KATIA: To jo, ale když máš nějaké návyky z předpubertálního věku, líp se k nim vrací, navíc když máš doma podporu rodičů. Učila jsem děti, které se s rodiči viděli u večeře (maximálně), po večeři seděl každý u své televize, co se děje ve škole bylo rodičům na obtíž, stačilo jim to jednou za kvartál na třídních schůzkách. Pak na dítě třeba týden hartusili, takže týden zkoušelo něco dělat, ale pak se zas všechno vrátilo do starých kolejí. Nebo ani to ne, dokud dítě prolejzalo, neřešili vůbec nic. Neříkám, že takoví byli všichni, ale nebylo to zdaleka tak ojedinělé, jak bych si představovala (někdy tak pětina třídy, někdy třetina, v jedné třídě se to sešlo tak, že naopak výjimka byl ten, kdo něco dělal).