Hrbení se není mužské či ženské chování. Hrbí se ti, kteří se snaží působit nenápadně, nebo mají starosti nebo jim je jinak nedobře. Vypnout hrudník (
KAWALSKI) je známkou toho, že se člověk v ten okamžik cítí dobře.
Když jdu někam během astmatického záchvatu, kdy sotva popadám dech, tak se hrbím. Naopak, když se mi podaří vykřesat ze sebe jiskřičku dobré nálady a pobrukuji si písničku z Mrazíka: "když se dívám na sebe, tak se musím pochválit, nevypadám já věru zle, prostě chlapec, jak má být; před naší, za naší, cesta má ať nepráší, hej ...," tak jdu jako kdybych spolknul pravítko.
S tou nenápadností jsem to zkoušel. Pokud se člověk drží nadprůměrně rovně, tak vidí, že si ho lidi všímají, zaznamená oční kontakt, zatímco pokud se hrbí (ale nedívá se do země ale stejným způsobem pozoruje okolí) tak si ho lidi nevšímají a k očnímu kontaktu nedochází. Zkoušel jsem to několikrát různě oblečen, abych vyloučil vliv toho, co má člověk na sobě.
Pokud se muži hrbí častěji tak je to možná tím, že některé reakce na vzpřímenost nejsou žádoucí. Vzpřímeností člověk signalizuje, že je alfa, nebo alespoň vysoko v hierarchii. Někteří (zejména alkoholem opojení mladíci) mají potřebu dokazovat si svůj status útoky na domnělého alfa samce. Boj je nákladný a nebezpečný a proto je dobré se mu vyhnout. Před alfa samicí se naopak předvádějí, což pro tu samičku není tak nebezpečné (i když do jisté míry také).
Všimněte si, že procházíte-li kolem potenciálně nebezpečné skupinky, tak se instinktivně nahrbíte, abyste nepřitáhli jejich pozornost.