To je téma jako stvořené pro mě.
Je mi 21 let. Můj "otec" (zdráhám se toto slovo vůbec použít) se o mne nikdy nestaral. Rozvedl se s mámou, když mi byli 4 roky. Žil ve stejném městě,kontakt na mě měl, když jsem byla ještě malá holka občas jsme se i vídali. Ale nevzal si mě k sobě nikdy déle než na odpoledne a i tak bylo vidět, že bere čas strávený se mnou jako promarněný. Asi bych měla podotknout, že žádné jiné dítě nemá. Pamatuji si, jak ze mě vždy sondoval věci, které posléze obrátil proti mámě. Ale já to tehdy samozřejmě neviděla. Byla jsem vůbec ráda, že jsem s ním. V útlém věku jsem dokonce mámě hloupě vyčítala, že musím vyrůstat bez otce a že je to její vina, že nedokázala rodinu udržet pohromadě. Toho dnes lituji, ale malé dítě nemá rozum. Máma mi řekla, že otec byl po svatbě jako vyměněný. Byl a je chorobně žárlivý. Dělal mamce scény i když šla na kávu s kamarádem-gayem. Je zakomplexovaný, protože jeho dětství asi taky stálo za h---o.
Pamatuju si, jak se s ním jednou šla do lesa, mohlo mi být nějakých deset let. Po nějaké době jsem mu řekla, že mě bolí nohy. A on mi na to řekl úplně vážně, že mě nenávidí, že chtěl vždycky kluka. Že kluk by nefňukal. Tohle nikdy v životě nezapomenu. Prakticky jediný dárek, který mi kdy dal byl křiklavě žlutý plyšák-slon. Ve 12 letech. Nikdy mi vlastně krom toho slona ani nepopřál k narozeninám, nestála jsem mu ani za to. Do konce ZŠ na mě platil výživné ve výši 700,-Kč. Když chtěla jít máma k soudu, aby ho zvýšili kvůli tomu, že jsem studovala OA v Turnově, kam jsem musela dojíždět a moje náklady prudce stoupli, tak si k soudu vzal právníka!! místo toho, aby mi peníze, které nacpal do něj dal. Mamka navrhovala 1800,-, on 1200,-. Nakonec soud rozhodl, že mi musí platit 1500. Po soudu začal mámě nadávat.
Dělala jsem mažoretku a máma na tom nikdy nebyla finančně nejlépe. Chtěla jsem po něm aby mi přispěl polovinou na soustředení letní. I když mi to bylo proti srsti jít za nim. Začal mi psát zprávy, že jsem stejná vyděračská kráva jako moje matka, že mě zajímaj jenom prachy, přitom jsem od něj kromě alimentů neviděla ani korunu a navíc tábor by mu celý proplatili v práci.
Podruhé se oženil a pozval mě na svatbu, byla jsem tam z jeho strany jediná. Když mi bylo 18, místo toho aby mi popřál, přestal mi posílat alimenty.
Takže shrnuto - můj fotr je zakomplexovaný,sobecký,chorobně žárlivý idiot.
Doufám, že někdy až bude starý mu všechno dojde, že udělal chybu. Že mě tím navždy poznamenal. Jednou totiž umře úplně sám. Jenže já už dnes vím, že tohle je jen můj sen, ale nikdy se to nestane. Já pro něj neexistuju a stejně tak teď ani on pro mě.