Aleš Drobek » Dekáda za všechny peníze aneb Krugmanova velká nula
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/ales-drobek.php?itemid=8592

Já si nedovedu dost dobře představit, jak USA vyhlašují platební neschopnost. Ať chceme nebo ne, jejich mocenský vliv je pořád dost silný. A to i (především) v organizacích jako MMF, světová banka... Obávám se, že "někteří jsou si rovnější".

http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/3730/americe-vladne-goldman-sachs-minos-zombanakis.html

Otřepou se v dohledné době i celé ekonomiky?

Ne. Očekávám, že přijde druhá krize. Vznikne na dluhopisovém trhu. Dluhopisy vlád za biliony dolarů nakonec začnou - z důvodu jejich enormního množství - ztrácet na hodnotě. To ovšem znamená růst výnosů, což jde ruku v ruce s růstem úrokových měr. A při takto enormních množstvích emitovaných dluhopisů značí zvýšení úroků o pouhé dvě či tři procenta rapidní změnu k horšímu. Jen pro vládu USA pak začne být obsluha dluhu dramaticky nákladná.



Myslíte, že pak bude nezbytné vyhlásit platební neschopnost?

Může to tak být. Nenazýval bych to hned platební neschopností, ale může jít třeba o nějakou formu restrukturalizace dluhu, změny původních podmínek.



Kdy přijde ona druhá krize?

Už v letošním roce. V jeho prvních měsících.



Je toto nejhorší údobí, co v branži za ta léta pamatujete?

Ano, zdaleka nejhorší. V sedmdesátých letech - v letech 1973 a 1979 - udeřily ropné krize. Byly ničivé, ale ne tolik jako tato. Banky ještě nebyly tak smíchány, byly jasně odděleny ty komerční od investičních. Investiční banky se tehdy potýkaly s nedostatkem kapitálu - pád si koncem sedmdesátých let prožily například ústavy Kuhn Loeb či White Weld. Pracoval jsem tehdy v řídících pozicích u First Boston. I my jsme se potýkali s nedostatkem kapitálu, byli jsme vyždímaní do posledního centu. Coby vicepředseda jsem se musel ptát předsedy, zda je možné „na banku" koupit byť jen obyčejné pero (smích).



Kam se poděl všechen ten kapitál?

Banky jej poskytovaly rozvojovým zemím. Citibank měla kupříkladu celý kapitálový blok investovaný v Brazílii.



Ty tehdy rozvojové země se dnes hlásí o slovo. Brazílie, Čína...

Ano, dlouhodobě vzniká problém s nutným transferem bohatství mezi Západem a Východem. Americké výrobky nenacházejí uplatnění na trhu. Proč také. Botu vyrobíte v Číně za třetinovou cenu oproti USA. Amerika prostě - těžko říci, zda z pošetilosti, či z jiného důvodu - obírá sama sebe o konkurenceschopnost a je stále závislejší třeba právě na Číně. Otázkou je, jaké bude mít tento přesun bohatství politické konsekvence.



Jak Spojeným státům jejich konkurenceschopnost vrátit?

Padají návrhy jako znehodnocení dolaru nebo ochranářství. Oba jsou nešťastné: když Amerika vsadí na protekcionismus, všechny další státy ji budou následovat - celá Světová obchodní organizace zkolabuje. Pokud nechce Amerika sáhnout po ochranářství, musí však přizpůsobit svoji měnu.



Proto tlačí na Čínu, aby naopak přizpůsobila tu svoji. Aby zhodnotila jüan, jejž drží uměle podhodnocený.

Čína se staví na zadní, jelikož si pamatuje na případ Japonska z počátku devadesátých let. Japonsko bylo hospodářsky velmi silné a USA se obávaly, že jím budou technologicky předehnány. Politicky na Japonsko zatlačily - nezapomeňme, že souostroví je od druhé světové války pod „obranným deštníkem" USA a musí tedy poslouchat. Uspěly. Japonsko měnu zhodnotilo. A od té doby mimochodem ekonomicky stagnuje. Číňané dnes nechtějí vstoupit do téže řeky. Budou-li se dále zdráhat a dolar poklesne o dalších řekněme deset či dvacet procent, dotkne se to i eurozóny, protože není žádné jiné další rezervní měny vyjma právě eura. Znehodnocování dolaru znamená zhodnocování eura, tudíž ztrátu konkurenceschopnosti eurozóny.



Může pád dolaru připravit půdu další rezervní měně?

Pamatuji si na zasedání Brettonwoodské komise, jejímž jsem byl členem, na počátku devadesátých let. Japonsko navrhovalo vytvořit rezervní měnu pro oblast Asie. Američané byli dostatečně politicky mocní a návrh smetli ze stolu. To nebylo správné. Prostřednictvím tisku dolarů tak totiž nadále přesouvají své problémy na zbytek světa. Jenže dokud Spojené státy nepřistoupí na vznik další rezervní měny, nebudou ani motivovány dodržovat fiskální disciplínu.

http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomie-ekonomicky-nepravidelnik-xxii-f0w-/p_ekonomika.asp?c=A091215_195557_p_ekonomika_wag

Murray Rothbard se narodil v židovské rodině v New Yorku v Bronxu, kam jeho rodiče dorazili z východní Evropy. Otec v roce 1910 z Varšavy a matka v roce 1916 z jakési vesničky na hranicích mezi Polskem a Ruskem. Oba rodiče měli (kromě teritoria původu) další společnou vlastnost – když dorazili do Ameriky, mluvili pouze jidiš. Židovská komunita se v rodné zemi zcela izolovala od okolního světa a soustředila se pouze na sebe. Tento stav vedl pana otce (živil se jako chemik v ropném průmyslu) za velkou louží k rozhodnutí, nad kterým by dnes jistě zajásali všichni, kteří mají přesnou představu o tom, jak by měl vypadat ideální imigrant do jejich země. Zcela se rozhodl opustit jidiš a svou původní židovskou kulturu a plně se integrovat do nového prostředí. Byla to doba, kdy byl na nevídaném vzestupu kolektivismus a Murray Rothbard k tomu poznamenal: „Vyrůstal jsem v komunistické kultuře. Židovská střední třída v New Yorku, v níž jsem žil, ať už to byla rodina, přátelé nebo sousedé, buď byli přímo komunisty, nebo k nim měli na politickém spektru blízko. Měl jsem strýce a tety z otcovy a také matčiny strany, kteří byli přímo členy komunistické strany.“

...

Následně absolvoval střední školu Birch-Wathen na Manhattanu. Ta byla zajímavá tím, že ji navštěvovaly téměř výlučně dívky, dokud škola nezačala nabízet stipendia pro nadané chlapce. To vedlo k „sociální anomálii“, kdy téměř všechny dívky byly z bohatších rodin a jezdily do školy v limuzínách se šoféry, zatímco všichni chlapci byli chudší stipendisté stejně jako Murray Rothbard. Ten k tomu poznamenal: „Spolužáci byli bez výjimky levicoví liberálové, to, čemu se později v New Yorku říkalo „limuzínoví“ liberálové, což v jejich případě platilo doslova. Brzy jsem byl znám jako školní konzervativec, který v osmé třídě protestoval proti Rooseveltově dani z kapitálových zisků a později proti LaGuardiově levicové politice rozmazlování kriminálníků.“

...

V roce 1946 se stal jeho učitelem G. Stigler (nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1982), který na svých přednáškách útočil na regulaci nájemného a minimální mzdu. To šokovalo celé auditorium, které na oplátku útočilo na něho, ale Murray Rothbard byl podle vlastních slov „u vytržení“. Rudá dekáda byla ve Státech v plném proudu: Sovětský svaz byl spojenec, myšlenka volného trhu nebyla ani součástí debat a zpochybňovat morální a praktickou nadřazenost socialismu nad kapitalismem se rovnalo společenskému znemožnění. Murray Rothbard atmosféru doby zhodnotil: „´Pravici´ na universitách tvořili sociální demokraté a levici komunisté se svými spojenci a tyto frakce nastavily parametry politické debaty.“ V téhle „sympatické“ době mu G. Stigler dal adresu na Foundation For Economic Education, ve které on a M. Friedman (nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976) publikovali pamflet proti regulaci nájemného. Tak se poprvé setkal s organizovaným libertariánským hnutím.

...

Američané chtějí zkrotit banky starým bičem - zákonem z roku 1933 | FinWeb.iHNed.cz -
http://finweb.ihned.cz/c1-39671350-kongres-chce-zkrotit-banky-starym-bicem

Zákonodárci obou politických stran hledali cesty, jak zabránit budoucím finančním krizím a zároveň zmírnit hněv veřejnosti nad pomocí bankám a bonusy bankéřů. Nyní došli k jednoduchému řešení: obnovit zákon, kterým jejich předchůdci léčili následky deprese v třicátých letech - tzv. Glass-Steagall Act.

Tento zákon z roku 1933 oddělil komerční a investiční bankovnictví. Jeho cílem bylo zabránit hazardnímu nakládání s vklady, protože spekulativní investice bank byly považovány za viníka krize.

Zdi mezi komerčním a investičním bankovnictvím definitivně padly v roce 1999. To vedlo k mnoha bankovním fúzím, které spojovaly nejen různé sektory, ale také překračovaly národní hranice. Vznikala tak velká monstra typu Citigroup a zelenou dostaly velmi kreativní bankovní nástroje, které v roce 2007 začaly ohrožovat samotný finanční systém.

...

Jiní by řešili situaci tak, že by banky zmenšili. "Bylo by to mnohem efektivnější a zvýšila by se konkurence. Kdybychom loni rozbili Citigroup, byli bychom svědky mnoha operací nováčků na trhu. To je kreativní destrukce," tvrdí Christopher Whalen, ředitel firmy Institutional Risk Analytics, která hodnotí banky.

T_Y_L: Třeba tady http://www.mojepoplatky.cz/konec-koureni-v-cechach-469.html, i když to neni uplně primární zdroj...

Jinak jsem to ale původně měl z nějakýho selskýho počtu (počet kuřáků/3*cena krabičky / 2 * 365) aneb tři průměrní kuřáci vykouří dohromady každý den krabičku a vyšel mi zisk pro stát kolem 50 mld, s tím, že k počítání mě inspiroval článek, kterej tvrdil, že léčit nemoci způsobené kouřením stojí 4mld... (což mi ale teď přijde, a asi je, dost podhodnocený vzhledem k ostatním článkům, co tu vidim...)

A jinak "jak vykouzlit libovolná čísla" je imho hezky naznačený tady - v tu chvíli co začnu počítat "měkký" věci jako cena ztráty člověka, možnost neplatit mu důchod... tak jsem ztracen=)

http://jakubgros.blog.idnes.cz/c/97118/Absolutni-zakaz-koureni-Myslite-si-ze-se-jeste-vyplacite.html

ABYSS: Zajímal by mě zdroj, ze kterého vycházíš?

Já viděl opačná čísla, tedy že zdravotní výdaje a výdaje státu příjmy z daní přesahují. Zdroj zde: http://www1.szu.cz/svi/hygiena/archiv/h2007-4-03.pdf

_BENNY: tak cele to vyzniva jako kritika volneho trhu. zakladni linka je nasledujici:

-> vznikly financni instrumenty (hlavne obchodovani s akciemi na pujcku, de facto leverages) -> lidi meli najednou strasne moc penez a zacali investovat -> ceny akcii v podstate jen rostly -> najednou se vsechno zvratilo a ceny zacaly klesat -> vlivni bankeri zasahli financni injekci (vcetne J.P.Morgana i J.D.Rockeffelera) -> ceny zacaly kratkodobe rust -> "technika" (ve forme omezene bankovni lidske sily) zacala kolabovat -> zpravy zacaly chodit vyrazne pozdeji -> vsechno to nakonec padlo a lidi zacali pachat sebevrazdy -> vsichni verili volnemu trhu a tak nikdo nic nechtel delat.

otazkou ovsem je - kde se ty (prebytecne) penize vzaly? a kam se pak najednou vytratily?

ABYSS: ano, nadpis je na prvni pohled hloupy :) ale pointa imho hloupa neni - kdyby si kazdy kurak musel naklady leceni platit sam, koukal by se na svoje koureni trochu jinak ;-) pozn. jsem kurak.

ABYSS: Ruším dotaz. Už mi došlo, že fixed exchange rate je ke zlatu a ne k ostatním měnám:). (I když je to víceméně totéž...)

_BENNY: Jen k tomu blbému nadpisu: kuřáci přispívají národu na daních mnohonásobně víc než kolik sežerou zdravotnictví...

_BENNY: JOSEF_K: Jste se nějak rozepsali:).

Tohle je pěkný článek... http://eh.net/encyclopedia/article/parker.depression (a návaznost opuštění zlatého standardu a vyhrabání se z krize mi přijde docela dost přesvědčivá...)

A můj další dotaz k makru, kousek toho článku... (zlatý standard před WW1)

" It operated successfully because countries that were gaining gold allowed their money supply to increase and raise the domestic price level to restore equilibrium and maintain the fixed exchange rate of their currency. "

To funguje jak?:)

Dostanu zlato, vytisknu peníze, je jich tedy víc, ('"ztratěj" reálnou hodnotu), zvýší se tedy ceny, a teď už si nejsem jistej - zjistim, že za svoje zlato jsem dostal peníze, za který si můžu koupit míň, takže si tam už svoje zlato dávat nebudu / někdo jinej si ho dá někam jinam a tudíž množství zlata, které vlastním, "klesne"? To asi ne? Nevíte?:)

http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/3717/kuraci-jejich-lecbu-plati-cely-narod-martin-feldstein-podruhe.html

Radil jste prezidentu Reaganovi. Co soudíte o keynesovské ekonomii? Ta je v mnoha ohledech v přímém rozporu s tím, co ideologicky hlásal Reagan.

Keynesovská ekonomie, ta učebnicová, jež pojednává o řízení ekonomiky pomocí fiskální politiky, zemřela už před lety. Většina ekonomů včetně mě nyní soudí, že fiskální politikou nelze stimulovat agregátní poptávku, potýkat se s hospodářskými cykly. To zpoždění je velmi značné. Než je možné třeba útlum rozpoznat a dostat nový návrh přes parlament nebo kongres, trvá to dlouhou dobu, řadu měsíců. S výjimkou situací, kdy ten útlum trvá velmi dlouho, jako byla třeba velká hospodářská krize třicátých letech nebo ta japonská krize devadesátých let.



A nyní?

V této krizi efektivní je. Nejen proto, že je krize tak dlouhá, ale i proto že monetární politika už není účinná. Fiskální stimulu v USA je potřebné opatření, ačkoli si myslím, že mohl být koncipován lépe. Někteří, i velmi chytří lidé v USA mi říkají, podívej, fiskální stimulus nemá kýžené účinky. Myslím, že ve skutečnosti je to tak, že některá opatření jsou více efektivní než jiná. Nezavrhuji stimuly.

No, podle mě ten zákon dává naprosto minimální prostor pro nějakou elasticitu, pokud nastanou potíže. A to většinou vede k problémům. Mnohem lepší by bylo jít do deficitu s povinností rozpočet do jisté doby vyrovnat nebo tak něco. (I když pochopitelně by bylo ideální státní rozpočet i celý státní aparát razantně omezit, ale to je trochu jiné téma.)

Jinak si ale myslím, že takový zákon, ať už třeba ústavní, by vůbec nic neřešil. Jednak by nikdy nebyl přijat - politici by byli sami proti sobě, kdyby si tak razantně omezili svůj píseček, na kterém si mohou hrát (včetně porcování medvěda). A pokud už by byl přijat, pravděpodobně by ho hned další poslanecká sněmovna zrušila Oni už to nějak okecaj.

_BENNY: Njn, vždycky mi přijde humorné, když se naši politici navzájem obviňují z populismu:)).

a ta preambule si o zamitnuti vylozene rika :D