ROSEE: sirotčí důvod je sociální dávka, kterou dostávají nezaopatřené děti (takové, které předtím měly nárok na výživné) až do dostudování nebo svatby.

Narozdíl od výživného tohle chodí pravidelně a není potřeba se o to soudit.

TRISSIE: =D ehm....nene, ještě žije. A sirotční důchod....to slyším prvně, to není a asi ale ani nebudu můj případ ;)

BABBA: jojo, byly to na hovno časy, ale je to za mnou, teď jen čekám na jeho pohřeb...
TRISSIE: no, to taky není příjemné =//
to mi připominá jedno, bohužel pravdive pravidlo, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.

ROSEE: někdy bohužel nenaděláš...

já rok po otcově smrti zjistila, že všichni jeho kamarádi (a dost možná i jeho rodina) mě viní z jeho smrti. Řekl jim totiž, že jsem si od něj vzala peníze a pak na něj podala trestní oznámení pro neplacení výživného. A on se z toho chudák utrápil k smrti.

To, že jeho vyživovací povinnost skončila mou svatbou 8 let před jeho smrtí (a tedy moje právo podat trestní oznámení vypršelo 5 let před tím, než umřel, pak už to bylo promlčené), je detail - který si sice jeho kamarádi advokáti mohli uvědomit, ale detail.

Víc mě na tom bolelo to, že já sama měla hodně konfliktů jak s matkou, tak se sestrou kvůli tomu, že v rámci toho, abych já měla s otcem vztahy čisté, jsem jim, jako právnička, odmítala připravovat podklady pro jejich akce vůči němu...

ROSEE: trochu mi to pripomina myho fotra ale asi si trpela o hodne vic!

teď jsem si pořádně přečetla záhlaví, takže aby to nebyl jen výkřik, podávám vysvětlení.....4 roky mě vláčel po soudech, psychicky mě vydíral, vyhrožoval moji mamce na životě, u soudu ze mě dělal blbku, ponižoval. Posílal anonymy na policii, ve kterých udával mého otčíma ve snaze ho maximálně ošpinit a ztrapnit. Z bráchy si udělal svou loutku, kterou využíval k tomu, aby ještě víc ublížil mamce. Zneužíval toho, že jako dítě ( tehdy v 6.třídě ZŠ, kdy jsem ho viděla ještě jako tatínka) jsem za ním chodila do práce a on ze mě tahal informace, které použil u soudu proti mamce...Volal mi jen tehdy, když po mně chtěl řvát a házet na mě všechnu vinu. Od městského soudu jsme se dostali až k okresnímu, kde rozhodl soud v můj prospěch a tehdy se mě zřekl....sice jen v sms, ale i ty stály za to. Tohle všechno a ještě mnohem víc v době od mých 12 do 21 let.
Takže asi tak.....ve velmi zkrácené a slušné verzi.

bezpáteřní sráč..... Rozepsala bych se víc, ale to by bylo do auditka s vulgarnostma. Tohle je výstižné.

Jednoznacne uzasnej.. Vzdycky kdyz to nejmin cekam, udela neco, cim me totalne odzbroji. Je cilevedomej, vtipnej a chapavej. Vi, ze tim, Ze me necha vykoupat v urcitych vecech, tak tim me nejvic nauci.. Proste ten nejlepsi tata..

muj otec ma padesatku za sebou (ulet), stale vypada mlade, ma vyborny smysl pro humor (imho), vanu, vlasy jak ja, je sporivy, puntickarsky, laskavy a chova se hezky ke zviratum

Tlustý, fousatý, protivný, podlý, ulhaný, přežraný, drzý, bez citu, vychechtaný....atd.
Ještě, že je tak daleko. Asi by mě nerozchodil!:-))

TRISH: -//-

Mít v dnešní době k dítěti fungujícího tatínka je luxus. Nastává čas sériových manželství a otců na dálku.

ELLIE: To je dost zajímavý. Mám kámoše i kámošku, který maj tvořivý otce - muzikant, píšící mystik :), a oba otcové rodinu opustili a o děti se starali přesně tak jak tady řikáte, jenom když je to bavilo, což nakonec přerostlo v konflikty a odcizení.

GWAENARDELL: drsný

MATEEJ: No, asi to tak bejvá... a já jsem všechno, co bavilo mě, nesdílela s nikým, protože jsme bydleli na samotě. Praktickou a realistickou maminku hraní nebavilo, málokdy se nechala do něčeho zatáhnout.

ELLIE: Ohledně toho, jak se ti táta věnoval - u nás to bylo to samý, dělal se mnou a bráchou jenom to, co ho bavilo, všechny hry, knihy, zábavy a sporty, co bavily nás a ne jeho jsme sdíleli s matkou nebo strýcem, jejím bratrem (kterej byl jednak strašně hodnej a jednak starej mládenec, takže na nás měl spoustu času). Zajímavý je, že v dětství a mládí mi to nijak nepřišlo, že bych byl nějak ošizenej, plně mi to došlo až teď, když se moje matka s otcem občas starají o moje dcery a já vidím, že babička se jim věnuje plně a všestranně, ale děda s nima sice dělá srandičky a tak, ale jinak s nima dělá jenom to, co ho baví, tj. procházky se psem do lesa a malování. Veškerý kroužky, houpání na houpačce, honičky, asistence při lezení po stromech, koupání v řece, návštěvy divadla nebo cirkusu, to všechno s nima absolvuje babička. A v mém dětství to bylo stejný. I když jde o čtení před spaním, tak děda čte jenom to, co se líbí jemu, a ne Čtyřlístek, kterej nikdy neměl rád (ale já s bratrem jsme ho milovali a moje dcera taky).
Když už mám nějakej ten čas, kterej věnuju holkám, tak se snažím, aby byl podle jejich představ, ne podle mých, tohle můj otec nikdy nedokázal, nebo prostě nechtěl. Vlastně musím trochu přiznat, že na něj trochu žárlím, protože i mě stojí trochu přemáhání hrát si celou hodinu pořád dokola na Šmouly, který honí Gargamel, ale přemůžu se a tu hoďku se třeba napůl nudím, ale on do nás svůj osobní volnej čas a omezení vlastních volnočasových zájmů nikdy takhle neinvestoval.
Možná to je proto, že k tomu mají otcové obecně sklony, zejména v porovnání s matkami, a tyhle sklony se zesilují, když jde o potomky z druhého a dalších manželství (jako že jednou už si to odfotrovali a podruhé už se tak nenamáhají).