GLADILAF: S předchozím příspěvkem souhlasím, ono spousta libertariánů (já to tipuju půl na půl) zastává názor, že by libertariáni neměli chodit k volbám a ani se nijak sdružovat v politických stranách, že tím podporují legitimitu systému. Jenže pak nebudou společensky aktivní a jejich názory nebudou slyšet. Proto já osobně jsem u Svobodných, aby ty názory libertariánů byly ve společnosti slyšet, i když nepřeceňuji sílu strany dle počtu členů, má to svůj vliv. Jak by se média dívala na Svobodné, když by měli 100k členů? Nedělat nic, nic nezmění IMHO.
DAYSIR: Nutně ano, ne ovšem všichni inteligentní lidé a není to to arogantní "většina lidí s IQ nad 110 jsou libertariáni". Aby jsi se dostal k libertariánskému postoji vidění světa, tak musíš vynaložit námahu načíst si, co to vůbec libertariánství je a mohu říci, že hloupější lidí méně čtou obecně, takže pravděpodobnost, že se stanou libertariány je menší.
Je to možné, když mají libertariánské hodnoty z rodiny, jenže pak musí být nonkomformní, protože ve chvíli, kdy se dostanou do státní školy, na ně zaútočí státní propaganda a ostatní mainstreamová společnost skrze většinový etatistický a egalitariánský názor populace, kdy ve škole jsou samozřejmě ve většině děti nelibertariánů zastávající názor svých rodičů a dítě tak musí obhajovat názor svých "libertariánských" rodičů, být v menšině, být nonkoformní. Moc jich nevydrží, pokud nezačnou číst. ;) Takže buď musí být neinteligentní člověk silný jedinec, aby ustál svoji nonkonformitu, nebo musí být inteligentní, být silný a/nebo začít číst.
Pak vidím třetí možnost - u všech lidí bez rozdílu, když začnou např. podnikat a setkají se naplno s praxí státu v podnikání apod., tak tendují k libertariánství, bo nechtějí, aby jim stát házel klacky pod nohy a pletl se jim do podnikání, ale to zase nejsou všichni živnostníci a všichni podnikatelé. A bo většinou nečtou, bo makají, tak sice v některých ohledech mají libertariánské postoje, ale ve spoustě, se kterými se během podnikání nesetkají, nikoliv.
JIMIQ: Já jsem větší skeptik. Když tak čtu o situacích, kdy stát zmenšil svoji sílu, tak to nikdy nebylo demokraticky volbami. A ve 20. století se to skoro nikde nestalo - možná kromě západního Německa, ale tam to zase žádné demokratické rozhodnutí nebylo.