• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    LISTICKA
    LISTICKA --- ---
    MEDVED007: Nic z toho neděláme. Nicméně starší syn na férovku sám chodil v 10 měsících a mladší si v 8 měsících suverénně stoupne ze země bez opory, máchá hračkou ve vzduchu a stojí i 2 minuty. Dělá normálně i dřepy. Leze ale pěkně. Oba lezli od 6 měsíců. Oba jsou velcí a svalnatí. Tak snad záda budou v cajku.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    YMLADRIS: velmi souhlasím s tím, že geny jsou potvora....já byla dítě, které ječelo jen se na něj někdo jen podíval....dodnes v rodině kolují vtipné historky o tom, jak jsem děsila všechny nahlížeče do kočárku :-) dcery neječely, ale držely se mě velmi pevně hodně dlouho, ač si myslím, že je málo rodičů, kteří jsou víc kontaktní než já....krom jediného a to je spaní, nicméně holky jsou fakt naše (tj. po mně i manželovi) a obě mají radši při spaní soukromí čili to pro ně problém nebyl

    ve finále mě tyhle řeči o tom, že když člověk děcku vytvoří pevný bod, tak se dítě od něj v pohodě záhy odpoutá a když to nedělá, tak je někde chyba....docela štvou

    jsem ráda, že jsi to tady tak pěkně popsala....
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NYA: můj závěr (vidívám cca 20 triletaku) je, že ty kontaktní praktiky jsou taková hluboká výživa, ktera decku vytváří pevný bod/"svět je ok, jsem vítáno". Separační praktiky jsou jako kouření v těhotenství: ASI nějak dite poškodis, ale těžko říct jak/kde/co.
    Ale to, že nekouris a jsi kontaktní ještě není "záruka" ničeho. děti hrozně moc tvaruje i tvůj předchozí život (skrz epigenetiku), porod, tvoje pohoda, jejich geny atd. Zda bude mít děcko odvážnou osobnost či ne, to nemůžeš vědět.
    Ale separační praktiky jsou prostě stres, je to zbytečná ujma. blok ve vývoji.
    JAZZ
    JAZZ --- ---
    a jak je to tedy s dopomocí na hřišti..např. klouzačka apod., co je špatně na tom, dítě někam vysadit, nechat zklouznout, proč je lepší nepomáhat..díky..
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    MEDVED007: Stačil mi přečíst bod jedna.... nepopírám, že jsou tam dobré informace, ale to je zas strašně radikální.
    Moje dcera měla od čtyř týdnů abdukční dečku, kvůli špatnému vývoji kyčlí. Až do osmi měsíců jí měla nonstop (krom pár volných chvilek na přebalení a koupání). Na bříško jsem jí tedy dávat nemohla (fakt to není technicky možné). A opravdu se sama naučila přetáčet tam i zpět. Pravda, pozdě, někdy v deseti měsících. Ale je to tím, že je opožděná o dobu strávenou v dečce. Takže věta „Pokud miminko nedáváme na bříško od narození, popřípadě jen zřídka, nemá pak snahu se na bříško dostat, protože takovou polohu nezná a neví, jak ji zaujmout. Často se mu taková poloha ani nelíbí. A protože se neumí otočit nazpátek, bude na bříšku stále plakat, dokud jej někdo neotočí. Vývoj tedy začne stagnovat, protože rodič většinou před brekem ustoupí,“ je fakt nesmysl.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    článek k tématu
    8 hříchů ve vývoji dětí. Neděláte je taky? – Maminka.cz
    http://www.maminka.cz/...e-je-taky?utm_source=Facebook&utm_medium=Prispevek&utm_campaign=FBprispevky

    mmch, prý je dobré, když dítě leze aspoň 4 měsíce. ha, obě naše lezly 6+...
    ANSI
    ANSI --- ---
    Ahoj, pardon že spamuju, ale do kontaktního rodičovství patří i nošení deticek a já nosím hodně, ale objednala sem si mikcu která je mi malá a chci ji poslat dál ..kdyby měl někdo zajem stačí napsat
    [ OFFERINGNABÍZÍM: nosici mikina / Praha / 1990 CZK ]
    NYA
    NYA --- ---
    díky za odpovědi, to ráda slyším. malej je dost společenskej a zvědavej, tak to teda bude fajn.
    REONA
    REONA --- ---
    TORUVIEL: To je fakt otázka, přijde mi, že to prezentuješ strašně extrémně. Copak jsi Báru nikdy neposadila do malé houpačky a nehoupala, protože děti se přece umí houpat samy a když ne, tak mají smůlu? B. už je velká a třeba jste i dříve měli různé možnosti, ale jak píše SEBIEN, v určitém věku se ve městě těžko hledá přiměřené vyblbnutí tak, aby dítě bylo spokojené a jeho možnosti otestované a rozvíjené.

    Já vyrůstala na zahradě, kde byly stromy od maličkých po opravdu velké. Ale fakt si nemyslím, že jsem po nich lezla, když mi byl rok a půl např. Ale samotná ta zahrada nabízela dobrodružství, možnost zkoumat, někam si zalézt atp. Tohle moje děti teď nemají, nemám takhle velký a variabilní prostor, kam bych je mohla (ve 2,5 letech starší) vypustit, abych je nemusela téměř hlídat (a tedy ani pomáhat). To jen když přijedeme k mamce a zase máme k dispozici naší zahradu (a spousta okolních, děti jsou vypuštěné do uzavřené uličky a pobíhají mezi zahradami, tuhle trampolína, tamhle houpačka, někde kotě...).

    NYA: Moje starší je ve svých 2,5 letech dost samostatná a nezávislá. V červnu například byla 12 dní na kolech jen s babičkou a dědou. Kontaktní výchovu asi neprovozuji úplně důsledně, ale nosila jsem, kojila na požádání, spaly jsme spolu, pokud měla zájem. Nicméně její samostatnost je daná spíš povahou, od mala byla velice společenská, což mi umožnilo trávit čas mezi lidmi, kruh se uzavírá. Rozhodně bych teď mohla zavřít pusu těm, kdo mi říkali, že ji moc nosím a udělám si z ní rozmazleného mamánka. Z toho by ji mohl obvinit jen naprostý blázen :)
    Což neznamená, že mám doma věčně vysmátého andílka, je to fňukna ufňukaná a když má svůj den, je fakt na zabití. Ale to je podle mě opět spíš povahový rys, který se navíc zlepšuje s rozvojem řeči, než důsledek kontaktní výchovy.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    SEBIEN: jakože co má roční dítě dělat na hřišti, kde pořádně nic není?
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: na vesnici, nepamatuju si dozor rodičů. Ale taky neznám vyhrazený hřiště.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SEBIEN: Já osobně teda téměř nepomáhám. Ani s tím chozením, ani později. Věřím prostě, že dítě s tím pomoci nepotřebuje, že je pro něj naopak prospěšné, když si na to přijde samo, jak se hýbat tak, aby se dostalo tam, kam chce. Dcera je dost samostatná a pomoc nevyžaduje, vleze všude. Myslím, že se v tomhle ukazuje možná i můj venkovský původ, já celé dětství lítala po velké zahradě a okolních kopcích, matka se o mě příliš nestarala, kde zrovna jsem. Takže nějaké stání dítěti za zadkem je mi celkem cizí. Nevím, kde máš kořeny teda ty, ale pro mě je tohle dost typické. Dcera je naštěstí opice po mně, všude vyleze a je fyzicky velmi obratná.
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    SEBIEN: Já takhle synovi taky pomáhám, když chce někam vylézt a ještě je na to moc malý, tak mu třebas jen přidržím nohu na žebříku, pomůžu jí nasměrovat nebo tak. Ale držím se toho, že pokud někam vyleze, tak odtamtud umí i slézt. A trvám si na tom, že když chce dolů, tak musí sám. Hlídám ho, jistím, dávám záchranu, radím, přidržím, ale musí sám. "nelez nikam odkud se neumíš dostat".

    Obecně si myslím, že se dětem nemá moc pomáhat. Na druhou stranu když vidím, že to že dítě přidržím jednou v něm probudí nejen sílu, ale i sebedůvěru, že to zvládne, tak to udělám. Protože pomůžu jedou, dvakrát a potřetí už vyleze sám, protože ví ja.
    S chozením bych i pomohla, ale obě moje děti odmítají chodit za ruce. Oba mají v tomhle přesně stejný vývoju, chodí kolem nábytku, strkají před sebou stoličku, krabici nebo cokoliv. Vlastně by se ani držet nemuseli, ale sami se ještě bojí a na podanou ruku nereagují.
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    NYA: Mám za to, že to závisí i na spoustě dalších faktorů v tom vztahu a především osobnosti dítěte. S blízkou kamarádkou máme děti stejně staré, vychovávané ve stejném duchu, moje starší je hodně samostatné, od malička bez obav odejde do cizího kolektivu, zapojí se, mladší je víc vyděšené a potřebuje trochu víc času s maminkou za zadkem, ale nakonec se taky odtrhne. Její děti bez ní nedají ani ránu, starší se částečně odpoutal před šestým rokem, zvládne být sám ve škole, ale třeba na návštěvu k nám bez maminky nepůjde. I kdyby strašně chtěl, bude ji uprošovat, snažit se, aby šla, ale když řekne, že ona nemůže, on taky nepřijde... A taky mám kamarádku, jež děti vychovávala klasicky (nechat vyřvat, když řve plácnout apod.) a její dospělá dcera je na ni stále ještě extrémně nafixovaná...
    VENIKA
    VENIKA --- ---
    SANCHA: Podle me hodne zalezi na tvem pocitu. Syn je hodne samostatny, v pohybu moc pomahat nechce. Ale je teda malo trpelivy, takze nektere jemnejsi motoricke veci trvaji, nez se nauci, to pomaham. Pokud ale vim, ze to umi, tak se ho vetsinou snazim pobidnout, aby to zkusil sam.
    Ale treba ted v lete dostal learning tower. V podstate hned se naucil na ni vylezt a i z ni slezt. Ale asi dva dny na to z ni pri slezani spadnul, nevidela jsem to, jenom slysela ranu a plac. A nekolik dni odmital slezt sam, byt to jenom zkusit. Tak jsem ho trpelive sundavala, nejak jsem mela pocit, ze potrebuje cas. A pak, znicehonic zase slezl sam a uz je to v pohode.

    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: myslím, že se tady všichni vyjadřovali docela jasně, za jakých okolností (do)pomáhají.

    S tím popostrkováním na prolejzačkách... já teda dětem pomáhám vlastně asi docela často, třeba když se chtějí klouzat. docela často je pro mě klouzačka vysoká na to, abych dítě vysadila rovnou nahoru, tak je nutím lézt po těch žebříkách, i když třeba mají šprušlata fakt daleko od sebe a moje dítě by po nich ještě samo nevylezlo, ale mně to aspoň trochu pomáhá jako opora a společně docílíme toho, že se ke klouzačce dostanou.
    Jasně, můžeme se bavit o tom, že se teda nemají klouzat, když tam nevylezou, ale to mi přijde zase přehnaný.
    Zatím je teda výsledek spíš takový, že pak podobný překážky zvládají docela brzo samy bez pomoci.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SANCHA: Problém je, když to dítě moc taháš za ruce a ono má z toho nepřirozený postoj. Bohužel přirozeného postoje nelze moc při vodění za ruce docílit jinak, než že se dospělý ohne (pokud teda nemá 140cm). Dítě by zprvu mělo chodit s rukama před sebou, nohy rozkročené, trup mírně v předklonu, ploska nohy našlapuje celou plochou. Ty ruce před tělem tam zprvu hrají důležitou roli, když je pak dítě už starší, nepotřebuje ruce tolik k vytvoření stability těla, a není tedy problém držet dítě za ruku (pokud mu tedy tu ruku nevykloubíme a netaháme ho, protože je tam moc velký výškový rozdíl).
    K ostatním otázkám, tam samozřejmě postupuje každej s citem, podle vlastního dítěte a nátury. Já osobně jsem zastáncem nepomáhání, ale samozřejmě, že když dítě poprosí, tak pomůžu, nebo aspoň dopomůžu k tomu, aby věc zvládlo samo. Ale pokud vidím, že třeba dlouhodobě toho dítě zneužívá a samo se nesnaží (a přitom já vím, že by to mohlo zvládnout), tak se ho snažím nějak navést, aby věc zvládlo samo a nevyžadovalo pomoc.
    SEBIEN: No tak to se ale bavíme každej o něčem jiným :-) Ono se řekne vodit, ale kdo to dělá správně, téměř nikdo, i ti osvícenější nakonec vodí dítě za zdvižené ruce. Samozřejmě se nebavím o nějakém občasném podání ruky, to mě fakt nenapadlo, že tohle tu někdo má na mysli :-)
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    NYA: Podle mě se to nedá tak lehce říct. Strašně záleží na dítěti. Já jsem u syna postupovala dost kontaktě, spal se mnou v posteli (do teď si chodí k nám v noci lehnout), nosila jsem. Ale na druhou stranu jsem ho od malička učila, že má i jiné lidi kolem sebe, kteří ho mají rádi a postarají se o něj. Tedy nejen máma s tátou, ale babičky a dědečková. A nikdy jsem nezažila, že by mé dítě brečelo, když jsem ho nechala třebas u našich a odcházela jsem. Ve třech a půl letech mi řekl "maminko už běž a hezký den". Není moc mazlivý, že by třebas přišel a chtěl chovat, nebo něco takového.
    K maldší dceři jsem chtěla přistupovat stejně a do jisté míry přistupuju. Ale ona například není kontaktní ve smyslu spaní. Pokud jsem s ní v jedné místnosti, tak neusne, natož vzít jí do postele. Byla a je nošená stejně jako syn. Je taky zvyklá od malička, že odcházím, ale nese to hůř (možná je to tedy teď nějakým obdobím). Ale je oproti synovi mazlivá. Sedne si na klín, položí hlavičku na rameno, dává pusinky. Je jí rok a půl, synovi čtyři.

    Podle mě to kontaktnění má smys, podle mě si to odňuňají v nízkém věku a pak už to tak nepotřebují, jsou sebevědomější a tedy se lépe vydávají od mámy pryč. Ale taky to bude na povaze dítěte.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    NYA: moje zkušenost s dětmi rozdílných povah - velká samostatnost.
    NYA
    NYA --- ---
    navážu trochu volnou asociací - jak to to vlastně se závislostí a samotatností u dětí vychovávaných kontaktním přístupem?

    mám půlročního synka a starám se o něj s tímhle kontaktním přístupem k péči, ale protože to je první děcko, tak nemám moc tušení, kam to povede, jestli až začne zkoumat svět, tak začne být víc nezavislý, nebo jestli tenhle zvyk na kontakt s maminkou povede k tomu, že bude moji (nebo něčí) přítomnost potřebovat víc prostě celý dětství (a v dospělosti se taky zařídí tak, aby byl víc mezi lidma)?
    určitě na to bude mít vliv, že jsem s ním sama, a tak mu věnuju víc pozornosti, než kdyby se doma pohyboval někdo další.
    tak o tom občas dumám .. už jsem si přerovnala pochybnosti, myslím si, že to je v pořádku, protože miminko prostě samotu a nezávislost ze svojí podstaty nechce a nevyhledává. ale jak s tím nemám zkušenost, tak nevím, jak to bude vypadat dál, v roce, dvou, pěti..
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam