ELIZHANNAH: souhlasím s Tebou, rodiče, hlavně mamka, se na mě velmi soustředí, i když už jsem dospělá a radši žiju na druhém konci republiky. Když se vztekám, že řeší můj život, tak mi babička odvětí, "však se nediv, jsi jejich jediná". Ale sakra! Už od dětství na mě byl kladen nárok, nesměla jsem zlobit tak jak ostatní, musela jsem se dobře učit a DĚLAT JIM RADOST. Proč je podle rodičů jedináčků dítě povinno zpříjemňovat jim život?
Mě jedináčkovství dalo do života zátěž, protože cokoliv udělám je hned rodiči hodnoceno a rozebíráno, jak kdybych byla malá. Měli by se naučit žít vlastní život, ale na to nejsou moc vyspělí a pořád nechápou jak mě zatěžují.
vyčítají mi, že se jim nesvěřuju, ale ať se nediví, když cokoliv jim řeknu, začnou řešit a do všeho šťourat.