CORNELA: Tak ti moc děkuju, žes mě na to upozornila. Nebýt tebe, nikdy bych se nedozvěděla, že je moje rodina tak hrozná. Až pomřou, počůrám jim za to hroby.

Před hodinou mi donesli večeři, od té doby jsem dokázala sníst přesně osm soust, ovšem nikoliv v kuse. Jakmile si naberu jídlo na vidličku, už mi někdo křepčí u pultu. Ať mi někdo zkusí vykládat, jak se mám správně stravovat, jen ať to zkusí. Já ksakru vím, jak bych měla správně jíst, ale bohužel to není proveditelné. Aspoň ne, když jsem v práci.

/konec zoufalého okénka/

JUPIII: tak to není. Převážná většina paliva je spotřebována aktivní tělesnou hmotou (orgány, svaly, krev, kůže, počítají se i kosti), zbytek = tělesný tuk, toho moc nespálí. V těle takové tlusťocha není ukryto extra moc aktivní hmoty - má větší orgány než normální člověk, ale zase slabší a menší svaly. Navíc se zpravidla téměř nehýbe a možná má metabolismus zpomalený kvůli předchozím dietám nebo nevhodnému stravovávní. Takže spaluje plusmínus stejně energie jako 80 kilový člověk ležící celý dne na gauči. Tedy málo.

já teda doufám, že ve špitále nezůstanu nikdy tak dlouho, aby se mě tam snažili krmit. Určitě by mi nějaký krasoduch místo tří rohlíků nedal logickou misku rýže, ale sehnali by mi tři trpasličí chleby nebo brusné cihly s tím, že to je přece bezlepkové pečivo.

MEANDER: Já sežeru všechno. Jediný jídlo jsem v nemocnici nechala ležet, když mi po žlučníku narušili sérii různobarevných omáček s bramborem zapečenýma těstovinama bez jakékoli přísady. Jen samotný neochucený nudle, to jsem teda nedala.

Hlavně i do českých nemocnic můžou příbuzní a přátelé donášet kvanta pochoutek.

CORNELA: A já někde říkám "tak je to všude"?

QUORRA: No já třeba ano, ale dotaz zněl, jak v české nemocnici může někdo nezhubnout. Odpověď zní: když to všechno sní.

JUPIII: Už od dětství jsem tlustá. Rodiče štíhlí (teda táta má pupek, ale ten má vyžranej až s věkem), bratr taktéž. Chodila jsem na tenis, aerobic, tělocvik jsem měla velmi ráda, věčně jsem lítala po venku. Takže výdej velkej. Nestravovali jsme se nijak extra zdravě, ale žádná extra tučná jídla také ne. Mou dětskou obezitu začala řešit máma s obvodní doktorkou, nasadila dietu a nic. Tak jsem šla na hagibor. Tam mi dietu nasadil dietolog. Nic. Tak jsem šla na milion různých vyšetření, ukázalo se, že mám vysoký tlak, ale jinak jsem zdravá. Poslali mě i k psychologovi. Nic. Všichni doktoři na mě řvali, že jsem tlustá a ponižovali mě (trauma z toho mám dodnes, nenávidím je :-). Máma i lékaři mě neustále podezírali, že určitě jím potají, hrozili mi nejhoršíma nemocema, ukazovali mi obrázky velmi obézních lidí, že takhle dopadnu, pokud nepřestanu potají jíst. Ne, nejedla jsem potají. A tak mě na ten hagibor zavřeli, protože mi nikdo nevěřil, tam prý nebudu mít možnost jíst potají. Už si nepamatuji, co jsem tam jedla, ale rozhodně to byla nízkokalorická jídla a cvičila jsem pod dohledem. Nezhubla jsem.
Tím chci jen říct, že jsou prostě lidé, kteří to s tím hubnutím nemají tak snadné.

Pro doplnění mého "dojemného" životního příběhu jsem to začala řešit jako dospělá a výsledkem je, že mám pomalý bazální metabolismus a sníženou činnost štítné žlázy, ale rozhodně se na to nevymlouvám a nemyslím si, že by to bylo příčinou mé obezity, ani se tím nikde nechlubím, protože opravdu nenávidím, když se na to někdo vymlouvá. Prostě to jen s tím hubnutím nemám tak snadné jako jiní, ale jde to! :-)