PARCELKA: Ano, my měli / máme štěstí na úžasnou soukromou školku, vede jí paní, co kdysi pracovala ve státní. Jsme za ni fakt vděční, protože ty děti na státní moloch vysloveně připraví. Je vidět, jak má děti ráda, pořád pro ně připravuje nějaké akce, teď dokonce i počítá na noční spaní (1 x za půl roku) s dětmi, které u ní v loňském školním roce skončily - Eli o tom s ní mluví pokaždé, co tam vedeme její mladší sestřičku.
Finančně nám to dalo zabrat, ale opět se ověřilo, že i zlé (když se starší dcerka nedostala hned do státní školky), bylo k něčemu dobré - užila si u paní Renaty fakt hezké období, naučila se na školku a děti těšit a užívat si toho, že si společně můžou hrát. Jako jít rovnou státní, možná by to E. dala, ale my rodiče ne. Je to nesrovnatelné v přístupu k dětem, k jejich programu a akceptování jejich potřeb.
U mladší to vypadalo, že bude podstatně méně společenská a opět, jak začíná do oné soukromé školky chodit, je vidět, jak jí to prospívá a začíná si uvědomovat i jisté výhody školkového režimu a je na ní vidět, jak má paní majitelku a obzvlášť ještě jednu paní učitelku (kterou i zneužíváme na soukromé hlídání) ráda...