který nechodil do školky (nebo jen v té povinné míře), na ZŠ trpěl, na SŠ to začal zvládat a na VŠ si to užíval. Kdyby se mi narodilo dítě podobné mně, klidně bych ho měla doma, dokud by stát dovolil. Jenže (bohužel? naštěstí?) se mi narodily úplně jiné děti, a když jsem vlastně omylem dala teď v září staršího do školky, obrečela jsem to, ale synáčka nemůžeme dostat v pět do šatny, aby se oblékl a odešel domů. (Chtěla jsem ho vyzvedávat před obědem, po obědě, alespoň po spaní - jenže jemu se tam líbí.) Chápu, že chceš mít děti doma, protože člověk se napřed snaží dávat dětem to, co by ocenil sám. Jenže ony občas (často) ocení něco úplně jiného. Já mám naštěstí svou matku, abych si to neustále připomínala. Svléká mým dětem trička a dává jim košile, svléká jim mikiny a dává jim svetry, protože ona by "ty divné vymejšlenosti na sobě nesnesla". A já mám alespoň vykřičník, že mám na všechno koukat i očima dítěte a rozhodovat se až s přihlédnutím k tomuto pohledu, ne jen podle svých tužeb, strachů, úchylek. :-) Jakkoli si nesu na MŠ a ZŠ strašné vzpomínky, jakkoli vím, že dát dítě z domu i jen na pár hodin matku může děsně bolet, tak mi přijde dobrý nápad to postupně zkoušet, dát dceru do nějakého kroužku, do školky na pár hodin - nelámala bych to přes koleno, kdyby nechtěla, ale může se stát, že za tebou zapadnou dveře a objeví se úplně jiná holčička, která si ráda vrstevníky užije.

VERONIKA22: http://www.grada.cz/...p&hledej=p%F8ed%9Akoln%ED+&obor=0&kategorie1=0&kategorie2=0&andor=1&x=48&y=19

VERONIKA22: Pokud bys chtěla knihu, můžeš kouknout třeba na tohle http://www.kosmas.cz/knihy/117173/rok-v-materske-skole/

SANTAL: ale to je příliš zjednodušené, navíc náhradou rodiny přece není školka, škola či jesle, ale dětský domov či pěstounská péče.
funkční rodina a funkční školka se skvěle doplňují, kvalitní rodina zvládne leccos navíc ve stimulaci rozvoje dítěte po všech stránkách i bez školky, problematická rodina (ať už sociálně, psychicky...) zase naopak může být školkou/školou do jisté míry korigována. zázraky na počkání se nekonají na žádné frontě. ale pokud vím, tak jistě existují výzkumy poukazující na to, že například u depresivních matek vede rané využívání instituce k zlepšení situace, a to i ve smyslu zlepšení vztahu matka/dítě. a určitě toho bude víc.