| popis | Historie
Tkaní na karetkách je velice stará textilní technika. Nejstarší nalezené karetky pocházejí
z mladší doby kamenné. Nejstarším známým dokladem tkaní stuh tímto způsobem je tzv.
Ramsesův pás (Liverpoolské muzeum) – 5 metrů dlouhá šerpa asi z 12. století př.n.l.
nalezená v královském hrobě blízko Théb. Pás byl tkán na 300 karetkách.
Další nález pochází ze 3. století n. l. Jedna se o zbytky pláště, které byly objeveny
v Thorsbergerské bažině v Šlesvicku-Holštýnsku. Plášť byl tkán na speciálním svislém
stavu a karetkové lemy vznikaly přímo s tkaninou a přirozeně na ni navazovaly.
Ojedinělý soubor karetek i se zachovalou osnovou se nalezl ve vybavení vikingské
pohřební lodi z 9. století. Loď byla místem posledního odpočinku královny
(pravděpodobně) a byla nalezena v norském Osebergu.
Karotková technika tkaní stuh zůstala oblíbenou i ve středověku, s její pomocí se
vyráběly uzdy pro koně, osly nebo velbloudy, tkanice, popruhy k nošení břemen a zbraní,
ale i stuhy jako doplňky k oděvům. Velmi krásné stuhy pocházející ze středověku a
mající i obřadní charakter vznikaly z hedvábí a zlata na Islandu, v Persii nebo Arménii.
Tkaní na karetkách bylo v Evropě populární asi do 15. století. Pak ustoupilo jiným
technikám, ale stalo se součástí lidové tvorby. Tady se objevovalo ještě v 19. století na
Islandu, ve Skandinávii, na Kavkaze, v Uzbekistánu, v Řecku, na Balkáně, v Polsku, na
Moravě i Slovensku.
Tkaní na karetkách znali ale také v Japonsku, Číně, Sýrii, Persii, Malé Asii a severní
Africe.
Popis
Princip této předtkalcovské techniky spočívá v provlékání útkové nitě osnovou, která je
navlečena na k tomu účelu upravených destičkách – karetkách. Otáčením karetek okolo
podélné osy doprava nebo doleva o 90° se navlečené nitě osnovy kroutí a vytvářejí pevné
šňůrky spojované útkem. Tkanice nebo stuhy takto vypracované jsou velice pevné a
přitom pružné.
Karetky
Karetka je čtyř-, šesti- i vícehranná destička s otvorem (provrtanou dírkou) v každém
jejím rohu. Jsou ale známé i karetky se dvěma otvory nebo s otvorem navíc uprostřed
karetky určeným k provlečením tyčky, která karetkou otáčí. K výrobě se v minulosti
používala celá řada materiálů např. rohovina, kost, dřevo, kůže, papír (karty) a další.
Nejvhodnější rozměry čtyřboké karetky 6-8 cm na každé straně s s otvory o průměru cca
0,5 cm. Jednotlivé karetky i otvory je dobré si pro přehlednost očíslovat. Čísla pomáhají i
pro orientaci při návrhu vzoru a navlékání osnovy. K práci je třeba ještě jednoduchý
člunek na prohazování útkové nitě. Při kratší stuze stačí jen smotek vlny. |