LORAIN: u nás je to zase tak, že Bertík je hodný, je-li mimo domov nebo doma, ale bez mladší sestřičky. Ovšem po návratu domů mi to všechno dá sežrat i s úrokama (že jsem si ho dovolila někam odložit), takže příšerně zlobí a je taky nesnesitelnej, chce dohnat vše, co zanedbal tím, že byl hodnej. Netěším se na září (teda jestli ho do té školky vezmou), to asi bude ve školce hodnej chlapeček a já si užiju hororovej zbytek dne po jeho návratu domů.

LORAIN: se samo! A samozřejmě, doma se taky v jednom kuse rvou, a P. ječí, že mu holky něco berou, nebo holky ječí, že on něco bere jim... ale jak píše Tapina, odchodem matky ze školky (příchodem do školky ne, dokud je matka vevnitř, je to stejné nesnesitelné dítě jako obvykle) dětí prochází metamorfózou :-)

TRISSIE: Jak jsi toho dosáhla?
U nás je to naopak, od každého slyším, jak je Ben úžasný a skvělý, když je sám. Jakmile je společně s bráchama, je nesnesitelný :-(
Nevztahuje se to teda (zatím) na školku, protože tam spolu ještě nebyli, malé oddělení naší školky je v jiném objektu. Ale nedělám si iluze, že tam by to mohlo být lepší.

TRISSIE: taky myslím, případ u nás v rodině to potvrzuje, všichni v široširé rodině kromě pratety Máňi, která měla hodně přes metrák, ale ta prý začala žrát až po návratu z koncentráku, byli hubení, z obou stran a tak mě na každém rodinném slezu hrozně řešili. A naši, jak jsem psala, oba velice atraktivní lidé. I když máma měla také nízké sebevědomí, ale ne z tlouštky, ta jí nehrozila. Ona ale asi měla taky nějakou poruchu příjmu potravy, protože skoro nejedla a když se najedla, tak zvracela, tak kdoví.

ADD: nemít komplexy to je fakt hodně těžký, a to jich mám tak o dvě třetiny méně, než jsem měla, ale snažím se. Nejhorší je, když je někdo kvůli komplexům zlý a závistivý, to jsem snad nikdy nebyla, aspoň doufám.

RENFRI: to mi povídej, já myslela, že to s pochvalama nepřeháním a v poslední době Toník někam přijde a řekne: Ahoj, já jsem Toník .....a, jsem velký šikula, hvozně chytlý a fešák. Tak nevím, jestli jsem mu nedala tu kritizovanou nálepku. Taky se v některých věcech plácám, momentálně máme téma smrt. Zahrabáváme šnecí ulity, které dřív sbíral, protože jsou to podle něj mrtvolky šneků (a má vlastně pravdu), neustále ze mě páčí, jestli umře on, já nebo muž a pak se vzteká, když mu řeknu pravdu - "ne, ne, ne já neumřu, ty ošklivá mámo, už nechci ani vyrůst, abych neumřel" atd. Na druhou stranu zase zaslechl, že se bavíme o tom, že až odejdou naši psi, tak si pořídíme kočky, protože se jim na můj vkus nevěnujeme tolik, jak bych chtěla, načež on za nimi přijde a řekne:"Ahoj, pejsci,až umřete, budeme mít kočičiku, není to prima?".

MARKYSHA: A ve velkem mnozstvi pripadu se clovek u tech krasnych inteligentnich lidi dopatra priciny v rodine, vychove, pristupu rodicu. Takze obloukem zpatky k tomu, abychom se toho fakt vyvarovaly a nezanechaly na tech drobeccich mnoho nasledku, taky me to desi a beru to jako dulezitou vyzvu, Majda uplne prahne po pochvalach, je videt, jak potrebuje ocenit, coz je taky muj velkej problem, nicmene v tom trochu tapu a nevim, jak to uchopit, abych nenadelala vic skody nez uzitku...

RENFRI: Ty už jsi mě zakomplexovanou nezažila, to jsem si odbyla na základce. A stačilo mi na to rozhodnutí v jednom jediným okamžiku, pamatuju si ho dodnes. Jela jsem na kole, bylo jaro, sluníčko svítilo... a já se rozhodla, že se taky rozsvítím a nikdo mi to nezkazí. Žiju z toho už skoro čtvrt století. :-)

ADD: vidíš to a mně se taky velké nosy hrozně líbí, přijde mi to jako ozdoba, jako něco, co ten obličej ozvláštní. Stejně tak se mi na lidech líbí brýle.
RENFRI: překvapující, že? Člověk se zabývá sám sebou a pak zjistí, že úplně podobný myšlenky o sobě mají lidi, do kterých by to neřekl, kteří vypadají výborně. I když jsem chodila na skupinovou terapii pro lidi s extrémně nízkým sebevědomím a čekala jsem tam samý lidi s nadváhou, beďaří farmičky s mastnými vlasy apod. a vlezu tam a tam houf atraktivních, inteligentních lidí.

Uz jsem teda nechtela prilevat dalsiho OT, protoze uz jsme desne dlouho uplne mimo tema, nicmene k tomu, ze ja jsem nemela nikdy problem se sebevedomim - ale mela a poradny, zvlastni mozna je, ze prave v dobe, kdy jsem byla vlastne stihla. Proste jsem to nebyla ja a ruku v ruce s blbym vztahovym obdobim se to na me dost podepsalo, pak ma clovek k tem svym spekum jeste zkreslenejsi vztah ;-)

RENFRI: No zrovna z nosu jsem právě nikdy komplexy neměla, ale vím, že hodně lidem se nelíbí. Jenže mně jo, takže můžou mít sebekritičtější řeči, mně je to fuk. A velmi hlasitou poznámku jednoho dělníka z lešení "Hele, vole, koukej, Saxána." se chlubím. Já CHCI vypadat jako čarodějnice. :-)

ADD: Miluji velké nosy! Můj muž taky jeden vlastní - ve vášnivých chvilkách mu říkám "ty můj nosále"!

RENFRI: Já už se výstřihy bojím nosit, to je zase druhá strana mince a taky se mi to dřív stávalo, chápu, že ti to vadí, když mě někdo třeba normálně pozve na kafe jako ten chlapík, tak je to lichotivý, ale některý ty návrhy "kvalitního sexu", to si člověk připadá špinavý nebo jak to nazvat. Zvlášť neskuteční jsou teda Arabi a černoši.