Jenže to je v hlavě a z tý hlavy je to sakra těžký vyhnat - může mi říkat muž, i jiní chlapi, že mám vnitřní krásu, že to, co údajně vyzařuju zastíní to ostatní, můžou to říkat lidi, na kterých mi záleží a jejichž názoru si vážím, ale stejně to v tý hlavě nezůstane, neutkví a nějaký poslední ztroskotanec nebo malé dítě něco řekne a mám to jako bernou minci, protože se tak prostě cítím. Muž říká, že to tak mám, ať vážím o 30 kg míň nebo víc, i když teď bulím nad fotkama. A s tím upravováním to je na pikaču, mě to nejde, byla jsem na kosmetice, nechala si poradit, ale stejně mi to nejde, prostě bych asi potřebovala být bohatší a mít na to každý ráno lidi, co mě učešou, nalíčej, vyberou mi vhodný kombinace apod. Navíc těch hadrů po tý katastrofě, co mi to ukradli při rekonstrukci, pořád moc nemám, i když to průběžně doplňuju, ale já teda nakupuju na Internetu, zase z mindráků, protože mě ničí přijít do obchodů a snášet otrávený pohledy, že budou muset pro větší velikosti do skladu nebo rovnou " Na VÁS tady teda nic nemáme." Ale omluvte mě já mám po dlouhý době PMS jak prase s takovou tou náladou, že bych si vykopala hrobeček nebo začala chodit v burce nebo něco takového. Kvůli burce by na mě taky lidi čuměli, ale měli kecy, ale to by mi zas tak nevadilo, byla bych schovaná. Dyk já jedu v květnu na dovolenou k moři a už jsem si sehnala plavkový šaty, fakt šaty, že je to nad kolena a když se jde do vody, tak se to na boku sváže a už jsem zcela vážně uvažovala, že si snad pořídím burkiny :-)