RYBKA: to je do jisté míry pravda, na druhou stranu v pubertě má krizi skoro každej. proto poukazuju spíš na to, že dobré byly ty výsledky na konci, že se z toho každý tak nějak vykřesal...

KATIA: Ono taky gympl je trochu jiná liga, tam maj "děti" většinou dostatečnou vlastní motivaci, dobré zázemí doma.
ILLUZE: Takových je jak šafránu...

RYBKA: tak na starší dítě to opravdu nemusí fungovat, záleží potom na celkové atmosféře, důslednosti atp. hlavně na prvním stupni máš obvykle jenom jednu učitelku, tam má dost prostor něco celkově ovlivnit, u těch starších už je to myslím ošidné, tříská se víc stylů/přístupů... ale musím říct, že třeba u nás na gymplu panovala po sedm let v tomhle velká volnost a výsledky naší třídy poměřováno maturita/úspěšnost na VŠ byly dost nadprůměrné.

KATIA: Neříkám, že to je špatně, líbí se mi to moc, jen si při představě mnoha bývalých žáků (a hlavně jejich rodičů) neumím představit, že to dlouhodobě funguje. Ale možná už ke mně dorazili zkažení systémem trestů.

ANNAWA: Pochopila jsem to jako formu kontroly ze strany matky.
A za sebe teda přiznávám, že dostupnost známek na internetu byla skvělá a na současném gymplu mi velmi chybí. Dozvědět se to jednou za čtvrt roku na třídních schůzkách mi přijde fakt málo.

MEDVED007: proto se to právě učí...

ANNAWA: možná je to z její strany právě spíš forma kontroly, jestli dcera někde "necourá". :)

LILY: u osmnáctileté dcery? A neměla ta by si o už úplně řešit sama? Tohle má na webu patnáctiletý syn a já o tom teda přehled nevedu.

A obědy jak kde, můj druhý syn má i nyní papírové stravenky a platí se to v hotovosti ;-)

MARKYSHA: já když jsem viděla šéfovou, jak si každý den pilně zapisuje z internetu, co její 18-leté dceři odpadne za předměty a z čeho píšou písemky, tak jsem děkovala za to, že za mých mladých let internet nebyl.
Nebyla jsem sice záškolák, ale např. moje jediné kapesné bylo z potají odhlášených obědů. To bych si teď už dovolit nemohla. :)

ILLUZE: u nás si taky můžou vzít svoji hračku.Samozřejmě,když si vezme malé autíčko,rodič musí počítat,že ho domů už nemusí donést,protože učitelka není povinná si pamatovat každého hračku. Teď si nosí plyšáčka,aby měl někoho v postýlce,když nespí.

SANTAL: u nás je to povolené v kterýkoliv den a moc za to rádi nejsme :-/
ráno co ráno se dohadovat, kterou hračku si do školky ne/vezme - jakože ne že bych to děcku nechtěla dopřát, ale omalovánky či plyšák za pár kaček většinou nejpozději do týdne domů dovleče zpátky, ale jistou Bárbínu za litr jsme už oželeli...

QUAACA: proto jsem vděčná za ty hotové kostýmy... na jedné straně mi je líto dcerky za její línou matku, na stranu druhou jsou u nás už přes dva roky top dárkem a nejvyužívanější "hračkou" princeznovské šaty s "diamantem" a pochybuji, že bych to mohla předčít jakoukoliv snahou spachtlit cokoliv princeznovsky úžasnějšího

EDERA: já už učitelku, která chtěla po dítěti, aby se sebehodnotilo, zažila. Měl ji T ve třetí třídě. Ani já, ani on na ni nevzpomínáme rádi, protože mimo jiné neustále porovnávala jeho výkony a zejména jeho chování s holčičkami, co měly odklad. A vůbec nechápala, že osmiletý kluk nedá to, co devítileté nebo skoro desetileté holky.

já to sebehodnocení fakt nechápu. Kdyby to byla střední - a nácvik na povolání - OK, ale tyhle děti maj nárok na klid. Vím jak je manžel před svým sebehodnocením v práci (2x ročně, tuším) celý večer mimo - a to je úspěšný (řekněme, že zařazení mezi keyplayers, což je nějakých 2,5% zaměstnanců dost obří firmy to potvrzuje).

Ne, jako děti jsme takhle úspěšní ani já ani muž nebyly a já mám doteď špatný pocit při vzpomínce na tlak rodičů k tomu, abych svůj výkon verbálně zhodnotila - natož před učitelkou a možná celou třídou (a věci se vykecaj vždy, ne že ne, haškoviny i blbiny).
Takovéto sebehodnocení mě taky mohlo dostat do kolen, obzvláště v pubertě...