SELLIGAN: ja nejak nechapu, co ma to ditko za hlavou, jako matka nad ramenem... asi jsem zdegenrovana jinym smerem :D

uz asi blbnu - pri cteni clanku a koukani fotek - http://najmama.aktuality.sk/fotogaleria/232122/nadherne-foto-gisele-bundchen-s-dcerkou-v-naruci/11/ hadejte co mne jako prvni napadlo

MALKE: teď koukám žes to tak reflektovala už před náma .. ten K.L. mluví o tom, že spousta prvních a jedináčků jsou "zklamaní perfekcionisté", kteří se do ničeho nehrnou, protože se mnohokrát spálili - ale každopádně je tahle množina všech p. + j. hodnocená jako osoby žijící pod o dost větším stresem, než další narození (a zas věřím že se i tady najdou výjimky).
RENFRI: a tys to už četla, podle toho jak tu reaguješ, am I right?

RENFRI: MALKE:

SEVERINE: Třináct.

LURA: Snad z toho nevyroste:)

SEVERINE: Tyhle vztahy v rodině jsou vůbec zajímavý. Mně třeba k mému muži taky nesedělo, že by byl prvorozený. A pak jsem se dozvěděla (a on taky, protože ani on to nevěděl), že měl staršího bratra, který se dožil jen několika dní a že má po něm i jméno!!! V životě bych nepojmenovala své další dítě po nějakém předchozím mrtvém dítěti, to bych se raději vzdala ideje, že se nejstarší žijící bude jmenovat po otci (tu ideu já tedy ani nemám, ale oni měli)...

SEVERINE: ono k tomu rozdílu přispívá i to, že oni sami jsou tak rozdílní, jak jen to jde, třeba pro ilustraci, starší váží asi tak dvakrát tolik, co ten mladší, liší se vzhledem, povahou, konstitucí, zájmy, mladší T byl vždycky spíše dětštější na svůj věk, starší M naopak vyspělejší - je to zajímavý. Nikdy jsem to teda otevřeně neverbalizovala jako moje máma ve stylu "jsi starší, musíš být rozumnější" a tak dále.

SEVERINE: Zajímá, mrknu :-)

LURA: jů, to musel mít H. teda celkem záhul, v těch dvou .. jestli tě to hlouběj zajímá (já si taky říkala, že na mě ty jedináčkovský věci neseděj .. a pak mi došly souvislosti), mrkni do zdroje, jestli ne, tak nic.
ANNAWA: a to máš ty starší jen kousíček od sebe a přitom je to pro tebe takovej rozdíl .. to je věc teda! jinak sem při tý knize vzpomínala i na tebe - když tam psali o novejch rodinách .. ale neumím to shrnout, je toho povícero.

MEDVED007: já si na tohle musím dávat bacha u svých vlastních dětí, které jsou tři - i když se to vzhledem k jejich věkovému rozdílu třeba zdá jako blbost, je jim 15, 13 a rok a půl. Protože mám tendenci nejstaršího považovat za rozumného, s nímž třeba řeším i různé provozní věci, nejmladšího za roztomilého a prostřední, hm?
V praxi to teda je tak, že nejstarší je na svůj věk skutečně rozumný a schopný ledacos obstarat, kdežto druhorozený je nepraktická eterická bytost, ale všimnul si toho, že když chci něco probrat, obracím se na nejstaršího.

INUSHKA: Já taky vyšlapávala cestičky, ale byla jsem "ta velká", ta práva si člověk vybojuje, ne že mu je někdo naservíruje na talíři. A taky záleží na tom, co bereš za benefit. Já k nim počítala třeba i to, že jsem mohla s tátou stavět na chalupě, kterou jsme koupili a zobytňovali, zatímco "mrňata" byla s mámou na pronajaté chlaupě a nedělala nic.


SEVERINE: Ba ne, kluci jsou necelých 10 let od sebe a starší necelých 8. Nejstarší byl výborný diplomat od malička, Honza vůbec, i když poslední dobou se to hodně změnilo. Honza měl hlavně velký zlom ve dvou letech, kdy byl do té doby vlastně jedináček a "prvorozený" a v těch dvou letech najednou dostal staršího bratra (který do té doby žil u babičky) a bylo znát na jeho chování, že se jak mávnutím proutku hodně změnil. Do té doby absolutně samostatné dítě všechno "já sám" a najednou vyžadoval pomoc druhých a bylo to "neumím"...

TAPINA: tak pošťačku můžeš dělat vždycky, no ne? :)
LURA: zdroj píše, že typičtí druzí bývají opakem prvních, pokud jsou stejnýho pohlaví .. a typičtí prostřední dobří diplomaté, většinou ne zcela schopní komunikovat o svých vlastních potřebách .. a to co píše MEDVED007 - jsou v sevření, ani ne nejchytřejší, ani ne nejroztomilejší - mají to nejtěžší, ale zas jsou nejvíc připravení na (krutou) realitu .. ale třeba u vás - mezi H. a D. je víc než deset let - to ten K.L. pojmenovává "druhá rodina" (jako když maj děti od sebe třeba 10 let) tak maj oba kluci znaky ne jen jednoho pořadí.
INUSHKA: prima .. no já si říkám, že se v tomhle do jistý mírs snažím dodržovat, aby měly obě děti ve stejným věku něco podobnýho, ale už teď vidím, jak je to těžký - třeba první spal u prarodičů až po 2 roce, druhej by to zvládl - i proto, že tam nebude úplně sám - o dost dřív. a teď co s tím .. nebo ani ne s tímhle konkrétně, jako spíš co s tou situací, která se jistě bude nejednou opakovat? asi nezbude než v lecčems povolit staršímu dřív ..

MEDVED007: caj nejakej detskej, bylinkovej nebo ovocnej, dnes treba mel jen vodu. jogurt bilej chocenskej. ale i tak doufam, ze je to jen prechodny stadium. vyhodu vidim v tom, ze caj muze dat kdokoliv bez sceny sapani se po jakymkoliv prsu a vykriku mama mama, jak to s nim mela v prosinci jeho babi, moje mamka. vidis esiv tech cajich je pridanej cukr nevim, ja ho kazdopadne nesladim

LURA: ad prostřední děti....mám kolem sebe několik rodin se třema dětma a prostřední děti jsou si velmi podobné.....bojují o pozornost rodičů.....každý jak umí...někdo tím, že je pilný, někdo tím, že je sígr....ale bojují....nejsou ti nejchytřejší nejstarší, ale nejsou ani mazlíci nejmladší....a ikdyž se rodiče snaží žádné ditě nezanedbávat/neupřednostňovat, tak prostě ne vždy to tak vidí i ty děti....podotýkám, že je to jen moje osobní pozorování a nemusí to tak být vždycky, ale podle mě to prostřední děti fakt nemají lehký

SEVERINE: Já myslím, že o mojí sestře jsem tu ani nic moc nepsala, aspoň si nepamatuji, snad jen to, že měla hodně odlišný názor na svět, než já a že se ráda opalovala. Máme skoro stejně staré děti, jen ona začala později a má zatím jedináčka - Míše bylo před pár dny osm let, Divišovi bude na jaře a dobře si spolu rozumějí. Jen to mají kousek z ruky, protože sestra bydlí v Praze. Já nevím, jaký je typický prostřední sourozenec, jen vím, že byla pozornější k tomu, co kdo potřeboval, ochotně otevírala dveře, kterých jsem si já ani nevšimla a že školou prošla díky své píli a já si o ní jako dítě myslela, že je hloupá. A asi si to mysleli trochu i naši, že bude ráda, když se dostane na učňák a ona pak udělala vejšku a vytřela všem zrak. Dneska si rozumíme hodně, náš životní styl se o dost sblížil a co není máma, tak jsme vlastně jediný blízký ženský v naší rodině.

SEVERINE: No nevím :o) Moje volba profese probíhala touto cestou - baví mě biologie, mám ráda zvířata, chci studovat nějaký přírodovědný obor. Ale chci se taky uživit, takže nějaký praktický obor. Takže veterinu. Ta zodpovědnost tam je, ale když jsem po čase začala zjišťovat, že budu muset být za sebe zodpovědná asi stoprocentně, protože slušných zaměstnaneckých míst pro veterináře je zoufale málo a většina si jede na své triko, tak mě málem švihlo :D Nakonec jsem si zvykla, ale stejně pokaždé, když jdu na poštu, závidím úřednicím za přepážkou, co mají jasně dané úkony, co mají provést, a když se něco zkazí, tak to u České pošty nikoho nepřekvapí :D

TAPINA: jo, tak to zapadá .. jak píše RENFRI - většina vedoucích pracovníků, lékařů (mezi který patříš) a dalších fest zodpovědnejch povolání je z 85 procent obsazená prvorozenejma nebo jedináčkama (což sou svým způsobem "superprvorození").
LURA: takhle může dobře skončit prvorozenej (včetně toho, že je jasný, jaký má výhody) - že se s tím perfekcionismem popere a vyhraje .. ale tvoje sestra není (podle zdroje) typické "prostřední dítě" (ale vy nejste typická rodina, která si naseká ty děti blízko sebe - osobně znám asi další 2 takový ženy, co se jim daří mít dětí 3 a více a maj je daleko od sebe a přijde mi to jako dost dobrej model - jen ne každej na to má), ale už do jistý míry "skoroprvorozená" (kvůli tomu, že jste od sebe skoro 7 let) ..