ANNAWA: U nás každé dítě dostalo číslo a jejich seznam je pak zvěřejněn. Já si nepamatovala ani to naše ,-)
Jinak ale soucítím...
Mám v živé paměti ten pocit nespravedlnosti a zklamání, když poprvé dcerku nevzali... A pak zjištění, že vzali o dost mladší... Akorát, že já byla těhotná, takže "přece budu sedět doma" :-//
Hodně nám to tehdy nabouralo rozpočet, ale už jsme tehdy nemohli ze soukromé školky vycouvat. Za prvé jsem se do práce vrátila týden po porodu (home office), za druhé - a to bylo to podstatné - Eli školku milovala, potřebuje být v dětském kolektivu - už tak hůř nesla, že tu není máma jen pro ni, když jsme se kvůli financím snažili její docházku omezit, špatně to nesla, že chce za dětmi. Co doma s nevyspanou matkou a nudným miminem.
Přišlo mi to vůči tomu staršímu děcku neskutečně nefér, že mu tím, že "matka sedí" doma (s lednovým novorozencem doslova - dětský koutek v době zimních viróz není zrovna řešení), znemožňují být s dětským kolektivem, který v té době tak potřebuje...