MARIHAI: no já moc nevím, já na home use používám Linux :-)

XCHAOS: Ten klíč si stanovují sami, hodně toho mají nahlášeno třeba od rádií, nebo dalších co posílají playlisty, berou v potaz asi i nějaký hitparády atd. a pak si to poměrně propočítavají. Důležitý je, že si tohle i sami schvalujou. Jasně že se o to hádají, ale pořád vlastně mezi sebou jako mezi těma co zastupují.

XCHAOS:
Přijde mi, že dost mícháš tu americkou vs českou situaci, plus aktuální zákon vs vize, a je těžké se vyznat v tom, co vlastně říkáš. Korporátní práva a OSA spolu moc nesouvisí.
To, že nová technologie bude mít jine problémy a jiná řešení je pravda, ale tak nějak neužitečná (ano, časem něco bude jinak).

Autor není (jen) ten kdo nahraje video na YouTube, bavíme se i o autorovi toho původního obsahu, který někdo zaznamenal. Velké firmy nechtějí samy platit přímo těmhle autorům, chtějí to mít hlavně jednoduché. Pokud YouTube teď zvládá každého jednotlivého národního zástupce, tak jednotný standard EU zvládne taky. Apple zvládl USBC.

Druhá varianta by byla, že platforma nedovolí žádný nepůvodní obsah, a tedy může tu věc řešit "přímo", ale lidi chtějí jména a značky. Jak moc se chytla ta rádia s přímo licencovanou/nezastupovanou hudbou? Mám dojem, že jsem o nich 10 let neslyšela.

Co se týká rádia- řekla bych, že rádio má licenci koupenou v B2C režimu, a prostě další B jsou zodpovědní za své vlastní licence.

Chaos v tom je, to je pravda... Ten poplatek za prázdný média, ať se tím myslí cokoliv, je přežitej a nefunguje ani jako "daň" za to že můžeš beztrestně stahovat pro osobní potřebu, což je jediná konstrukce, co vůbec dává trochu smyslu.

Ta ochrana jako taková je ale potřebná, zrovna ta OSA je fakt organizace autorů pro autory, dělají si to sami, sami si volí představenstvo, schvalujou rozpočty... Víme jak dopadla třeba Sazka, která byla původně taky sportovních svazů, existujou firmy, kde jim autor může platit a hlídaj to za tebe možná líp než ta OSA, ale bude to dražší, navíc nemají u nás ten legislativní rámec. Tyhle spolky jako OSA smysl mají i v moderní době, existuje to všude po světě, je to naopak protiváha korporativismu.

XCHAOS: US a my jsou dost odlišný situace - tady nejde oddělit autora od jeho práv, vážou se na konkrétní osoby, nejde to třeba prodat jako to mají právě v tý americe. Osa zastupuje fyzický osoby + třeba dědice, ne korporace, dokonce ani třeba kapely, protože to nejde. Píšeš hodně textu, ale nemá to se situací u nás tolik společnýho.

MARIHAI: ano, ale jestliže ta hudba byla už jednou zakoupena rádiem, proč ji platit podruhé? Celkově je to koncept z předminulého století. Kvalitní nahrávka dnes není jen o tom umělci a jeho genialitě či virtuozitě: kvalitní nahrávka je i o studiové práci. Co kdyby prodejci kytar chtěli platit za každé použití kytary, místo aby si kytaru šlo koupit a vlastnit? Co kdyby studio trvalo na tom, že je spolumajitelem nahrávky? Pochopitelně, snaha zajistit si nějakou pravidelnou rentu je pochopitelná, je to do jisté míry základ ekonomiky, snaha mít majetek, který vydělává... ale je otázka, jestli ta cesta přes "umělou vzácnost", tedy omezování tvorby kopií, které nestojí nic, je ta správná cesta. Lidi by měli být místo "vlastnění písničky, která jim vydělává peníze" měli uvažovat třeba o tom, že vlastní třeba solární panel na střeše, který jim vydělává peníze. Jako je asi dobré, že lidi uvažujou, do čeho investovat, aby je to živilo, ale není jasné, jestli mají sebemenší naději, že je uživí ten copyright (už vzhledem ke konkurenci s jinými tvůrci). Znovu podotýkám, že většina umělců včetně scénáristů dnes pracují spíš jako zaměstnanci, nikoliv v režimu autorů.

NIEKT0: Njn. Nechápe základní věci, tj. že kniha je kniha, film je film, hudba je hudba a sw je sw. To je pak těžké :)

XCHAOS: Motas dohromady dve veci. Licenci k osobnimu uziti, kterou ziskas kdyz si tu hudbu koupis. A licenci k verejne produkci za kterou plati radia.

MARIHAI: pořizovat kopie je legální, nesmíš je jen šířit (ani zadarmo, ale na to zákon nemyslel, protože v té době neexistoval Internet). Ale ten Gott (nebo jeho dědicové) dostanou zaplaceno už skrze to vysílání v rozhlase. Každopádně je to celé archaické.

Podle mě se časem objeví generace umělců, kteří budou mít jiné obchodní modely a po odměně nepůjdou, zato si pomocí něčeho jako Creative Commons vymíní, že jejich dílo nesmí být využito k šíření reklamy (na YT si nějak lze zakliknout, jestli tam ta reklama smí nebo nesmí být, v tom videu... a vzhledem k tomu, jak moc se lidi začínaj vyhýbat reklamám, bude podle mě tenhle trend postupně sílit).

Když se objeví nová mediální technologie, tak je nějaký čas využívána k emulaci těch předchozích médií, ale posléze se vynoří úplně nové formy (a asi i obchodní modely) šité na míru novému médiu.

Třeba všichni ty novináři, co se schovávají za paywally, si neuvědomují jednu věc: většina lidí nestojí o exkluzivní informaci, ale stojí o nějakou shodnou úroveň informovanosti na úrovni většiny společnosti. Tudiž je možná poptávka po levném, ale masovém zpravodajství - ne po drahém a exkluzivním. Já mám určitou představu (na základě dat o zájmu o IPTV), kolik by byli asi lidi schopni připlatit si k předplatnému za Internet, kdyby jim otevíralo nějaké zajímavé paywally; je to ale úplně mimo mísu z hlediska toho, kolik dnes paywally stojej.

Jakmile má konzument na vybranou, jestli koupí nebo nekoupí, tak je cena, kterou si představují sebevědomí autoři, často odmítnuta. Proto je snaha prolobbovat se k něčemu, kde lidé na vybranou vůbec nemaj.