Můj manžel je takový atypický druh sourozence. Má bráchu staršího o 10 let, který v 16 letech emigroval. Ale když se třeba jen jednou za rok sejdou, tak je na nich vidět, jak k sobě nějakým způsobem patří, baví se jako kdyby se viděli minulý týden.

tak to mame presne..

pohle djedinacka, je pohled jedinacka:))

Muj pritel je se svym brachou nejlepsi kamarad..o bratrovi slysim denne (ma narozeniny stejny den jako ja:) zvlast kdyz ted je na stazi v Egypte...je ja uz jsem nemluvil s brachou tyden...musime koupit zase tu kartu a musim mu zavolat:)) a ja mam jeho brachu rada, jen mam pocit, ze musim delat stejne dobrej dojem jak na rodice:)) haha

a mam trosku strach, ze mezi s sebou rozebiraji uplne vsechno, vcetne me, coz mi trosku vadi..

SARAJ: nechceš nám tu seminárku nasdílet?

Jinak přítel má bratra a jak oba máme jiný přístup k věcem vznikají z toho nedorozumění. On nechápe a nemůže vědět, jak vidím věci já, jako jedináček, protože to nezažil. Ale vždycky si to vysvětlíme.

BAARKA: pro mne ne teda.. mne se jednou za cas stava, ze proste vyhlasim neco jako sverovaci embargo, uz proste nechci nic slyset,vedet nic.. a potrebuju se venovat jen sama sobe..pak mam zase silu na ostatni.
na skole jsem delala jendu seminarku na tema souroenecke konstalace a celkem vtipny.. pritel je treba starsi brat a ma maldsi segru,ja jedinacek jak remen.. obcas je to celkem sranda souziti

SARAJ: stava se mi to, ja jsem teda ten typ co na sebe praskne vsechno, ale na ostatni nic, kdyz me dopredu varuji:))

hodne se mi stavalo, ze jsem musela dat najevo, ze jsem tu, ale ze tu nejsem porad a na stoprocent, ze si ziju vlastni zivot a ze mam toho hodne, a ze zkratka se na me da obratit, ale nejsem k dipsozici non stop. Nektere kamaradky, mem chtely vdiet strasne casto a delat se mnou vsechno a me tenhle typ pratelstvi trosku vysava, tak to vzydcky musim dopredu vysvetlit..ja pujdu rada ven, ale ne denne, ja si s tebou rada zavolam, ale ne denne...Nevim jestli to nezni moc pokrytecky.

JULYZ: to je mi jasny, ale spis nez o pruzkum jde o overeni meho pocitu:)

SARAJ: aby si si to fakt overila, mala by si to napísať aj do iného auditka ako jedináčkovského :o) zrovna táto vec si myslím s jednináčkovstvom moc nesúvisí.

SARAJ: to je fakt, já dál informace neposílám, vždycky u mě zůstanou. :)
Dlouhou dobu mě byly nepříjemné drby kamarádek. Říkala jsem si, proč to řeší, v čem jim to pomůže.

diky damy,mne totiz pripada, ze se lide jedinackum tak nejak vic sveruji..asi prave pro tu nasi vetsi samostatnost v reseni vlastnich a hlavne asi nehrozi,ze to jen tak nekomu vykecame - klasicky model u sourozencu..

SARAJ: jo, hodne, az me to stve, protoze je to silne jednostranny. kdyz se chci vykecat ja, tak bud nemam komu, protoze po ctvrty vete dotycna osoba prestane poslouchat a o to nestojim, nebo to proti me pri prvni prilezitosti pouzije.

SARAJ: ano chodí za mnou, jsem taková vrba rádkyně

SARAJ: No, za mnou ne a když to někdo zkusí, rychle ho ty tendence přejdou. Sama nejsem svěřovací typ (nejdřív si problém vyřeším a pak s ním lezu na svět), takže nenabízím to, co lidé zpravidla v takových chvílích očekávají - vyslechnout a moc neřešit.

tak ja ma samotu rada,jsem zvykla mit svuj prostor, ale okruh blizkych pratel k zivotu potrebuju

jinak chtela bych si overit par teorii
tady je prvni
maji tendenci chodit za vama lidi - sverovat se, pro radu atp.?

SARAJ: vítej :)

se hlasim do party

nová anketa

BIDA: na pritele to taky sedi a jedinacek neni, ale rikala jsem si, ze on je asi vyjimka. no zrejme ne.

POZITRON:
GATTA_NERA:
to nebudou pouze typické vlastnosti jedináčků, na mě to sedí, až se mi to nelíbí a to mám dva sourozence

POZITRON: myslím, že popisuješ typické vlastnosti jedináčků :) i já jsem měla v dětství problém zapadnout, ale časem jsem zjistila, že můžu mít okolo sebe lidi a neřešit jestli zapadám to té či oné skupiny. Kamarád o mě říká, že jsem solitér, ale společenský. Ráda se s lidma bavím, ale snažím se věci dělat po svém, možná i trochu šokovat..

ahoj, hlasim se, taky jsem jedinacek a jsem spis samotarska, presne jak tady psalo mnoho lidi nize. sice jsem mela obdobi, kdy jsem se snazila bejt spolecenska, ale silene me to psychicky vycerpavalo, tak jsem se na to vyprdla. :) co se tyce kolektivu, tak jsem v podstate nikdy nikam vylozene nezapadla, mozna az na jednu malou vyjimku, ale ani tam to neni idealni. dela mi problem bavit s vetsi skupinou, s jednotlivci je to lepsi.
jinak dalsi veci, kterou pricitam svymu jedinackovstvi, je fakt, ze je mi mnohem prijemnejsi pritomnost starsich lidi - je mi 26, ale mnohem radsi se bavim s lidma okolo treba takovy ctyricitky a klidne i vejs, kdezto s vrstevniky si moc nerozumim.