Rudovous zrovna polobehem seskakoval ze svahu mezi stromy huste porostlem boruvcim a mechem. Luk v jedne ruce, druhou se chytal a odrazel od kmenu. Jakoby bruslivymi skoky dlouhymi jako nekolik kroku zdolaval uboci hory s lehkosti a obratnosti vlastni srnkam. Tuhle techniku ho nikdo nenaucil, prisel na ni sam a z dalky casto vytvarela spolu s jeho zavalitym mensim telem dojem, ze po se po svahu pohybuje prerostly jezevec zakazanou rychlosti. Rudovousuv mistr a ucitel, jinak zadumcivy stary hranicar, ktery se vsude pohyboval naopak pomalu a rozvazne se pri techto okamzicich vzdy uculoval a obcas dokonce vybuchnul do bujareho smichu. Rikaval Rudovousovi, ze i kdyby byl jako zak lesni moudrosti stal za nic, alespon stareho muze dokazal rozesmat.

Rudovouse ze vzpominek na casy dlouho presle vyrusil za behu tetelivy pocit v zatylku. Konejsivy dotek intuice ho donutil postupne uplne zastavit pohyb a rozhlednout se kolem. Les zdal se jako vzdy; zdanlive prazdny, prosyceny pocitem stareho vedomi misicim ve vzduchu s vuni jehlici a tlejiciho listi. Vetve jehlicnanu tezce spocivaly ve svem nehybnem houstnoucim klidu a nad hlavou, vysoko nad korunami, na modrem nebi krouzil sokol. Cely okamzik se rozpijel do okolniho sveta, a postupne mizely stromy, mech, pocit telesnosti i dech, uz zbyval jen sokol a modre a rozsahle klidne nebe.

Rudovous jako kazdy spravny hranicar dobre vedel, ze tyhle okamziky znamenaly predel. Neco se deje... Jeho duch a posleze i zrak se za chvili vratil na zem. Asi patnact metru pred sebou spatril na mechu zaschlou krev. Krev v lese neni zase tak zvlastni. ...problem byl v tom, ze na tomhle miste nic obycejne nezilo a krom zbloudile srnky se tu jak je mesic dlouhy zadny zivy tvor neukazal.

Tak si rikam ze jsem moc nevysvetlil jak si hru predstavuju - Co jsem hral jinde online tak se osvedcil tenhle zpusob:
Ja jako PJ napisu nejakej delsi usek, ktery necham otevreny, a budou v nem i nedorecene veci, a to je prave vase cast pribehu.
Takze i kdyz se zda ze jsem napsal co Mikolas docela presne dela a co se mu honi hlavou, muze Misa vstoupit i do minuleho deje. Napriklad si muze vzpomenout pri pohledu na mytinu co videl jeste pred hodinou stranou cesty, a na mytine se neco stane ...
V kazde azi bude hlavni cil pribehu, coz je ted dojit do mesta, plus nejake dalsi veci co se cestou stanou, treba nejak se z vas musi stat parta :) Coz asi vite, a i jine veci budete vedet, ale vase postava ne. Mate to mozna tezsi nez ja, protoze musite byt vypraveci i nevedome postavy :)
Takze piste, pokracujte, nejakym delsim prispevkem, t se poradne deinuji postavy a svet.
na nastenku budu postupne pridavat legendy jak je budu dopisovat, a to taky svet trochu vykresli.
Takze - cekam na poradne vypraveci prispevky.

Přidaná legenda o magii na nástěnce.

Lina se líně protáhla po ranních povinnostech, a protože jarní sluníčko už v tu dobu pěkně hřálo, na chvíli se posadila pod obrovský kaštan, který rostl na hranici jejich louky. Její matka Griwen, vlastně žena Griven která jí vychovala, ale dobrá a laskavá žena, se právě objevila ve dveřích chalupy. V rukou s nůší plnou pytlíčků, popsaných drobným písmem. "Hlavně dej pozor na tenhle ten" připomněla jí, a ukázala na sněhobílým plátnem ovinutý a pečetí zajištěný balíček. Lina půjde poprvé do hlavního města. Jindy se houby které Griwen nasbírá a usuší prodávají na místním trhu, ale tyhle jsou objednané lepším kupcem. Dobře zaplatí!
Lina je už docela dospělá, i když vypadá mladší a drobnější než děti v jejich městečku, a ve městě ještě nebyla. Teď poprvé pojede. Soused Faringham, měšťan s císařským právem vaření lihu, pojede prodat svoje lepší kořalky do hostince U čtyř cest kde kromě hladových formanů z císařské cesty noclehuje v lepší části hospody i smetánka při cestě mezi hlavním městem a východními kupeckými městy. Nemůže se dočkat a cítí podivné vzrušení, tak odlišné od smutných pocitů posledních dvou let.

"Jídlo máš úplně navrchu. Jdi, zase se uvidíme." Lina se vydala cestou z kopce k městečku v údolí, a když se ohlédla viděla Griwen zacházet do vrat stavení. *Byla smutná, ale proč? Proč jen plakala? Však nejede na dlouho.* Pomyslela si.

Teď, když se konečně octla na cestě, klátí nohama a přemýšlí: *Všechny ty věci co o mě říkají, přece nejsou pravda. Co jsem jim všem udělala? A proč se na mě ostatní dívají tak divně? Jaké je to asi ve městě? Určitě to bude jiné.*

Přidal jsem vam nějake dovednosti, tak to zkoukněte, a dejte vědět asi do pošty, a doladíme vaše postavy.

Rudovous spěchal po skalách, které porůstal jen mech a lišejník, a výhled do údolí zakrývaly nevysoké, zato husté borovice jako každý rok notně olámané po jarních lavinách jak tál sníh na úbočí předělového pohoří. Za hřebenem Rudovous nikdy daleko nebyl, jen na kraji obrovského a neobydleného lesa, kam přesto vedla cesta a kam sem tam někomu stálo za to nechat se převést. Zvlášť v zimním období, kdy jediná schůdná stezka byla nebezpečná i za dobrého počasí. Podle vyprávění lovců pokladů jsou za lesem blízko pobřeží, kde žádná loď kvůli skaliskům nemůže přistát, ruiny starých sídel, kde se dá najít mnoho pokladů a artefaktů, ale i nebezpečí. I když Rudovous docela dobře vydělal při převádění dobrodruhů směrem do lesa, zpět se jich mnoho nevracelo. Ale co, mohli jít východní cestou, na západ k moři, a bůhví kam ještě. Rudovous na legendy nikdy moc nedal, až teď, když viděl v lese ty ohlodané mrtvoly, vzpomněl si na vyprávění jeho hraničářského mistra kdysi v západním pohoří, vyprávění o magii, která je vzácná a proto obávaná i opovrhovaná a pronásledovaná, o kouzlech lesa, a o ... kreaturách ... ghůl. nechtěl tomu zpočátku věřit, ale po třetím nálezu už si nemohl nic namlouvat. V chatě na začátku stezky zanechal několik znamení a varování pro někoho kdo by jim případně rozumněl, ostatní stejně horu nepřejdou, pokud se o to pokusí ještě před létem.
Teď tedy spěchá dolů po skalách, se svým vlastnoručně vylepšeným lukem a štíhlým nedlouhým mečem na zádech. Mistr ho naučil lesní chůzi a on byl dobrý žák, nehledě na spoustu tréninku tady v horách. mohl tedy lesem postupovat jako by šel po cestě, a přitom se rozhlížet a registrovat všechen pohyb kolem něj. Jakmile se dostal do nižších poloh, přibylo zvěře, a ubylo skalisek. Pořád byl ale na míle od prvních stavení.
K těm stavením ani nemířil. Šel přímo na císařskou cestu, odkud se vydá do města hledat pomoc u mnichů, v největším klášteře na ostrově. Možná ve městě potká někoho s kým by mohl tuhle lapálii prokonzultovat, a možná se i něčemu přiučit. Rozhodně by rád probral další vylepšení na jeho osobním luku, které přes dlouhou zimu zdokonaloval, s někým kdo luky dělá, ve městě jich musí být i víc... A když se ve městě nic nedozví, pořád se může vrátit do západních hor, stihnout se to dá do prostřed léta, a na zimu může být zpět u průsmyku, jestli ho zatím neobsadí jiný z potulných hraničářů, nebo některý z trpaslíků... Do západních hor ... vyhledat svého mistra. Tenkrát před lety skoro utekl, ale ve světě si spoustu věcí urovnal, a mistr jistě jeho tejdejší unáhlenost pochopí...
Tak tedy kupředu, do dvou tří dnů bude u modrých skal, kde je podle vyprávění cestovatelů hraničářská stezka, po ní to bude už snadná cesta až k císařské silnici.

Mikoláš od rána šlapal po vyježděné cestě, a nepotkal živáčka. Trochu doufal že se mu podaří naskočit na nějaký vůz a dostat se k císařské cestě ještě před dnešní nocí, ale jaro vyhnalo všechny venkovany do polí, a do města ani nebylo co vozit, po dlouhé zimě. Takže ho zřejmě čekaly ještě dva dny na téhle zapomenuté cestě. Přitom už teď se dostal do kraje kde předtím nikdy nebyl. Spal na kraji lesa, který se podle rad co dostal než vyrazil táhne až na dohled císařské cesty, a jeho venkovská blátivá a úzká cesta ho protíná jakž takž sjízdným terénem, stáčejíc se podle průsmyků a údolí potoků, a obcházejíc bažiny velkým obloukem.
Až dorazí k řece, přes kterou by měl vést dřevěný most, bude na půli cesty. Tam odtud by se mohl vydat hraničářskou stezkou přes modré skály, čímž by si cestu zkrátil víc než o dva dny, a na císařskou cestu se připojil kousek před hostincem U čtyř cest. Pro hostinského má dva listy, od rychtáře jejich vesnice, a od bylinkáře a léčitele, který u nich dělal práci doktora a léčitele. Říkalo se že je to starý magik, ale .. takový roztrhaný dědula, k smíchu. No, tak do večera je dost času na rozmýšlení.
Už po chvíli co vyrazil se les stahoval blíže k cestě, a kolem poledního už byly stromy nalepené tak hustě na sobě a k cestě, že by se stěží dva vozy vyhly, a do lesa bylo vidět jen na pár kroků. Přivítal proto, když před sebou uviděl mýtinu, na kterou jarní slunce kreslilo žluté trojúhelníky mezi špičkami stromů. Jaktože tu vydrží taková mýtina, když stromy by bez údržby venkovanů a občas i císařských brzy zarostly i používanou cestu? Cesta vede jižní stranou mýtiny, a tak na ni slunce nesvítí, a oči až bolí z toho náhlého jasu po zeleném přítmí lesa. Je téměř poledne....

Ráno Mikoláše probudila zima. Nezdržoval se klením a raději si protáhl ztuhlá záda. Vzpomněl si na snídaně na rodinném statku, na teplo a veselí, které mu přišlo tak samozřejmé.

Otec zemřel náhle. Jeho starší bratr zdědil otcův statek, on, jako druhorozený, otcův meč. Přijal ho, rozloučil se s maminkou i sestrami a vydal se do světa na zkušenou. Co mu taky jiného zbývalo?

Opláchl si obličej ve studánce a učesal se. Dojedl oschlou placku a potom se vrátil k cestě. Rozhlédl se, ale vůz nespatřil žádný. To ten den pěkně začíná!, pomyslel si a vydal se směrem k hlavnímu městu.

Rudovous se vydal do města poprvé v životě, protože v jeho lese se objevil fenomén, který zatím nikdy neviděl, ale už o něm slyšel - nemrtví. Příležitostné ohlodané mrtvoly zvířat s namodralými okraji ran a křečovitě zatnutými končetinami - to je známka paralýzy od kousnutí nebo škrábnutí ghůla, našel si to ve staré knize monster, kterou mu zanechal jeho děd a předtím děd jeho děda.

Jediný spolehlivý postup proti nim je ocel, oheň a svěcená voda. Meč a oheň by se i s lukem u něj našly ale o svěcené vodě nemůže být ani řeč...

Kněze snad v městě najde. Možná i nějakou posilu. Když už půjde na nebezpečná, neznámá stvoření bylo by vhodné se dobře připravit. Navíc za jejich kůži, drápy a zuby jistě někdo z města později rád zaplatí... Ať už tak nebo tak Rudovous nemůže dovolit, aby průsmyk kterým vodí lidi na druhou stranu ostrova byl dál takto nebezpečný.

Ja se omlouvám mám zkouškové takže teď chvíli fakt nemůžu být aktivní

ne, jedem podle mych pravidel, zapomente na tabulky a nalinkovane povolani, hrajte!

Ok, podle jakých pravidel jedeme? 1.6 či 2.0? Má je někdo už?

No, presne takhle jsem myslel ze to skonci, a ono to tak uz zacalo :) Tak to este zkusime postouchnout .. Mejme kus zeme, nekde je pristav, zaroven hlavni mesto. Je to veeelkej ostrov, pevnina na dva dny plavby. Postava kterou budete hrat je na ceste do hlavniho mesta. Cesta nebude trvat mene nez tri dny. Na vas je:
Strucny zivotopis postavy. Zadna cisla, jen popis.
Proc se vydala do mesta.
Zacatek pribehu jeji cesty.

KATHY_: Omlouvám se.. chyba byla na mé straně :))) Nějak jsem nebyla přihlášená :-D

DNF: Aktivita není problém, ale spíš ty pravidla, nejdou mi otevřít.. Tak nevím jestli je chyba na mé straně?

Takze jsme ctyri plus PJ, to je v pohode :) No, ale to jsem vam este nerek podle ceho jsem zvyklej hrat :)) Uz nejakej cas je v RC verzi nas dovednostni system, ktery jsme prakticky vyvinuli hranim :) puvodne totiz nemel zadna psana pravidla, bylo to pro lidi co je maj v hlave, ale s pridavanim novych lidi se to dalo na papir, a vyladilo. Pak to spalo jak jsme nehrali, ale ted podle toho hrajem a funguje to ... dam odkaz na nastenku, tak si to prectete jestli podle toho vubec chcete hrat.
Rozhodne zapomente na tabulky, nekolik druhu kostek, vypsana povolani a rasy, a reseni konfliktu podle pravidel. Vsechno je maximalne jednoduche, o to vic se musi vypravet ... Tak asi tak.

DNF: já přece taky!

DNF: Přidala jsem ti práva.

DNF: Já bych si taky zahrála :)

Takze dva hraci, Robin a Misa po netu, to je malo. Jestli se jeste jeden dva prida, tak zacnem.
Budu potrebovat prava k nastence, abych tam vylepil pravidla a daval info o hre, mapy, etc...