NIENNA: "Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem" :-)
Ano, to mi přijde dobré a nejen pro dítě. Dělám to tak kvůli dětem, manželovi i sobě. Vždycky je lepší, když jde člověk spát s tím, že co ten den bylo, je vyřešené a ráno začne tím čistým listem. Totéž dělám i když někam odjíždím a nebo někdo odjíždí - aby se odjíždělo s dobrým.
Snažím se to rozšířit i na "Slunce ať nezapadá nad vaším bincem", ale to se ne vždy daří....

MEDVED007: S káráním se budu držet jednoho pravidla - aby dítě nešlo spát s pocitem, že se zlobím.... Aby to prostě bylo vyřešené a ráno čistý list... To mi jako poučka přišlo dobré... :-)

k tomu chválení - mně se líbí princip Montessori: nečinit dítě závislé na pochvale, ale spíš se zeptat dítěte, když něco udělá (nakreslí obrázek, něco vymodeluje): Jak se ti to líbí? Jsi s tím spokojený/ná? Jak se při tom cítil, když jsi to tvořil? ...

a když už chválit, tak konkrétní věc- to jsi hezky nakreslil kočku (a ne: ty jsi výborný kreslíř) nebo ve vyšším věku: to jsi dobře uvařil večeři...

že je důležitý pocit a názor dítěte.

ARQANA: To jsem neuvedla, ale snažím se o totéž... Nejdřív jsem chtěla napsat, že jsem to zapomněla zmínit...ale vlastně ne - dělám toho s Lenkou hodně... dělám to nejlíp, jak umím, jak si myslím... to co vím, čtu, slyším přemýlám přes sebe a buď vyhodnotím jako blbost, nebo jako pro mě nepoužitelné a nebo to přetransformuju do podoby pro nás(mě) vhodné - použitelné... a o všem, co se svým dítětem dělám psát v příspěvcích na nyxu není v mých silách... :-)

CASTROL: Tato terminologie je mi známa, ale není mi blízká. Navíc - MAKU mě předběhla, ale chtěla jsem napsat obdobné - je to slovíčkaření... a myslím, že o to nejde... I když něco neumím popsat a naformulovat, to neznamená, že to dělám blbě a obráceně - to že něco umím pregnantně vysvětlit ještě nezaručuje vůbec nic. Navíc i dobrým termínem se dá popsat věc, která má podobu jen vnější, zdánlivou... - porucha chování ADHD může skrývat "jen" dítě, kterému se nikdo nevěnuje a u kterého měli rodiče představu, že ho posadí do koutku ráno a večer ho tam posbírají, aby ho dali spát.... za respektující výchovou se může skrývat absence výchovy a ignorace dítěte ze strany rodičů. Tady z toho nikoho nepodezírám (ani vás neznám), ale tohle zmíněné mám odpozorováno...takže pokud jeden vykřikuje, že nechválí, tak to pro jiného může znít jako týrání dítěte, protože pod oceňováním si předství tak maximálně finanční odměnu za dobré známky... Chtěla jsem tím příspěvkem spíš VERONIKA22 ukázat, jak to taky někdo může mít...a co tím autor mohl třeba chtít říct (ač jinak mi tato kniha blízká není a mám k ní kupu výhrad - přesto chápu, že pro někoho je to ONO...a navíc ji nezavrhnu kompletně celou, když mám pocit, že pár věcí by se užít dalo)... :-)

Jinak já se právě snažím, aby ty věty nezněli tak děsně uměle... Zatím to dělám spíš proto, abych se to naučila říkat přirozeně a neznělo to tak divně...

Souhlasím s MEDVED007 ač nesdílím její optimismus ohledně matek (podle mě nemá každý ten dar a je paráda už jen to, že se snaží)... ale jinak bych taky řekla, že lepší jít na to "srdcem" a míň vědecky. Hlavně si myslím, že by tomu, jak to člověk dělá měl věřit...aby to bylo opravdové... Kdyby existoval jeden jediný báječný výchovný způsob pro všechny, tak by to bylo až trapné, ne?

MEDVED007: nemyslím odborník na výchovu ale odborně popsané jevy/pojmy. např. kontaktní rodičovství, rozdíl mezi chválením/oceňováním; práce s chybou apod. to jsou termíny, které se nepoužívají jen při výchově dětí ale přece také při vzdělávání dospělých, jsou součástí běžné pedagogické práce. přece nejsem první, kdo vychovává dítě a moje dítě zas není tak úplně jedinečný, že na něj žádný ověřený postup neplatí...

nemyslím si, že by někdo z nás postupoval rigidně příručkově až mu z toho hrabe. spíš občas uvažujeme, co těm svým dětem slovy a jednáním provádíme. Myslím, že to děláš stejně, jenom o tom jinak mluvíš.

jako protipříklad mohu uvést svou sousedku, která zastává výchovný princip "vychovat z ní slušnou holku", což se projevuje v jejím pojetí především buzerováním od rána do večera. jednou za čas dojde na přednášku nějakého psychologa, ze které si vybere všechno, co podle ní odpovídá "přísné výchově" a jde zas spokojeně domů. Ještě nikdy jsem jí neslyšela říct něco jako: "uvědomila jsem si, že možná není dobře, že na tu svojí holku od rána do večera hlavně řvu". jede v nějakých kolejích, má je za jediné správné a nereflektuje, jestli skutečně dělá to, co má v úmyslu.

CASTROL: no, ona je právě otázka, co je odbornost ve výchově....čím dál víc mi totiž připadá, že největší odborník na dané dítě je jeho matka a ne nějaké příručky a snaha jimi se řídit je spíš na škodu ...zejména je-li to bráno dogmaticky......jistě, dobrá inspirace, za zkoušku se nic nedá, ale ono to prostě na moje dítě nemusí fungovat....a přidávat si ke všem výčitkám ještě tu, že jsem dneska manipulativně řekla....ty si rozumná holka.....tak to jako sorry, ale to by se z toho člověk za chvíli taky mohl zbláznit....

VERONIKA22: spíš je to slovíčkaření - oni říkají nechválit a místo toho dávat pozitivní zpětnou vazbu. Co přesně jedno i druhé podle nich znamená, je tam přeci vysvětleno...

ty jo, neberete tu výchovu nějak moc vědecky????...tady dumám co dětem říkám a vlastně ani nevím...někdy chválím dle příručky konkrétní výkon, někdy řeknu šikulka a někdy manipulativně ty si taková rozumná holka....a přesto si myslím, že naše děti jsou štastné a spokojené.....

ADD: Co je to "chyba"? Beru Tvou připomínku tam, kde dítě vbíhá do silnice a pak jednou počká, až ho dojdu - tak mohu připomenout, že dosud to bylo špatně a teď je to dobře. Jestliže malé dítě s různými postiženími a těžkým osudem na táboře pláče, tak to přece není jeho chyba?! A připomínat to mi přijde jako pedagogická chyba.

CASTROL: To dělají i moji rodiče, kteří v Německu nikdy nežili. Přijde mi to padlé na hlavu, pak musí ložní pádlo vyvařovat a stejně to není ono. Člověk nemusí být batole, aby se zamazal - i ta neviditelná špína z MHD se do bílého povlečení otiskne.

BEBERA: O tohle jsem teď vedla spor se spoluvedoucími na skautském táboře, kteří na konci chtěli každému dítěti říci nějakou pochvalu (máme malé děti často s kombinovaným postižením, tak je to vhodné) a já jim rozmlouvala formulace typy "letos jsi vůbec nebrečel". Přišlo mi báječné, že dítě letos neplakalo, když loni profňukalo polovinu času, ale krajně společensky nevhodné to připomínat -jak jemu, tak především jeho kamarádům.

Ja mam trochu problém rozlisit chvaleni a ocenovani, ve chvili, kdy se diteti neco povedlo a rozzarene na me kouka, mi neprijde az tak velky rozdil rict "to bylo uzasne, ze jsi si zvladl sam oblect kalhoty", nebo "sikulka"...Stejne tak clovek neocenuje vykon u veci, ktere by u tech deti radeji nevidel, jako "to je super, ze jsi sam zvladl vylezt na zidli, vytahnout ze supliku 30cm ostry nuz a ukrojit kus okurky" - pokud by clovek i ten vykon nejak ocenil, nutne by za nim nasledovalo "ale"...

Jako vylozene kontraproduktivni mi prijde az zamerne manipulativni chvaleni - tuhle nedavno moje mama nejakou naší diskusi o vychove deti ukončila slovy "vsak ty jsi moje rozumna holcicka" - rozumej "doufam, ze to udelas tak, jak ti rikam"...