ZOFI: No, zas tak dramaticky bych to neviděla. Jo, 2000 dětí nepřijali, ale co to bylo za děti? Všichni tříletí, o kterých vím, se dostali. Dostaly se i mnohé děti narozené na podzim. No a předškolákem je člověk od tří let, ne? Jestli tam někdo hlásil mladší dítě, tak se holt nedostalo, od toho jsou soukromé školky. Problém mají mimobrněnské rodiny, které chtějí umístit dítě v brněnské školce, ale to je prostě taky specifická situace.

BRNO - výsledky přijímacího řízení do mateřských škol r.2015
Přihlášené děti: 4823, Přijaté děti: 2836, Nepřijaté děti: 1974.
V BRNĚ JE I LETOS TÉMĚŘ 2 000 NEPŘIJATÝCH DĚTÍ! Kde je ta snižující se porodnost? Chybí 80 tříd! Kolik matek ztratí práci!
http://zapisdoms.brno.cz/

LORAIN: u nás je to zase tak, že Bertík je hodný, je-li mimo domov nebo doma, ale bez mladší sestřičky. Ovšem po návratu domů mi to všechno dá sežrat i s úrokama (že jsem si ho dovolila někam odložit), takže příšerně zlobí a je taky nesnesitelnej, chce dohnat vše, co zanedbal tím, že byl hodnej. Netěším se na září (teda jestli ho do té školky vezmou), to asi bude ve školce hodnej chlapeček a já si užiju hororovej zbytek dne po jeho návratu domů.

DRIZZT: no nevím, je mi dost jasný, že s ním užiju, kde bude jaká neplecha, tak tam zaručeně bude i Tonda :-)

MARKYSHA: :-D to je náhodou dobrá historka do života!

DRIZZT: no nakonec se tam stejně všichni servali a ještě k tomu kostičkami, takže Tonda má zas moncla na oku, ale tam rozhodně nebyl nevinná oběť, co vím, tak to po sobě začali z legrace házet a než se učitelky vzpamatovaly, tak někdo někoho trefil a byla z toho rvačka. On si Tonda totiž zásadně s hodnými dětmi nehraje, ale vždycky se chytne nějakejch největších rošťáků, pokud možno starších a pak to takhle dopadá.

LORAIN: se samo! A samozřejmě, doma se taky v jednom kuse rvou, a P. ječí, že mu holky něco berou, nebo holky ječí, že on něco bere jim... ale jak píše Tapina, odchodem matky ze školky (příchodem do školky ne, dokud je matka vevnitř, je to stejné nesnesitelné dítě jako obvykle) dětí prochází metamorfózou :-)

TRISSIE: Jak jsi toho dosáhla?
U nás je to naopak, od každého slyším, jak je Ben úžasný a skvělý, když je sám. Jakmile je společně s bráchama, je nesnesitelný :-(
Nevztahuje se to teda (zatím) na školku, protože tam spolu ještě nebyli, malé oddělení naší školky je v jiném objektu. Ale nedělám si iluze, že tam by to mohlo být lepší.

TRISSIE: taky myslím, případ u nás v rodině to potvrzuje, všichni v široširé rodině kromě pratety Máňi, která měla hodně přes metrák, ale ta prý začala žrát až po návratu z koncentráku, byli hubení, z obou stran a tak mě na každém rodinném slezu hrozně řešili. A naši, jak jsem psala, oba velice atraktivní lidé. I když máma měla také nízké sebevědomí, ale ne z tlouštky, ta jí nehrozila. Ona ale asi měla taky nějakou poruchu příjmu potravy, protože skoro nejedla a když se najedla, tak zvracela, tak kdoví.

ADD: nemít komplexy to je fakt hodně těžký, a to jich mám tak o dvě třetiny méně, než jsem měla, ale snažím se. Nejhorší je, když je někdo kvůli komplexům zlý a závistivý, to jsem snad nikdy nebyla, aspoň doufám.

RENFRI: to mi povídej, já myslela, že to s pochvalama nepřeháním a v poslední době Toník někam přijde a řekne: Ahoj, já jsem Toník .....a, jsem velký šikula, hvozně chytlý a fešák. Tak nevím, jestli jsem mu nedala tu kritizovanou nálepku. Taky se v některých věcech plácám, momentálně máme téma smrt. Zahrabáváme šnecí ulity, které dřív sbíral, protože jsou to podle něj mrtvolky šneků (a má vlastně pravdu), neustále ze mě páčí, jestli umře on, já nebo muž a pak se vzteká, když mu řeknu pravdu - "ne, ne, ne já neumřu, ty ošklivá mámo, už nechci ani vyrůst, abych neumřel" atd. Na druhou stranu zase zaslechl, že se bavíme o tom, že až odejdou naši psi, tak si pořídíme kočky, protože se jim na můj vkus nevěnujeme tolik, jak bych chtěla, načež on za nimi přijde a řekne:"Ahoj, pejsci,až umřete, budeme mít kočičiku, není to prima?".

MARKYSHA: A ve velkem mnozstvi pripadu se clovek u tech krasnych inteligentnich lidi dopatra priciny v rodine, vychove, pristupu rodicu. Takze obloukem zpatky k tomu, abychom se toho fakt vyvarovaly a nezanechaly na tech drobeccich mnoho nasledku, taky me to desi a beru to jako dulezitou vyzvu, Majda uplne prahne po pochvalach, je videt, jak potrebuje ocenit, coz je taky muj velkej problem, nicmene v tom trochu tapu a nevim, jak to uchopit, abych nenadelala vic skody nez uzitku...

RENFRI: Ty už jsi mě zakomplexovanou nezažila, to jsem si odbyla na základce. A stačilo mi na to rozhodnutí v jednom jediným okamžiku, pamatuju si ho dodnes. Jela jsem na kole, bylo jaro, sluníčko svítilo... a já se rozhodla, že se taky rozsvítím a nikdo mi to nezkazí. Žiju z toho už skoro čtvrt století. :-)