ANNAWA: já nemyslela jen to jídlo, jde mi hlavně o ten přístup, tak nějak v obecnější rovině, chápu, že na to stejné mohu narazit i v některé soukromé, jen spíš zda to může fungovati v některé státní nebo spíše v těch soukromých. Já jsem si ted potvrdila, že se ve školství vlastně nic moc nezměnilo, byla jsem na schůzce s ředitelkou v době "školky" když jsou tam děti bez rodičů a nějaký chlapeček plakal a učitelka ho osočila: "prosim tě, přeci nebudeš pořád řvát" tak jsem docela koukala a moje dcera je hodně citlivá a každý týden se tam z nějakého důvodu, zřejmě ze stresu, pozvrací....doma to nedělá, takže jsem chtěla zjistit, zda je přístup v soukomých školkách obecně příznivější a vychází vstříc, je jasný, že pak půjdu a budu hledat.

PARCELKA: to je ale přece všude kus od kusu. Můžeš mít soukromou školku, kde to taky řešit nebudou, i když obecně asi spíše než ve státní. Nejjistější bude tam dojít a prostě se zeptat.

Máte prosím někdo zkušenost se státní a soukromou mateřskou školkou, liší se nějak přístup učitelů k dětem? Naše dcera 3,5roku chodí od září do státní školky a jelikož se s dětmi "nepárají" a nějaké naše požadavky ohledně jídla, neb má alergii na vaječný bílek, jsou docela problém, přemýšlíme o změně školky a spíš se přikláníme k soukromé, ale ještě bych si to chtěla potvrdit u někoho, kdo tu zkušenost má....děkuji za odpovědi:)

ILLUZE: jj, v zásadě jsem pro můj syn měl asistenta celý první stupeň plus tři roky na osmiletém gymnáziu, i když poslední roky už zdaleka ne na full time.

MARKYSHA: tak to zase úplně ne, je na běžném osmiletém gymnáziu. Nijak závratně nadaný není, je to jen celkem chytrý kluk, který si bohužel školu zbytečně komplikuje tím, že na formální vzdělání trochu kašle - k rysům jeho povahy ovšem patří, že si za všechno chce nést odpovědnost sám, takže už je to trochu jeho boj.
Taky bohužel moc nechápe, že nemůže každému učiteli říct, co si o něm myslí, respektive že to není moc taktické, za to mu taky nikdo v případě nerozhodnosti lepší známku nedá. Ale už se o něj v tomto směru tolik nebojím jako v době, kdy ho vyhodili z první školky s tím, že je to nevzdělavatelný prevít.

ANNAWA: ale on už je někde ve škole pro nadaný děti, jestli se nepletu?

ILLUZE: souhlasim, psala jsem o lehci forme autismu.

JELLYBEAN: jenže je prostě rozdíl o autistické nebo děti s Asperegerem apod. a prostě agresivní... chápu, že jedno nevylučuje druhé... každopádně tak či tak by měly mít tyto děti po nástupu do vzdělávacího systému odborné asistenty

MEDVED007:
RYBKA: napsala jsem to nejasně, těžší případe se poznají snáz, ale stejně není třeba dlouho jasné, o jakou formu autismu jde a tak podobně.

MARKYSHA: jak už tu zaznělo, je to dítě jako hrom do police.

MEDVED007: Podle mě to u těžších případů lze rozeznat snáz a dřív - protože ty příznaky jsou prostě jasné. Když je to lehčí forma nebo dokonce hraniční, můžou pořád doufat, že se to s věkem srovná.

ANNAWA: kamarádka má holčičku necelé čtyři roky a že je autistka vědí už dobře dva roky....mají to i potvrzené od x doktorů, teď byli na vyšetření v APLA a potvrdili jim, že dítě má ne lehkou, ale bohužel středně těžkou formu čili perspektivy jsou o něco horší než doufali....já to na ní teda vidím na první pohled....ne tedy to, že je autistka, ale to že není "normální"

ANNAWA: ono je to tem ostatnim rodicum ve finále asi jedno, "nevychovany" pro ne představuje nejaky stav dítěte, ne předchozí snahu rodicu...Taky kolikrat vzteky cedim mezi zuby "smrad jeden nevychovanej", když odchazim od nejakeho vystupu se synem, přitom vychovavam podle nejlepšího vedomi a svedomi...

MARKYSHA: Agresivní vyloženě ne, ale ty dopady jsou někdy hodně podobné. Já si M. pamatuju od jeho pětilet a ustát někdy jeho chování, byť šlo i o emoce pozitivní (např. o projevy nadšení), se někdy bez modřin neobešlo.

ANNAWA: tak hyperaktivní není agresivní ne? Jenom hodně impulsivní a nevydrží sedět? V tomhle případě by mu asi spíš uškodilo být separovaný.

MARKYSHA: teoreticky jo, ale říkat "on není nevychovaný, ale pouze hyperaktivní" není nic moc.

ANNAWA: někdy to holt výchovou není a rodiče čelí předsudkům a odsudkům, mají to těžký. Ono taky záleží na reakci rodičů. Je rozdíl, když to vysvětlíš a ne že arogantně všechny pošleš do háje jako někteří.

MEDVED007:
SANTAL: mám dítě, které byste ve školce vedle svých dětí viděly asi nerady. Příští měsíc mu bude šestnáct a za sebe říkám, že ta pruda s integrací stála za to a rozhodně bych do toho šla znovu, i kdyby ostatní rodiče nebyli dvakrát nadšení. Mám na druhou stranu čisté svědomí v tom, že jsem problémy řešila, co to šlo. Jeho diagnóza byla a asi teda pořád je ADHD plus Asperger, ale v podstatě už to není nijak poznat.

MARKYSHA: já důsledná jsem, na dva z mých synů to platilo skoro vždycky, na nejstaršího to nezabíralo několik let, nezabíraly tresty, odměny, pozitivní, negativní motivace, nic. A vypadal samozřejmě jako nevychovaný nezvladatelný fracek. Mně se ale ta nálepka nelíbila.

TRISSIE: ono ale s autismem se to má tak, že spolehlivě diagnostikovat se dá až někdy ve školním věku, do té doby jsou to zvláště u lehčích forem spíš domněnky.

FOXOVA: tak je to rozdíl, ale třeba u batolat kupodivu tolik ne, oni jsou taková zvířátka a pokoušejí se prosadit fyzicky, což nelze tolerovat ani u psů, ani u dětí.