• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    GATTA_NERAJedináčci- výhody a nevýhody
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    GATTA_NERA: no právě že dneska ti po porodu přijdou píchnout injekci a je to vyřešené, tak by mě zajímalo, odkdy se to dělá...
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    _ZU_: díky za nápad
    Knihu od Koukolíka neznám, teda nemáš-li na mysli Vzpouru deprivantů
    _ZU_
    _ZU_ --- ---
    GATTA_NERA: co takhle dát na nástěnku i ten článek z lidovek, příp. doporučované knížky? o jedináčcích psal i Koukolík, ale jen okrajově a už si nevybavuju kde..
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    Na nástěnce je nová diskuze
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    MADIETTA: dnes už jsou lepší léčebné metody na RH inkompatibilitu, podává se protilátka, je li dítě Rh +, dříve to neexistovalo, řešila se akorát hemolýza krve a žloutenka a čekalo se, jestli bude dítě postižené, protože bilirubin poškozuje dětský mozek. Rizikové je právě druhé dítě
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    GATTA_NERA: CORNELA: zajímalo by mě, odkdy tohle není problém, já mám obě děti Rh+, sama jsem mínus...
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    CORNELA: u rodičů to bylo ze zdravotních důvodů, maminka RH negativní.... báli se postiženého dítěte, ale rozhodování ovlivnil táta- jedináček. on ani jiný model rodiny neznal
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    CORNELA: u mě to tak bylo, rozhodně mě naši neměli jako jedináčka programově, hodně se snažili, ale nešlo.

    Ale dneska mám ve svém okolí několik kamarádek nebo známých, které mají jen jedno dítě zcela uváženě.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    CORNELA: myslím, že v rozhodování jít na medicínu u mě tohle hrálo taky roli :)
    Když budou něco potřebovat, můžu jim lépe z pozice lékaře zařídit.
    Akorát je pak nesmíš léčit sama, ale svěřit je kolegům :)
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    PIZI: když to nepůjde, co nadělám ...
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    jedna odpověď z diskuze na FB na otázku, kolik chce mít kdo dětí
    "já jen jedno...proč víc? jednomu dopřeješ všechno a mezi dvě to musíš dělit...a co když budeš mít jedno ráda víc než to druhé?"
    PIZI
    PIZI --- ---
    GATTA_NERA: Pokud nebudes nestastna z toho ze se ti treba velka rodina nepovede, pak je to ok.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    MADIETTA: já zažila kombinaci rozmazlování i drsnější výchovy typu starej se sama, no chvíli mi trvalo vybrat si z toho, co je pro mě dobré. :)

    Ty typické rysy na sobě pozoruju taky, čím jsem starší.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    GATTA_NERA: já třeba neměla typické dětství jedináčků v tom, že mě rodiče nikdy přílišně neochraňovali, možná právě proto, že jsem byla sama a oni měli výčitky (moje máma chtěla další děti, nešlo to), tak na mě byli o dost drsnější, žádné rozmazlování, musela jsem se od hodně raného věku osamostatňovat, sama si vydělávat, starat se o sebe... ale taky mi věřili, nezažila jsem žádné zákazy, žádné omezování, neměli problém mě třeba už v šestnácti letech pustit na celé léto pryč.

    Přesto jsem v mnoha směrech typický jedináček - samotář, introvert, perfekcionista, nespoléhám na druhé, jen na sebe... zkrátka se to nezapře navzdory rodinnému přístupu...
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    PIZI: člověk není ostrov sám o sobě, to jací jsme záleží i na interakci s druhými. každý potřebuje komunikovat s ostatními, není-li asociál. To není o štěstí, moje štěstí je závislé jen na mě a já ho buduju tak jak chci. Ale protože si myslím, že je pro mě lepší velká rodina, proto chci víc dětí.

    Ale sleduju tě i v jiných diskuzích a vím, že rejpeš všude, takže tvoje poznámky neberu osobně.
    ANNA
    ANNA --- ---
    PIZI: nemyslím, že musí jít zrovna o závislost vlastního štěstí na druhých. prostě spousta věcí v tomto světě se lépe řeší, když je na to víc lidí, od hlídání dětí přes nejrůznější výpomoc či kontakty po péči o staré a umírající. štěstí se tím nutně nepodmiňuje.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    CORNELA: tak ono jednak časem to člověk řešit přestane, pokud to nebylo nějak patologické nebo extrémní, což většinou nebývá, a druhak, každá (ne)sourozenecká konstelace má svá pro a proti a nějak člověka ovlivní, formuje jeho osobnost, o tom existuje řada výzkumů, které se v podstatě na závěrech shodují. Jedináčci jsou většinou perfekcionisté, prvorození to většinou dotáhnou dál než druhorození, a tak dále a tak dále... neplatí to samozřejmě univerzálně, ale je to celkem očividné, že to tak funguje.

    Já už dneska absenci sourozenců jako takovou fakt neřeším, ale když vidím svoje dva kluky, jak jsou rádi, že se mají, vzájemně se ovlivňujou a leckdy i obohacujou, tak jsem ráda, že jsem v jedináčkovském trendu nepokračovala... nedělám si iluze, že se budou něžně milovat vždycky, ale přesto mi to přijde oproti jedináčkovství pozitivnější.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    http://www.facebook.com/home.php?#!/group.php?gid=97517215764&ref=search&sid=722598708.1272391362..1

    na FB je podobná skupina, tam je víc lidí, kterým to vyhovuje
    PIZI
    PIZI --- ---
    GATTA_NERA: Dokud bude tve stesti zavisle na ostatnich, budes mit problem.
    GATTA_NERA
    GATTA_NERA --- ---
    CORNELA: to u jedináčků bývá typické, strach o SVOJE věci. Mě vždycky říkali, nikomu nic nedávej, zničí ti to nebo ztratí, lidi jsou zlí, a když jsem náhodou něco ztratila byl problém.
    Mě děsí na jedináčkovství ta samota, mám prostě malou rodinu a až rodiče nebudou, nebudu mít sourozence, který by se mnou sdílel starosti. Ano mám partnera, ale nemůžu od něj chtít, aby mi dělat bratra, že?
    Takže jediná možnost velké rodiny, je bud se do ní provdat nebo si ji založit.
    Já bych radši bráchu než koně :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam