btw. docela by se mi líbilo, pokud by se současný volební zákon změnil z voleb vyselektovaných kandidátů předem zkorumpovaných vybranými subjekty skrzeva příslušné politické strany na volby losem. Jednoduše by existoval soubor podmínek (věk přes 21, trestní bezúhonnost, občanství atd.) a každý, kdo by se přihlásil a zavázal po zvolení pracovat po celý volební mandát by se zařadil do osudí.

Nedomnívám se, že by kvalita zastupitelského poslaneckého sboru výrazně utrpěla, každopádně by se tím zcela zpřetrhaly vazby na jednotlivé lobistické skupiny a rozhodování by se nakonec mohlo řídit "zdravím selským rozumem" a "morálními zásadami" společnosti.

Já vím, že to je utopie ... ale mě se líbí..! :)

Kurňa, že on to bude nakonec sociologický zákon, ze které nejde nikam uhnout ..! :-O

Již v roce 1787 Alexander Tyler, skotský profesor historie na Universitě of Edinburgh, prohlásil na adresu athénské republiky, zaniklé před 2000 lety, toto:

"Demokracie je vždycky dočasná a nemůže trvale existovat jako forma vlády. Demokracie vždy existuje jen do doby, než voliči zjistí, že mohou sami sobě "navolit" velkorysé dary z veřejných prostředků. Od toho okamžiku většina vždy volí ty kandidáty, kteří jim slíbí co největší podíl na veřejných prostředcích, což má za následek, že každá demokracie nakonec zajde na zhroucení financí, po němž vždy následuje diktatura."
Průměrná doba trvání největších civilizací lidstva od počátků historie je kolem dvou set let. Během těch dvou set let národy vždy procházejí následujícími obdobími:

1. od nesvobody k víře
2. od víry k odvaze
3. od odvahy ke svobodě
4. od svobody k blahobytu
5. od blahobytu k uspokojení
6. od uspokojení k apatii
7. od apatie k závislosti
8. od závislosti k nesvobodě

.

ATOMOUSEK: Jednoduše proto, že tehdejší americká společnost byla zásadně jiná než jsou společnosti dnešní. Byla to v mnoha ohledech společnost tradiční, s institucemi jí vlastními a vším, co k tomu patří. Pohlížet na ekonomický model z hlediska efektivity ekonomiky jako na jediné kritérium, je pohled krajně zkratkovitý, neboť přehlíží další důležité faktory, které zdánlivě na vliv ekonomické efektivity a hospodářství vliv nemají - těmi jsou například míra sociální koheze, míra anomie ve společnosti, relativní deprivace, index životního štěstí a podobně. Tímto směrem se ubírala Stiglitzova argumentace. A i kdyby nakrásně USA 19. století měly být vzorem, měly mnoho much, stačí si přečíst Tocquevillovu Demokracii v Americe či si zapátrat po tom, kdy bylo zrušeno otroctví, kdy "eugenická opatření", kdy dostaly ženy volební právo atdp. Jinými slovy, když někdo razí takovou ekonomickou teorii, která je - co do zamlčeného předpokladu - postavena na silně konfliktualistickém pojetí (v přehnaném slova smyslu - bellum omnium contra omnes), neměl by se s tímto předpokladem nikterak tajit, měl by ho říkat dostatečně nahlas a především by měl uvážit, zda sám dostatečně uvažoval tento předpoklad. Možná by si pak svoje učebnicové poučky, které na papíře znějí v určitém ohledu a při zachování v jistém ohledu omezené, ovšem železné, a tudíž funkční logiky důmyslně, pro příště nechal coby učebnicové příklady.

_BENNY: Můžeš prosím doložit, jak kdo na absolutní špici ovládá rovnostářskou většinu? Respektive upřesnit, co tím míníš?