PROMETHEA: Tak ještě jeden tip, dnes jsem objevila Ameriku aneb kdybych víc poslouchala svojí maminku. Velký úspěch jsem slavila s polívkou - vařím pro starší nesolený kuřecí vývar, do toho nudle, zeleninu, kousky kuřete, klasická polévka, jen úplně bez soli. Dnes jsem neměla skleničku, tak jsem rozmrazila a rozmixovala tu polívku a malá toho snědla fakt hodně - navíc se to dobře krmilo (nevím, jak staré máš dítě), jak je to tekutější, než skleničky, tak to šlo rovnou do krku a nevytlačovala jazykem půlku ven :D Krmila jsem tou užší ikea lžičkou (na pevnější věci používám takové úplně ploché, kupovala jsem v Kauflandu, balení 6 ks) a fakt super.

PROMETHEA: Jo jo, takového jsem taky doma měla :-)) Prostě skleničky chutnaly a domácí ne. Zkusila jsem pár obvyklých triků (dát domácí do skleničky, smíchat to v nějakém poměru...) a když nic nezabíralo, nechala jsem to plavat. Jedl tak mizerně, že nějaké přehnané snahy nestály za to :-))

PROMETHEA: jo. Úplně první věci jsem teda spíš kupovala, vařila minimálně, někdy to prošlo, někdy ne. Obě pak měly období, už nevím, asi tak kolem 6-10 měsíců (ne nutně celou dobu), kdy domácí skoro nejedly a skleničky ochotně. (U domácího to často bylo, že první pokus neprošel, druhý den si trochu daly a třetí den to jedly úplně v pohodě).
A nejpozději kolem roku už obě jedly normálně domácí stravu (starší ještě občas skleničku v případě nouze a venku, mladší už vůbec).
Ale obecně byly obě nejdřív spíš na skleničkách a na domácí přešly postupně, jak se to začalo podobat našemu jídlu.
Přičítala jsem to hlavně konzistenci.

PROMETHEA: To je úplně normální, protože jsou to poťouchlí pižďuchové

INUSHKA: já myslím, že ten tvůj příspěvek byl úplně v pohodě a patří sem

INUSHKA: Jo, a geniální bonus byl, že v té upravené podobě to nakonec snědla i Jorika, která to původně nechtěla :-D

INUSHKA: a pórek je u vás ovoce? :-)

INUSHKA: na másle restovaný pórek se šunkou a smetanou bych teda nějakou skleničkou nekazila, to je u nás běžná omáčka na těstoviny :-)