DOUPLE: tvl to je vidět, kolik toho víš o poruchách příjmu potravy :-DD

Anorexie (i vyléčená) není jeden komplex nebo odpolední depka bydlenky, co si v kosmopolitanu přečetla, že má zhubnout do plavek. Je to stigma - zakořeněné hluboko v minulosti a hodně těžko se ho zbavuje - a člověk se s tím pere celý život. A nezřídka je na vině právě necitelnost a šikana ze strany rodiny a blízkého okolí. Člověk, který chodí s vyléčeným anorektikem/anorektičkou a neodpustí si kydy na jeho/její tělo, má emoční inteligenci ztrouchnivělého pařezu - není to chudinka, co musí snášet fňuky hysterky, je to tupohlav a má se zvednout a jít pryč. A ne jí mlít, že ji sice miluje, ale přesto ho nepřitahuje - mimochodem toto je non plus ultra blábol a pokrytectví první třídy - protože pokud někoho miluju, tak miluju i celé jeho tělo se všemi nedokonalostmi - a sex k tomu neodmyslitelně patří - ne že ne.

Takže chlapec (a fakt tě Quorro nechci nijak zranit, promiň, ale přijde mi to tak :-((( ) nejspíš zastává názor že lepší špatná láska než žádná a je pohodlnej - než by byl sám, tak aspoň s někým - i když ne tím pravým :-/ , případně ti někde zahýbá, když nechce sex :-//// A upřímně - pokud ve vztahu nefunguje sex (a to ze mě mluví zkušenost z minulého vztahu), tak se to do budoucna nezlepší - NAOPAK!!!! Jestli to v sexu skřípe, pryč co nejdřív - protože z toho láska na celej život nekouká....

TYET: k nicemu; na zaklade toho co pise jeho draha polovicka (on by byl mimochodem jiste nadsenim bez sebe, kdyby vedel jak tu ventiluje jejich spolecny soukromi)
Neda mi to nereagovat - fakt si mistni pritomne nedokazou tu situaci predstavit obracene? Fnukna, ktera svoje sebevedomi a z toho plynouci problemy intenzivne prenasi do kazdodenniho vztahu a typ, misto aby se zvedl a sel o dum dal, zatne zuby a vztah diky tomu jenom stagnuje? Je to tak nepravdepodobny?
Na to aby slo partnerstvi do haje musi byt vzdycky dva.

SOLEI: hele kdo tohle neměl, ten to nepochopí.... kdo někdy překonal potřebu jíst a poznal tu euforii z hladu - ten se naopak trápí tím víc, čím víc je nucen "normálně jíst" a normálně žít - a vidět, jak se to tělo zvětšuje. Argumenty, že nejíst není zdravé - nemají smysl. A tohle je věc, která i člověku, co se vyléčil, zůstane v hlavě napořád. I když přibere, i když se vyléčí - pořád je na hraně - a stačí i blbé kecy rodiny a přátel - vždycky na tohle daný člověk zůstane hodně citlivý.

Člověk s anorexií se buďto sám sobě nelíbí nikdy, nebo se sám sobě prostě líbí na kost vyhublý - nepomůže v tom koupit si nový hadry, dojít si na kosmetiku nebo změnit účes - to je v člověku vrostlé daleko hloub. Ani kdyby dotyčná osoba vykoupila celou Pařížskou, neodbourá to ten pocit, že pod těma hadrama je hnusný otylý tělo - není to tak jednoduchý. A je to kolotoč, ze kterýho se hodně špatně vystupuje.

QUORRA: jak to tady čtu, jak mi to přijde hrozně smutný, že se musíš trápit takovýma věcma, je hrozně těžký si uvědomit, že naše štěstí nijak nesouvisí s ostatníma lidma, já to taky vždycky nedokážu, ale aspoň se o to snažím a uvědomuju si to, moc ti držím palce, abys našla vyrovnanost, klid a spokojenost a hlavně lásku k sobě samý; ten tvůj chlap je k ničemu

QUORRA: Hele rozumím ti. třeba si teď nekupuju nic na sebe, protože si to nezasloužím a tak.
Na druhou stranu, ten sport dost pomáhá. Já se prostě po dvouhodinách na bruslích cítím dobře, vím, že sem pro sebe něco udělala, moje nohy makaly a svaly jsou pěkně napnuté, tak se mám ráda už jen za to.

QUORRA:
A neřešíš to s ním nebo s lidmi kolem furt dokola? Třeba mu leze na nervy právě to, že furt fňukáš a meleš o tom stále dokola?
Co jí on? protože to, co jíš ty, je dost špatně.

QUORRA: já ti naprosto rozumím. Je to celý špatně, ale rozumím ti, měla jsem/mám to taky.