• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CROMETeorie a praxe kolektivních vztahů, polyamory, svobodné vztahy
    CHIRURGUS
    CHIRURGUS --- ---
    YMLADRIS: Vždyť já ti to neberu :) Jen k tomu dodávám co si myslím.
    CHIRURGUS
    CHIRURGUS --- ---
    3 odpovědi
    _BENNY: Milovaná osoba, partner, nebo člověk kterého mám rád by měl být člověk, který patří do mého života, citím se dobře v jeho přítomnosti a on v mojí. Logicky v tomhle ohledu budu vyhledávat jeho přítomnost v hojné míře, ale rozhodně jí nebudu vyžadovat, jak to většina lidí ve vztazích dělá. Mluvim hodně ze zkušenosti a z toho co vidím kolem sebe - většinou vidim, jak jeden ze dvou lidí v tom vztahu trpí proto, že nemůže jít ani na pivo s kámošema/kámoškama a druhej si užívá tý přítomnosti. Tam je taky hodně důležitej aspekt - lidi nevědí jak se zabavit, nemají moc koníčků a nemají využití pro volnej čas, takže si podle naušenýho vzoru najdou partnera, aby ten čas vyplnili. Pokud partner zájmy má, je zaděláno na problém. Tím zájmem se totiž v očích těch tolidí stává ten partner a to je právě ta dobře hnojená půda pro žárlivost. Protože je ČAS na to, neustále přemejšlet proč můj partner dělá tohle takhle a tohle s timhle a jestli to náhodou neni špatně...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď
    CHIRURGUS: ne, ja se vubec nevyjadruju k tomu, jak mas se zarlivosti zachazet. Fro se ptala, zda je to vrozene nebo naucene, citit zarlivost, tak ji odpovidam svuj nazor. tot vse.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    3 odpovědi±0
    ona by se ta laska bez zarlivosti a majetnictvi dala dovest do jeste vetsiho dusledku - proc s milovanym clovekem vubec spolecne byt? neni to nahodou taky majetnictvi, chtit mit dotycneho ve sve pritomnosti? nemelo by nam stacit, ze dotycny proste existuje bez ohledu na to jestli s nami nejak/jakkoliv interaguje?
    CHIRURGUS
    CHIRURGUS --- ---
    1 odpověď+1
    YMLADRIS: Takže mluvíš o prožití něčeho co nedáš najevo? Můžu ti přesně říct kam tohle vede. K víkendovejm superhádkám. Proč? Protože v sobě dusíš něco, co tě vnitřně zžírá a pak to v nejmíň vhodný chvíli bouchne...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď+1
    CHIRURGUS: nerikam ze je rozumne na zaklade zarlivosti nejakym konkretnim zpusobem jednat (napr prudit); mluvila jsem o zarlivosti jako o vnitrnich pocitech - ze si myslim ze je normalni, ze kdyz je bezprostredneji ohrozeno neco ceho si cenime, dostavuje se vice uzkosti; plus ta zavist atd. Jak s temi pocity nalozis je druha vec.
    ZABAKOVA
    ZABAKOVA --- ---
    CHIRURGUS: Tohle si vystihl dobre... kdy jeden dává najevo druhýmu, aby se choval víc podle jeho měřítek, jinak bude problém
    CHIRURGUS
    CHIRURGUS --- ---
    1 odpověď±0
    YMLADRIS: Ahá, to co popisuješ je ale akt nedůvěry, kdy si dítě myslí, že ho rodiče opustili kvůli mladšímu sourozenci. U dítěte to s ohledem na nulové zkušenosti v této oblasti chápu, u dospělého člověka ne. Ten by měl mít dost rozumu a zkušeností aby věděl, že pokud jeho partner bude chtít, stejně odejde a tím, že na něj bude žárlit ho k tomu akorát popíchne.
    CHIRURGUS
    CHIRURGUS --- ---
    2 odpovědi+1
    LAURA_P: Ale ta žárlivost JE to chování. Jasně - jak chápu žárlivost. Je to stav, kdy jeden z partnerů prožívá strach o toho druhého, ale upřímně - kdo k tomu partnerovi půjde a řekne mu: Mám tě rád, nechci o tebe přijít aby ten stav vyrovnal? Nikdo, nebo menšina. 99 procent lidí zahájí odvetnou akci plnou nesmyslnejch otázek typu: "Já nevim proč se s ní/nim musíš vůbec bavit/chodit na kafe/vídat/psát SMS/". Upřímně sem nepotkal v životě NIKOHO, kdo by byl při žárlení schopen racionálního jednání. Takže ano, nemusí k tomu chování dojít, ale ze 99 procent k němu dojde. Dopady jsou většinou logická hádka, nebo "usměrnění" toho kdo je cílem tohodle jednání.
    Pokud i ty budeš žárlit na partnera, kterej půjde se svojí kamarádkou třeba na kafe a dáš mu to na jevo, bude on naštvanej že žárlíš a buď se pohádáte, nebo se s tím člověkem přestane vídat s ohledem na svůj klid, ale bude v něm růst pocit že něco nesmí jen protože to jeho partnerka vyžaduje...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď+4
    FRONEMA: k tomu mne napada laicky, ze deti zarli na nove prichozi sourozence (musi se delit s nimi nove o zdroje), ale casem to zpravidla poberou, protoze rodice je roky a roky a roky ujistuji, ze je "neopusti" kvuli mladsim detem.

    Zatimco v sexualnim vztahu "mladsi dite" je cerstvy maso vyvolavajici zamilovanost - nemuzes tomu konkurovat - a riziko ze partner da prednost novemu vztahu tu vzdy je. Zavistiva (ach my uz tak zamilovani nejsme a jak mu sviti kukadla kdyz na ni kouka, ach to bych zase chtela zazivat) a uzkostna (kam to povede - intelektualne muze slibovat co chce, ale laska se neresi primarne pres rozum) mi pripada normalni, jako ze fyziologicka. Musela bys zit v kulture, kde partnerske vztahy nejsou dulezitou soucasti identity (mas ji spis rodinnou, klanovou, nejakou jinou - viz Sex at Dawn); pak by te pripad rozpad partnerske identity nestihoval. _Nejakou_ sirsi identitu nez jsi ty sama potrebujes, leda ze se vedome promeditujes do stavu ze ne, ale to IMHO urcite neni vychozi pripad deti/lidi.
    FRONEMA
    FRONEMA --- ---
    3 odpovědi
    Co by me u zarlivosti zajimalo, je jak vznika, jesti je to vazne nejaky vrozeny preddefinovany chovani ktery se odnaucujem, nebo naopak jestli to nejak odkoukame od spolecnosti kdyz odmalicka mockrat vidime ten "spravny pristup" v knizkach, filmech a lidech kolem sebe.
    LAURA_P
    LAURA_P --- ---
    1 odpověď+1
    CHIRURGUS: Imho ne. To je chování vycházející ze žárlivoti. Může k němu dojít a nemusí.
    CHIRURGUS
    CHIRURGUS --- ---
    2 odpovědi-1
    LYDI: Naprostej souhlas. Žárlivost je podle mě stav, kdy jeden dává najevo druhýmu, aby se choval víc podle jeho měřítek, jinak bude problém. TZN, druhého si přivlastňuje a pod pohružkou stresu ho nutí dělat něco, co je proti jeho přesvědčení....
    LAURA_P
    LAURA_P --- ---
    ±0
    FRONEMA: To je ale jedno, čeho se bojíš. Ten příklad měl demonstrovat běžnost toho strachu, plus jeho neopodstatněnost.

    LYDI: Já nemám problém chápat, CO je žárlivost :)
    Za odkaz díky, ale nějak k těmhle tibetskejm a jinejm naukám nemám důvěru. Většinou po člověku chtěj, aby seděl na zemi, cinkal na zvonečky a vydával divný zvuky... :)
    LYDI
    LYDI --- ---
    2 odpovědi+1
    LAURA_P:
    no plus zarlivost neni strach ale strach+majetnictvi (podle me teda (:)
    jinak na ten strach doporucim:
    http://neoluxor.cz/beletrie/tibetske-umeni-dusevni-vyrovnanosti--22851/
    FRONEMA
    FRONEMA --- ---
    1 odpověď+1
    LAURA_P: akorat kdyz zarlis tak se nebojis o partnera ale o sebe... v tom je ten priklad nefungujici
    LAURA_P
    LAURA_P --- ---
    2 odpovědi
    MYKO: Znám a nenabízí mi to řešení. V tom textu není nic, co bych nevěděla už dřív. A není tam ani pro mě návod, jak se zbavit strachu a nejistoty.
    Mluvím teď o úplně normální míře občasnýho strachu ze ztráty a úplně normální občasný nejistotě, zda dávám partnerovi, co potřebuje. A tím "úplně normální" myslím běžnou... asi jako když se čas od času strachujeme o potomky. Aby se jim něco nestalo, aby neonemocněli. Není pro to důvod, jsou zdravý, ale i tak nás to napadne. Prostě proto, že je milujeme.
    CHIRURGUS
    CHIRURGUS --- ---
    +1
    LAURA_P: Nejsou to zvyky, podle mě je to jen všeobecnej model, kterej je vidět všude okolo a proto je branej jako standard.
    CROME
    CROME --- ---
    LAURA_P: samo od sebe to asi nepujde to je jasny...
    MYKO
    MYKO --- ---
    1 odpověď+2
    cas na repete :)
    Polyamory - mnohočetné partnerské vztahy - Jak na žárlivost
    http://polyamory.eleferno.cz/index.php?text=20-jak-na-zarlivost
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam