DIVA: Moje sestra byla taky od malička nejedlá; jídlo ji zjevně ani nebaví, ani nezajímá, sedět u něj nevydrží a navíc je hrozně vybíravá; tyranida neměla smysl, radši jsme se uchýlili k psychologickým trikům: nikdy totiž nesní všechno, co má na talíři, i kdyby tam měla jen dvě sousta => bylo tudíž lepší jí naložit hodně, chvíli ječela, že tolik nechce, že to nesní, pak to skutečně nesnědla, ale ve výsledku pozřela o něco víc jídla, než kdyby rovnou dostala přiměřenou porci.
Dnes je jí skoro 19 a stravuje se pořád stejně nedbale, navíc nejí celé skupiny potravin a konzumuje stále totéž dokola (rohlíky, obyčejný žlutý sýr, sladkosti, brambory, kuřecí maso, sladké "jogurty", párky, uherský salám, granko se smetanou a namočenými piškoty). Určitě jí musejí chybět některé živiny.
Doufám, že z toho vyroste, ale víc udělat nemůžu (výchovu jsme měly stejnou, kde se co pokazilo?).
Já hodně (a troufám si říct, že i dobře) vařím a peču a samozřejmě mě mrzí, že v podstatě nic z toho nejí (ani koláče, buchty, cheesecake, bublaniny, záviny). Ke štěstí by mi momentálně stačilo, kdyby nad každým mým jídlem nepředstírala zvracení a nenazývala ho "hnusem". :( Ale což, alespoň mi neubyde. :)