QUORRA: skoda ze nectes poradne, vas vztah nikde nehodnotim - narozdil od x idecek prede mnou i po mne. Tezko bych si mohl vytvorit nazor na vztah podle 50% informaci pokroucenejch subjektivnim vnimani.
To co mi prislo jako snuzka hloupejch a rychlejch soudu je tvrzeni, ze pokud se mu - v urcitym obdobi - nelibi tvoje telo, tak ma jit do haje. Jako by vsechno ostatni bylo idealni a tohle byl jedinej problem - na jeho strane. Asi sama nejlip vis proc je s tebou, proc ty s nim a co vam bezi mezi radkama, ze.

TYET: k nicemu; na zaklade toho co pise jeho draha polovicka (on by byl mimochodem jiste nadsenim bez sebe, kdyby vedel jak tu ventiluje jejich spolecny soukromi)
Neda mi to nereagovat - fakt si mistni pritomne nedokazou tu situaci predstavit obracene? Fnukna, ktera svoje sebevedomi a z toho plynouci problemy intenzivne prenasi do kazdodenniho vztahu a typ, misto aby se zvedl a sel o dum dal, zatne zuby a vztah diky tomu jenom stagnuje? Je to tak nepravdepodobny?
Na to aby slo partnerstvi do haje musi byt vzdycky dva.

SOLEI: hele kdo tohle neměl, ten to nepochopí.... kdo někdy překonal potřebu jíst a poznal tu euforii z hladu - ten se naopak trápí tím víc, čím víc je nucen "normálně jíst" a normálně žít - a vidět, jak se to tělo zvětšuje. Argumenty, že nejíst není zdravé - nemají smysl. A tohle je věc, která i člověku, co se vyléčil, zůstane v hlavě napořád. I když přibere, i když se vyléčí - pořád je na hraně - a stačí i blbé kecy rodiny a přátel - vždycky na tohle daný člověk zůstane hodně citlivý.

Člověk s anorexií se buďto sám sobě nelíbí nikdy, nebo se sám sobě prostě líbí na kost vyhublý - nepomůže v tom koupit si nový hadry, dojít si na kosmetiku nebo změnit účes - to je v člověku vrostlé daleko hloub. Ani kdyby dotyčná osoba vykoupila celou Pařížskou, neodbourá to ten pocit, že pod těma hadrama je hnusný otylý tělo - není to tak jednoduchý. A je to kolotoč, ze kterýho se hodně špatně vystupuje.

QUORRA: jak to tady čtu, jak mi to přijde hrozně smutný, že se musíš trápit takovýma věcma, je hrozně těžký si uvědomit, že naše štěstí nijak nesouvisí s ostatníma lidma, já to taky vždycky nedokážu, ale aspoň se o to snažím a uvědomuju si to, moc ti držím palce, abys našla vyrovnanost, klid a spokojenost a hlavně lásku k sobě samý; ten tvůj chlap je k ničemu

QUORRA: Hele rozumím ti. třeba si teď nekupuju nic na sebe, protože si to nezasloužím a tak.
Na druhou stranu, ten sport dost pomáhá. Já se prostě po dvouhodinách na bruslích cítím dobře, vím, že sem pro sebe něco udělala, moje nohy makaly a svaly jsou pěkně napnuté, tak se mám ráda už jen za to.

QUORRA:
A neřešíš to s ním nebo s lidmi kolem furt dokola? Třeba mu leze na nervy právě to, že furt fňukáš a meleš o tom stále dokola?
Co jí on? protože to, co jíš ty, je dost špatně.

QUORRA: já ti naprosto rozumím. Je to celý špatně, ale rozumím ti, měla jsem/mám to taky.

QUORRA: bych chcípla hlady

QUORRA: Školy nemám, ale muži bývají se svými partnerkami proto, že se jim partnerky líbí (tedy aspoň prvních několik let). Jistě, existují jiné dobré důvody, proč s nimi zůstávat, protože pouze krásnou, avšak nepoužitelnou, je lépe osouložit a nechat být, ale vposledku jsou to hormony, co rozhoduje. Nikdo s nikým nežije jenom proto, že ten druhý hraje báječně na klavír. (Jakkoliv precizní přednes Mozarta může být plus.)

Pokud ti tvůj partner tvrdí, že se mu nelíbíš, je něco v nepořádku. Pokud má problém s tebou spávat, protože jsi ztloustla o čtyři kila, tak je - v mém světě - nutno řešit, co je v nepořádku s tím vztahem, nikoliv s tělem...

A mimochodem, to, co zmínila Martina, je otřepaná, avšak svatá pravda. Měj se ráda a budeš se líbit. Když mi bylo dvacet, byla jsem zamindrákovaná pseudointelektuálka, po které neštěkl ani pes. Teď jsem stále pseudointelektuálka, je mi dvaatřicet, mám vrásky, minimálně deset kilo nadváhy, a navíc daleko před sebou valím devítiměsíční břicho, takže jsem zcela evidentně nepoužitelná k čemukoliv. A víš co? Lidi mi říkají, že jsem krásná. Dokonce i ti, co jim z toho neplyne žádný osobní prospěch:c))