JAGA: imho by to mělo spadat pod PIZI, ne? jakej je principiální rozdíl v tom, jestli za svoje služby/zboží dostaneš jiný služby/zboží nebo jenom milej úsměv, dobrej pocit a náklonnost sousedů?
otázka je samozřejmě s tou realizovatelností, ale většinou by se ta cena dala nějak vyčíslit (u jablek podle ceny běžný na trhu, u služeb podle tvý standartní hodinový mzdy - tznm. implicitních zisků), otázka je kdo by to dělal a jestli by administrativní náklady nebyly vyšší než přínosy..
a samozřejmě, problém s ochranou soukromí - to jako musim hlásit, že sem si dal se sousedem štamprdli na zápraží a pomoh babičce umejt okna??

Vzpomněla jsem si, jak mi Jan Šabata jednou vykládal svoji teorii, že by pomohlo, kdyby se dosud neplacené pečovatelské aktivity (a různé charitativní a dobrovolné činnosti, snad i to, když někdo vypěstuje jablka a rozdá je sousedům) započítávaly do aktiv jako práce přinášející zisk. Princip je hezký, jelikož teď se do oněch aktiv (roztáčejících kola ekonomiky a zvyšujících HDP) započítávají např. likvidace různých katastrof, léčba civilizačních nemocí apod., což by se tím přece jen vyvážilo. Ale neumím si představit, na jaké úrovni a kde by se to takto započítávalo, když ten skutečný zisk v penězích tam není. Co si o tom myslíte?

PIZI: tim ale nesplňuješ původní zadání - policie se musí různě snažit v různejch oblastech, takže člověk využívá její služby na základě toho, kde se pohybuje a žije. Stejně tak některý povolání využívaj služeb policie častějš než jiný nebo z nich víc profitujou - například hospodský
a řešení krádeží neni jediná práce policie

ale to je jedno, detail

tak jako tak, pokuď tuhle myšlenku nedovedeš úplně do konce, tak musej existovat nějaký příjmy státu.. kde je vzít? (to je reakce spíš na xcahose než na tebe, ale jestli máš nějakou ideu)

(a jinak se mi ta představa do určitý míry líbí, klidně by možná mohlo bejt "míň státu" než dneska..)
(a jestli sem moc ot tak stačí říct, klidně zmlknu)

PIZI: takže navrhuješ 100% spoluúčast pacienta ve zdravotnictví, školný pokrývající 100% nákladů škol, zrušení důchodů a všech sociálních dávek (a dlaších jednostrannejch transferů), mýtný na všech dálnicích, silnicích i chodnících, poplatky za projití parkem (kterej někdo musí posekat a udržovat) nebo ulicí osvětlenou veřejnejma lampama atd.? a co třeba kvalita ovzduší - zrušíš jakýkoli regulace státu, protože to nejde internalizovat? a zrušíš všechny státní zaměstnance včetně politiků, kontrolních úřadů atd., který neposkytujou služby adresně? když mě okradou a policie bude hledat viníka, tak za to musim zaplatit plně její náklady a výdaje soudu, kterej ho potom bude soudit a věznice, do ktrý ho potom zavřou?
možná že to jde, je to taková hodně libertariánská představa, tušim nějakej dworkin nebo nozick s timhle pracovali, samozřejmě by se spousta věcí (zdravotnictví, policie) dalo řešit nějakym systémem pojištění u soukromejch firem atd., ale nejsem si úplně jistej, jestli je to to, co zastánci těhle ideí skutečně chtěj...


XCHAOS: koncepce paušálního poplatku za služby (a nebo daní - ono to je tak trochu samé) stejně tak vždy trochu vyplývá z toho, že "dělají to tak ostatní, tak to tak musím dělat také". mezi ekonomikou příležitostné směny (pokud to je pro všechny zúčastněné výhodné) a ekonomikou "toků" (ropovody a plynovody počínaje, přes rozvody elektřiny a internetu, a až po kontinuální vybírání daní) podle mě existuje cosi jako "fázový přechod": nelze podle mě do jednoho pytle házet nahodilou směnu a "toky" (které často souvisí s uspokojování těch základnějších potřeb, když jsme u toho) - promiň, teď mi to nějak nemyslí, takže jsem tenhle odstavec úplně nepochopil.. na co že vlastně reaguješ? a co si tim dokazoval?

PIZI: a dělá se to skutečně? a jakou to má potom přidanou hodnotu oproti současnýmu systému?
XCHAOS: stejná otázka - jakou to má přidanou hodnotu?

PIZI: třeba u silnic se to přímo nabízí... ale buď je tam problém s těžkopádností, nebo se shromažďováním osobních údajů... dnešní v podstatě nespravedlivý a těžkopádný systém si u lidí získal oblibu podle mě i proto, že je zdrojem nejrůznějších záminek k naprosté anonymitě...

PIZI: ano... ne náhodou už léta přemýšlím o rozjetí něčeho ve stylu e-bay či aukro, co by ovšem fungovalo čistě jen jako barterový server :-) (a umožňovalo by to generovat i opravdu "dlouhé" cesty barterů mezi sebou...)

B_ART: hele, nechci to tu úplně zaspamovat svými výmysly, když mě spíš zajímá, s jakými nápady do tohoto klubu přišli ostatní...

předesílám, že jsem poměrně ekonomicky-liberálně založený: mám ovšem nedůvěru k velkým akumulacím kapitálu a příliš strmým hierarchiím. vnímám to, co poskytuje stát, jako určitou formu služby. za velký problém pokládám třeba to, že ačkoliv státní úředníci nejsou vystaveni stejnému stresu a konkurenci, jako zaměstnanci v soukromém sektoru (a pokud ano, tak tento stres není smyslupný a není u něj záruka efektivních výsledků) , tak současně přitom jsou odměňováni ve "volně směnitelné" měně, ve které pak mohou poptávat zboží na volném trhu. to jen tak naokraj - ke koncepci daní.

koncepce paušálního poplatku za služby (a nebo daní - ono to je tak trochu samé) stejně tak vždy trochu vyplývá z toho, že "dělají to tak ostatní, tak to tak musím dělat také". mezi ekonomikou příležitostné směny (pokud to je pro všechny zúčastněné výhodné) a ekonomikou "toků" (ropovody a plynovody počínaje, přes rozvody elektřiny a internetu, a až po kontinuální vybírání daní) podle mě existuje cosi jako "fázový přechod": nelze podle mě do jednoho pytle házet nahodilou směnu a "toky" (které často souvisí s uspokojování těch základnějších potřeb, když jsme u toho)

B_ART: Co treba kdyby to centralni rizeni bylo financovano tak, ze by dostavalo zaplaceno od tech, kdo tech sluzeb vyuzivaji za konkretni sluzbu?

XCHAOS: uznávám, že se v tom zas tak moc nevyznám, ale u těch pár příkladů, o kterejch sem slyšel nebyl emitor čistě státní orgán / orgán samosprávy..
já jsem nemluvil o modelu systematickýho budování lokálních měn, programový decentralizace monetární politiky atd. (páč o tom nic nevim a nejsem si úplně jistej, jakou by to mělo přidanou hodnotu), ale o metodě "u nás ve vesnici si vystavujem směnky, takže když franta poseká zahrádku babičce odnaproti, tak pak dostane v hospodě dvě piva zadarmo")

a úplně si nejsem jistej, jestli to neni OT, ale jaký daně bys místo DPH a daně z příjmů (která zdaňuje práci ještě mnohem explicitnějš) zaved? ne že bych s tebou úplně nesouhlasil, taky sem nad tim nějak podobně přemejšlel, ale pokuď budu předpokládat, že nějaký centrální financování existovat musí (ať už na jakýkoli úrovni) a prostředky musí nějakym způsobem čerpat od osob (ať už právnickejch nebo fyzickejch) pod něj spadajících, něco jako daně existovat musí, ne?

PIZI: v tom případě ale musíš uznat, že jsem vymyslel téměř stejnou koncepci, i když to nastudované nemám :-) pouze tomu nechci říkat "peníze", pokud je jasné, že hodnotu v čase garantovat nelze.

JAGA: tady bych ještě upozornil na zajímavost, že zisk z prodeje firem starších než 5 let je v ČR osvobozen od daně z příjmu. tedy tento tzv. exit je státem přímo podporován jako nejčastější podnikatelská strategie jak z firmy vyvést nezdaněný zisk... což ovšem diskriminuje živnostníky a menší firmy, které se chtějí tomu na co se zaměřili věnovat "soustavně"...

WIPER: ty místní měny jsou dost dvojsečné. myslím je tu problém v tom, že lidi podléhají iluzi, že ta místní autorita má dostatečné pravomoci vynutit si jejich platnost.

resp. dočasně to může být přijímáno dobrovolně - stejně jako lidi nezištně dobrovolně pomáhají při požárech, povodních a jiných přírodních pohromách. z dlouhodobého hlediska jsou ovšem skutečné peníze spjaté s určitou mírou represe a vynucování, které ta místní komunita ani myslím nechce uplatňovat.

takže bych sázel spíše na stravenky a spotřební poukázky. ty se vyznačují mj. omezenou platností v čase (na rozdíl od peněz, které trochu záludně vytváří iluzi možnosti neomezeného udržení hodnoty "odložené spotřeby" v čase... což ovšem potom klade na celý ekonomický systém dost nesplnitelné požadavky....

Doporučuji článek v Respektu 22/2010 Jak utéct dluhům, který vypráví příběh úspěšného hospodaření jednoho malého městěčka v Německu. Na to navazuje příběh o zkrachovalé české vísce Rokytnice nad Jizerou a její poučení z nešetrného financování rozvoje obce.