MEDVED007:
RYBKA: napsala jsem to nejasně, těžší případe se poznají snáz, ale stejně není třeba dlouho jasné, o jakou formu autismu jde a tak podobně.

MARKYSHA: jak už tu zaznělo, je to dítě jako hrom do police.

MEDVED007: Podle mě to u těžších případů lze rozeznat snáz a dřív - protože ty příznaky jsou prostě jasné. Když je to lehčí forma nebo dokonce hraniční, můžou pořád doufat, že se to s věkem srovná.

ANNAWA: kamarádka má holčičku necelé čtyři roky a že je autistka vědí už dobře dva roky....mají to i potvrzené od x doktorů, teď byli na vyšetření v APLA a potvrdili jim, že dítě má ne lehkou, ale bohužel středně těžkou formu čili perspektivy jsou o něco horší než doufali....já to na ní teda vidím na první pohled....ne tedy to, že je autistka, ale to že není "normální"

ANNAWA: ono je to tem ostatnim rodicum ve finále asi jedno, "nevychovany" pro ne představuje nejaky stav dítěte, ne předchozí snahu rodicu...Taky kolikrat vzteky cedim mezi zuby "smrad jeden nevychovanej", když odchazim od nejakeho vystupu se synem, přitom vychovavam podle nejlepšího vedomi a svedomi...

MARKYSHA: Agresivní vyloženě ne, ale ty dopady jsou někdy hodně podobné. Já si M. pamatuju od jeho pětilet a ustát někdy jeho chování, byť šlo i o emoce pozitivní (např. o projevy nadšení), se někdy bez modřin neobešlo.

ANNAWA: tak hyperaktivní není agresivní ne? Jenom hodně impulsivní a nevydrží sedět? V tomhle případě by mu asi spíš uškodilo být separovaný.

MARKYSHA: teoreticky jo, ale říkat "on není nevychovaný, ale pouze hyperaktivní" není nic moc.

ANNAWA: někdy to holt výchovou není a rodiče čelí předsudkům a odsudkům, mají to těžký. Ono taky záleží na reakci rodičů. Je rozdíl, když to vysvětlíš a ne že arogantně všechny pošleš do háje jako někteří.

MEDVED007:
SANTAL: mám dítě, které byste ve školce vedle svých dětí viděly asi nerady. Příští měsíc mu bude šestnáct a za sebe říkám, že ta pruda s integrací stála za to a rozhodně bych do toho šla znovu, i kdyby ostatní rodiče nebyli dvakrát nadšení. Mám na druhou stranu čisté svědomí v tom, že jsem problémy řešila, co to šlo. Jeho diagnóza byla a asi teda pořád je ADHD plus Asperger, ale v podstatě už to není nijak poznat.

MARKYSHA: já důsledná jsem, na dva z mých synů to platilo skoro vždycky, na nejstaršího to nezabíralo několik let, nezabíraly tresty, odměny, pozitivní, negativní motivace, nic. A vypadal samozřejmě jako nevychovaný nezvladatelný fracek. Mně se ale ta nálepka nelíbila.

TRISSIE: ono ale s autismem se to má tak, že spolehlivě diagnostikovat se dá až někdy ve školním věku, do té doby jsou to zvláště u lehčích forem spíš domněnky.

FOXOVA: tak je to rozdíl, ale třeba u batolat kupodivu tolik ne, oni jsou taková zvířátka a pokoušejí se prosadit fyzicky, což nelze tolerovat ani u psů, ani u dětí.

Osobně si myslím, že základ jakékoli výchovy je důslednost a té se může dosáhnout i bez tělesných trestů. Obecně vžitý názor, že netradiční výchova bez tělesných trestů spočívá v tom, že si dítěte nevšímám a nechám ho růst jako dříví v lese, je scestný. Je to ale o dost náročnější. Já jsem třeba psy v životě nebila v pravém slova smyslu, vlčák je poslušný z povahy, jezevčíka krákám za kůži na krku a zastrašuju očima.

co se tyce problemoveho chovani deti tak musim jen rict, ze u nas ve skole se zridila detencni mistnost pro 6lete dite a zkusene ucitelky jsou zklamane vysokym poctem deti s problemovym chovanim, ktere nastupuji posledni roky do skol.
Ovsem i ja sama posledni dobou zjistuji, ze rodice mnoho veci prenechavaji na instituce a jsou pak velmi prekvapeni, kdyz to nefunguje podle jejich predstav. Problem je, ze mnozi z nich nechapou nase kompetence a jdou dokonce zrusit specializovanou peci s tim, ze je dite ve skole a ta to srovna....to ted bohuzel resim a nejen s jednim rodicem.



MONIA: souhlas, vzdy kdyz mam dite ktere se chova vyrazna neprimerene, musim fakt premyslet, jak ho to "beztrestne" odnaucit, nebo aspon primet k tomu, aby se hlidal a snazil ovladat.

MEDVED007: Od teoretického všeobjímajícího sluníčkovského humanismu jsem věkem, praxí a zejména pak rodičovstvím udělala docela posun .-) Před 20 lety bych to plácala třeba taky... (sebekritika).

Já zase kdesi psala, že silný (včetně silový) výchovný počin je naprosto OK, pokud odpovídá situaci a je naprostou výjimkou. Jinak si dítě zvykne - i na pořádný výprask - a "to" už nezabírá.

Třeba já fakt nevychovala své tři psy kopanci - nicméně jednou jsem kopla štěně mezi nohy (měla jsem plné ruce a on se blížil k čerstvě položené otravě na potkany, já ho chtěla odkopnout OD nebezpečí, jasně že jsem u toho taky zařvala (děsivě, instinktivně). Jo, kdybych mířila takhle netrefím. Protože tohle nikdy nedělám, zabralo to a pes se pohybuje kolem návnad bez vodítka aniž se k některé sehne, i po 4 letech...

MEDVED007: co jsem se bavila s ředitelkou, tak dítě s ADHD mají pravidelně v každém běhu minimálně jedno, toho autistu měli zatím jednoho, ale jejich přístup je ten, že pokud přijde rodič s takovým "náročnějším" dítětem, tak jsou ochotní to zkusit.
Teď dokonce pořádají nějaký cyklus přednášek ohledně autismu, jsou nějak spříznění s o.s., která se tím zabývá, plus je to pod patronací městské části.

u nás to teda taky bylo o tom, že i místní normální soukromá školka mi Pavla odmítla vzít, s tím, že pokud nemluví, tak bohužel. Takže ho holt vozím až do Prahy, což je dost oser, když s sebou beru dvojčata, a v zimě to bude ještě horší, ale co nadělám.