• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    aktuálně: sdilime tipy a triky a rozšiřujeme nástěnku

    téma: bonding - těhotenství, porod, šestinedělí

    rozbalit záhlaví
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    ANDELICEK_ANDY: Moje druhé dítě bylo absolutně nenosící, vzalo na milost až v pozdějším věku Manducu a jen sem tam. Jak mohlo vylézt z kočáru, vylezlo a šlapalo i několik kilometrů vedle. Teď jsou mu tři roky, jdeme na výlet a jen se vzdálíme od auta na 50 metrů, začne naříkat, že už nemůže, že ho bolí nožičky, že chce okamžitě domů a tváří se jak v posledním tažení.
    KATIA
    KATIA --- ---
    ANDELICEK_ANDY: nenosila jsem a dítě se chce nosit a málo chodí :-))
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    ANDELICEK_ANDY: ja obcas nosim 1,75 letou a za kocar bych nemenila. Nosit uz moc nechce, casteji chci ja, kdyz uz je unavena a vsude si seda a leha. S kocarem mi prijde batole, ktery uz vic chodi, neprakticky, protoze musim drzet kocar a usmernovat dite. Je to podle me dobra motivace i pro rodice, aby dite na to chozeni zvykali, protoze uz tolik neunesou.
    Ted taky chodime spis kratky trasy se spoustou zdrzeni kvuli klacikum a listi, ale aspon se pobavi a unavi, urcite lepsi nez se jen vozit a cucet. Kdyz neco potrebuju rychle obehnout, tak ji proste hodim na zada. Doma uz nejakou dobu nenosim vubec a neni problem.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    ANDELICEK_ANDY: syn, za tyden 15 mesicu, 11 kg, nosen stale obcas venku (ale chce radeji sam chodit), obcas doma. ja teda nosim proto, protoze to tak vyhovuje mne a neresim moc, zda se mu to libi nebo ne (kdyz se potrebuju rychle premistit nekde venku, je pro me pohodlnejsi dat dite do nositka na zada nez ho nest v ruce, kocar je pro me pritez). dokonce jsem se pristihla jednou s nervama v cudu doma, jak mu rikam, "nech toho, nebo pujdes do nositka!" :D je tam znehybnenej, v bezpeci a je mi prijemnejsi, kdyz treba chvili pofnukava v nositku (kde se vzdycky rychle uklidni), nez v ohradce a ja zrovna uklizim strepy nebo neco podobnyho. a hranice neresim, protoze jak rikam, takhle to vyhovuje mne (mam to misto posilovny, od doby, co nosim, se mi zlepsily moje problemy se zady - oslabene mezilopatkove svaly). noseni rozhodne nijak zvlast nevyzaduje (treba v porovnani s detma kocarkovych kamaradek), proste prijal fakt, ze je obcas do nositka dan a smiril se s tim.
    SHEDLO
    SHEDLO --- ---
    ANDELICEK_ANDY: taky nepotvrzuju, nosila jsem asi do 10 mesicu hodne, pak uz byl na me dost tezkej a jakmile se vic pohyboval, uz tolik nosit nechtel, chtel lezt/chodit a zkoumat.. ted ve 20 m je spis problem, ze mi zdrha, nez ze by se mi dral do naruce :)) kocar mame furt, kdyz chce, sam si do nej vleze
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    ANDELICEK_ANDY: Každé dítě řve, je-li odloženo v postýlce, zatímco matka dělá něco jiného. A každé dítě se věší na rodiče, že chce nosit, když už nechce chodit. To dělaly děti i v době, kdy nošení prakticky neexistovalo. Ony ty malé opičky moc dobře vědí, že nosit lze, i když se rodiči do toho nechce.
    Kamarádka vozí tříletou dceru, která chodí už letos do školky, stále na delší výlety v kočárku, protože přece to dítě neujde to, co dospělí, a proč si kvůli němu zkracovat trasu...
    Já jsem chodila na plnohodnotné výlety, dokud šlo nosit. Pak jsem začala trasy přizpůsobovat a nějakou dobu jsme nedošli dál než pár stovek metrů, ale kočárek (a zároveň i nošení) jsem zrušila asi v roce a půl a dneska mi rovněž tříleté čerstvě školkové dítě ujde bez problému (s kecama, ale ujde) 10 km lesním terénem :o)
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    ANDELICEK_ANDY: nosila jsem dnes 15lete a 4lete dítě, teď nosím 7tydenni. Asi takhle, pokud nosit chceš, nedej se zviklat, ty obavy jsou neopodstatnene.
    PETRUSKA
    PETRUSKA --- ---
    ANDELICEK_ANDY: To je strasne individualni..nosila jsem obcas a syn toho nachodi uz dost, ale obcas nosit chce (prevazne venku) a nemyslim si, ze kdyz bych nenosila, bude to jinak. Obcas je proste trochu lenoch a rad si sedne na zada s rozhledem a me vyhovuje, ze s sebou nevlacim porad kocar...
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    ANDELICEK_ANDY: obe moje deti, jakmile zacly chodit, uz nosit nechtely, protoze chtely behat. Mazleni a noseni mely dost jako miminka.

    Kazdy dite je jiny, nekdo je mamanek vic nekdo min... ale nesetkala jsem se s tim ani v okoli.

    A kdyz varime, tak deti chteji taky,i 16 mesicu stara dcera si hned soupne zidli k lince a ja ji dam nejakou misku a muze michat nebo si tam ukusuje jabko a kouka, co delam.
    ANDELICEK_ANDY:
    {reply ANDELICEK_ANDY|4508341
    ANDELICEK_ANDY
    ANDELICEK_ANDY --- ---
    jak se dalo očekávat, všichni mě od nošení zrazují. nejčastěji slyším klasický argument, že pak dítě bude utahaný a nezbavím se ho. např.kamarádka kamarádky kamarádky "taky nosila a dítě jí ve dvou letech lezlo po noze, že chce nosit...." či "jen počkej až budeš vařit příkrmy, to ti bude furt v postýlce řvat, že chce pochovat"...apod.
    tedy trochu mě to zase zvyklalo... může mi prosím někdo, kdo už má odrostlejší děti a nosil, říct, jak to teda bude? mě nedělá problém ve dvou letech třeba nosit venku, ale bude dítě vyžadovat nošení neustále? i doma? jaký je třeba nastavit hranice?
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    TORUVIEL: bydmile v CR a jak jsem zimu driv milovala, ted bych ji nejradsi zrusila. ale v nedeli jsme vyzkouseli lehke dooblekani (bylo teplo) venku a je to perfektni, ani nedutal, hodil sice pohled - "zase me, mamo, zdrzujes od dulezitejch veci", ale milostive svolil bez boje:D
    MORPED:
    TORUVIEL:
    ty verbalni zpusoby u nas zatim jeste vzhledem k veku znatelnejsi efekt nemaji (necelych 15 mesicu), ale verim, ze brzy to bude dalsi metoda, jak celej ten oblekaci proces zprijemnit..
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    MEDVED007:
    TORUVIEL:
    dekuju za reakce... taky si rikam, ze to je na zvazeni, pevne dana hranice asi neni...uvedomila jsem si, ze u nas kojeni jednoznacne plni funkci blizkosti, ne jidla. ze syn casto prso chce tak z pleziru - valime se po matraci a on si rekne, je tady mama, tak bych se moh prisat, huraa. resim aktualne nocni kojeni, je u nas dosta caste a zacinam byt vycerpana. nechci tlacit na pilu, ale nejak zasahnout musim, protoze ani dite si poradne v noci neodpocine, porad travi a budi se na curani, neni vyjimkou, ze rano kolem 6. vstava s brekem, protoze by evidentne jeste spal a budi ho potreba curat..
    MORPED
    MORPED --- ---
    NEMESISS: u nas pomahalo,nez jsme sli ven,povidat,ze pudeme ven,budeme si tam hrat na pisku apod. Musime oblect bundu a cepici. A klidne bych diteti ted jeste oblekla bundu a cepku venku,oni strasne nemaji radi,kdyz je vedro,tak nez se decko oblece a i matka,k je to nazblazneni. Starsi byl v pohode,jen jsem rekla,ze jdeme papa,nechal na sebe navlect cokoliv!S mladsi je to trosku horsi,ale uz pochopila a zacina to byt v klidu. Proste je dulezite,vysvetlovat co delas a proc to delas,dozblbnuti.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    DALEEN: No, já budu boty s kožíškem oddalovat co to půjde, protože se mi nelíbí, jsou straně tuhé...a tak prostě nebarefoot :-) Tak když mrzlo, dávám dceři do celoročních ještě navíc nějaký termoponožky...ale ty vyloženě zimní jedině, až nebude zbytí (až přijde sníh).
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    TORUVIEL: A u syna ve školce má většina dětí oteplovačky, zimní bundu a teplé boty s kožíškem :) Jen ten můj chudáček měl celý týden jen mikinu a vestu a celoroční boty :) (bos chodí doma)
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: jj, já vím, že je to spíš takhle, jde to vidět i na dospělých...
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SEBIEN: Tak jasně, ale určitě ne každý dítě je takový...Přijde mi, že tady zafungovala taková ta setrvačnost, jako když lidi na jaře ještě nějakou dobu nosej zimní hadry, než jim dojde, že teda jako jaro. Před pár dny tu mrzlo, tak lidi nahodili zimní svršky, a teď se prostě nestačili přizpůsobit tomu vedru, co sem teď zas přiletělo.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: vždycky, když tady tohle čtu, musím se smát - Zorka je venku poměrně často přeoblečená - čepici teď vyžaduje, vybírá si ji sama a bere si zásadně ty nejteplejší, teploměr máme na sever, tak se řídím podle toho, někdy ji navleču víc a když ji chci před barákem svlíct, strašně nechce a vydrží v tom celou dobu a nepřesvědčím ji. A doma si sundává ponožky a kalhoty.
    Ale tuhle jsme šly na hřiště, bylo zrovna chladno, měla jsem pro nachystanou bundu, ale vyžadovala mikinu stejně jako měla Bělka (akorát ta šla do fusaku) - bundu jsem vzala do batohu a vůbec nebyla třeba, nám sice bylo chladno, ale ona si nestěžovala a byla teplá.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    GLOBALISTA: Jojo, my taky teď běháme ještě naboso. Dneska bylo teda skoro vedro, ale děcka na hřišti v čepicích... My jediní jen v mikině a naboso :-)
    GLOBALISTA
    GLOBALISTA --- ---
    TORUVIEL: Jen pro pobavení. Už pár měsíců synovi (2,5) na hřišti odmítám sundat boty a ponožky s tím, že je zima. Minulý týden jsem si někde na nyxu něco přečetla, tak jsem mu v úterý (to byla ještě zima) ty boty sundala s tím, že uvidíme, já dlouho to vydrží. Vydržel to celou hodinu, co byl na hřišti. Bez následků.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    NEMESISS: Asi to vnímám jinak, a to proto, že jsem kojila jen pár měsíců. Takže mi přijde, že u nás to mléko je jen to jídlo (bez té složky blízkosti, jako u kojení). Frustrace pak řešíme jinak, zejména tou blízkostí (bez jídla tedy), a snahou, aby si dítě pro sebe pojmenovalo to, co ho trápí, a tím to vytáhlo na povrch a vidělo to. Kdybych dávala dceři třeba UM v případě, že má trápení, tak to mi přijde ekvivalentní tomu, jako bych jí dávala bonbon na trápení... Znám prostě dost lidí, co stres zajídají, co se jídlem odměňují apod. Chápu, že to beru podle sebe, ale nemyslím, že je to až tak neobvyklý v dnešní obézní společnosti.
    K tomu co píšeš, to mi přijde fajn, že dítě bude vědět, že každá jeho frustrace se nejak vyřeší, přání bude splněno. Je ale otázka, po čem to dítě skutečně touží (po té blízkosti, nebo tom jídle?), mojí dceři takhle stačí to pochování, stačí pár vteřin a je zas ok. Dítě zvyklé na kojení se k tomu bude kojit, a bude mít imho zafixované, že při stresu přichází něco sladkého. To je samozřejmě moje domněnka, je to asi taky děsně individuální, jak se s tím které dítě vypořádá, jak dlouho bude takhle stres zapíjet apod. Je na zvážení, zda by nestačila ta jedna složka kojení - ta blízkost.
    NEMESISS: Bydlíte v čr? Tak teď je ještě dobré počasí, stačí vzít ven třeba do ruky ten kus oblečení, co dítě nechce (je-li toho víc, tak do tašky), a obléct mu to pak někde na lavičce. Nebo si vylézt z domu někdy jen tak nalehko a pak zase zalézt. A vzít to jako hru, jako jé hele, my jdem skoro nahatý ven, brrr, tam je ale zima, šup zpátky do tepla a do oblečení :-) Moje dcera tuhle taky nadávala, že se musí furt oblíkat, tak sem jí popisovala, jak je fajn, že máme to oblečení, že kdybychom ho neměli, tak nebudem moct na podzim a v zimě chodit vůbec ven! Nebudem moct chodit do sněhu, sáňkovat, stavěť sněhuláky, na hřiště atd....a ona za chvíli pěla ódy na to, jak se ráda oblíká :D Až jsem koukala, jak změnila postoj. Je fakt, že já nejsem zrovna milec zimy a toho hadrování, bez kterýho se to neobejde, tak jsem to na ni asi trochu přenášela, ale ona má zimu ráda, tak se nechala snadno přesvědčit, že to oblečení je vlastně fajn.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    NEMESISS: u nas docela funguje, kdyz si tu nechtenou vec na sebe zacnu rvat ja :-)
    Ale jinak jako se vsim, musim nejdriv uklidnit sebe, ve spechu je to narocny. A beru to tak, ze je to moje potreba, aby dite bylo obleceny, takze davam prostor k blbnuti.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    NEMESISS: nemyslím, že existuje nějaká hranice rok, půl roku, pět let....tu hranici určuje matka...pro mě třeba je ta hranice mnohem níž než v roce, ale jestli je u tebe ve třech letech, tak OK, i to je "správně"
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    jinak neco trochu konkretnejsiho, nemate nekdo tip, jak zvladnout V KLIDU oblekani batolete do studeneho pocasi? jde to vubec v klidu a kontaktne? nerada pri tom pouzivam proti diteti silu, ale jinak se mi to posledni dobou nedari, coz me nici a vysava. my musime jit ven denne, doma nevydrzime a proste ta situace, kdy rve, jak kdyz by ho na noze brali, zaroven nalepeny na vchodove dvere, uff.. Jako prijde mi fajn napad Naomi vzit ho ven nedoobleceneho, aby pocitil, ze je zima, ale predstava, ze ho za hysterickeho revu posleze dooblekam v sede na chodniku me desi..
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    Zrovna jsem smazala dlouhej a jakztakz srozumitelnej prispevek, tak se o nej pokusim jeste jednou:)

    Asi se shodnem na tom, ze mimino ma narok na to, abysme mu pomahaly zvladat frustraci prsem. Batole az ne, takze deti od 1 roku jako by uz "nemely narok"? S tou hranici si nevim rady. Muj syn, 14,5 mes., kdyz spadne a neco ho boli, tak chovam a je to tak vzdycky ok, ale v situaci, kdy spadne ve chvili, kdy je evidentne pretazenej, unavenej a ve spolecnosti x neznamejch lidi (a me), tak mu to prso dam, protoze citim, ze ta frustrace je mnohem silnejsi, nez v tom prvnim pripade a prijde mi "jeste malej", tedy, ze "ma narok".
    Ja se taky docela ztotoznuju s tim, co pise KOTENCE, a sice, ze to mame takovy, jaky si to udelame, respektive, ze jde o pristup (stejna situace u nekoho vyvola silnou frustraci a u jinyho cloveka zadnou). A tak proste hodne lidi pristupuje k zivotu tak, ze je plnej frustrace, protoze v tom zijou odjakziva - separace po porodu, zadnej bonding, vyrvavani v postylce, dlouhy cekani na matku, nez prijde z prace na poli atp., a ptam se sama sebe, zda treba deti, u nichz budou hojne a automaticky uspokojovany vsechny jejich potreby (treba kojeni, ktery nam prijde uz nevhodny/zbytecny/z nejakyho duvodu skodlivy, protoze jsme ho v tehle podobe proste nezazili), tak zda tyhle deti treba nemohou pristupovat k zivotu tak, ze budou vysilat do vesmiru prani a nepochybovat o tom, ze budou automaticky splnena, protoze tak to v jejich svete vzdy fungovalo, zda nebudou mit za to, ze frustrace proste neexistuje, respektive, kdyz se kolem nich neco v zivote pak (opet z naseho pohledu) pose.., tak to budou brat jako soucast zivota, aniz by to dalo vzniknout nejakymu jejich osobnimu pocitu frustrace...?
    nevim, zda je tomu rozumet a taky nevylucuji, ze jsem se zblaznila :D
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Pro ty, kteří si myslí, že úspěšným může jít všechno - právě u nás proběhla řvací scéna kvůli tomu, že jsem odmítla jít dveřma do bytu zároveň první i poslední :D
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    KOTENCE: I lidem, kterým jde všechno hladce, spousta věcí nejde. Jen jsou s tím smíření a soustřeďují se na konání v těch oblastech, které jdou.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    NEMESISS: tenhle argument opravdu nesnáším! Myslím, že každej to má takový, jaký si to udělá, tak proč dítě rovnou učit přístupu, že je všechno těžký nebo dokonce nemožný? Jsou lidi, co nepotřebujou problémy a všechno jim jde tak nějak hladce - proč? Protože to tak prostě maj v hlavě, nějaký "nejde" vůbec neznaj.
    V tom překonávání frustrací na mě asi zapůsobila Naomi a ostatní empatický směry výchovy, který doporučujou ty emoce nechat projít, což mi zase moc nejde dohromady s tím uklidňováním prsem/jídlem. Přijde mi, že když dítě pochovám, tak se může uvolnit a tu bolest si prožít, ale když mu dám prso, tak jakoby odvrátím pozornost, ono saje a zapomene, neprožije si to. Možná je to kravina, ale na mě to tak působí. Nechci učit vzorec "je ti nepříjemně? Honem to zaženeme něčím příjemným", chtěla bych, aby dítě vědělo, že i to nepříjemný samo odejde a není potřeba panikařit nebo se tomu nějak bránit.

    Na co já narážím je, že neznám dost slov k popsání těch negativních emocí. Znám strach, zlost, zklamání,... ale nějak mi to přijde málo a taky nerada odhaduju, co vlastně to dítě cítí. Já sama jsem z většiny frustrací vzteklá, takže mám tendenci to promítat i do toho dítěte. Jenže to je můj naučenej vzorec chování, kterej je ještě ke všemu dost blbej a omezující
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    TAPINA: já hlavně vidím, že člověk problémy nebo "problémy" prostě potřebuje...když žádné nemá, tak je vlastně nešťastný.....a "vyrábí" si je....vidím to docela často...nemám velké problémy, tak se aspoň pořádně porýpám v malých...viz moje mamka...krátce v důchodu, dřív od sebe nepoznala pampelišku a jetel a dneska je z ní velká zahradnice, protože se potřebuje starat a mít problémy s krtky, suchem, mechem....přitom by si klidně mohla hodit nohy nahoru a nemít tyhle "problémy"
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam