ELLIE: Ohledně toho, jak se ti táta věnoval - u nás to bylo to samý, dělal se mnou a bráchou jenom to, co ho bavilo, všechny hry, knihy, zábavy a sporty, co bavily nás a ne jeho jsme sdíleli s matkou nebo strýcem, jejím bratrem (kterej byl jednak strašně hodnej a jednak starej mládenec, takže na nás měl spoustu času). Zajímavý je, že v dětství a mládí mi to nijak nepřišlo, že bych byl nějak ošizenej, plně mi to došlo až teď, když se moje matka s otcem občas starají o moje dcery a já vidím, že babička se jim věnuje plně a všestranně, ale děda s nima sice dělá srandičky a tak, ale jinak s nima dělá jenom to, co ho baví, tj. procházky se psem do lesa a malování. Veškerý kroužky, houpání na houpačce, honičky, asistence při lezení po stromech, koupání v řece, návštěvy divadla nebo cirkusu, to všechno s nima absolvuje babička. A v mém dětství to bylo stejný. I když jde o čtení před spaním, tak děda čte jenom to, co se líbí jemu, a ne Čtyřlístek, kterej nikdy neměl rád (ale já s bratrem jsme ho milovali a moje dcera taky).
Když už mám nějakej ten čas, kterej věnuju holkám, tak se snažím, aby byl podle jejich představ, ne podle mých, tohle můj otec nikdy nedokázal, nebo prostě nechtěl. Vlastně musím trochu přiznat, že na něj trochu žárlím, protože i mě stojí trochu přemáhání hrát si celou hodinu pořád dokola na Šmouly, který honí Gargamel, ale přemůžu se a tu hoďku se třeba napůl nudím, ale on do nás svůj osobní volnej čas a omezení vlastních volnočasových zájmů nikdy takhle neinvestoval.
Možná to je proto, že k tomu mají otcové obecně sklony, zejména v porovnání s matkami, a tyhle sklony se zesilují, když jde o potomky z druhého a dalších manželství (jako že jednou už si to odfotrovali a podruhé už se tak nenamáhají).