Já teda nejvíc tloustnu, když jsem nemocná, myslím dlouhodobě. Za prvý se nemůžu hejbat, za druhý žeru, zvlášť jak jsem měla loni a předloni ten zánět mozku, to jsem brala kortikoidy, po těch je fakt žravka a zhoršují se deprese. S Tondou v kočáře jsem nachodila kilometrů, s sebou svačiny. On je květnový, tak jsem vyrazila do Stromovky, Šárky atd. Na lavičce přebalila, když jsem kojila, sama jsem jedla. Pak teda bylo hluchý místo, kdy v kočárku být nechtěl a ještě pořádně nechodil, to jsem zase ale jedla s ním ty jeho zeleninovo-masový příkrmy, já to uvařila, jemu namixovala, sobě ochutila. Je fakt, že já domácnost řeším okrajově a pracovat na rodičáku nemusím. Ale hlavní gro jsem přibrala kvůli svojí debilitě. Opět. Vždycky si to přestanu psát, dám výjimku, pak další, pak už jím výjimečně zdravě a hotovo. Kilča naskáčou. A nejlíp hubnu, když se soustředím na někoho jiného, muže s cholesterolem, maminku s rakovinou, dítě. Pro každého dokážu vyrábět zdravou stravu a jíst s ním, já sama si za to nestojím. Pohyb je pro mě droga, jak nemám třeba kvůli nemoci, naprosto nelogicky nahrazuje jídlem. Mimochodem vždycky, když přiberu, zhorší se mi imunita a dostanu se do kruhu. Podle mě obezita zhoršuje imunitu.

(a mohla jsem prokrastinovat nějak jinak ;))

CORNELA: Chjo. Možná kdyby sis byla bývala včas přečetla tohle, nemusely jsme tu diskusi vést.

CORNELA: ...ale jde to? Jo. Jde. Na tom se nepochybně shodneme. :/

CORNELA: Není pravda, že "kdyby se jen trochu snažily". Shodit nadváhu tak, aby si to člověk udržel, je opravdu velmi těžké. Opět: to víš velmi dobře sama.

MADIETTA: kdybych tě neznala, tak bych řekla, že jsi svobodná matka s otcem neznámým v zemi bez nároku na rodičovskou dovolenou.
Ano chápu, že ženy chtějí děti a často chtějí či musí aspoň trochu pracovat, ale dělat to jaky ty, třetina žen pomře na strhání se do 5 let.
Máš v sobě ohromnou sílu, ale napíráš ji směrem k sebezničení se.

CORNELA: nezhubla jsem jen nežraním, ale běhání prostě nesnáším. Ona rychlá chůze funguje taky hezky. :-P

A tady vůbec není řeč o nějaké zahořklosti nebo nevědomosti - myslím, že každému průměrně inteligentnímu člověku je zřejmé, že den není nafukovací a že něco holt s dětma bude muset oželet. O to tady přece vůbec nejde, uhýbáš stranou. Jde o to, že pokud si něco zvolím (a fakt to není věc svobodného výběru, protože mít hluboko do žlabu není totéž jako nemít v něm nic :-P), tak to prostě má nějaké důsledky. Já to neomlouvám, jenom konstatuju. Důsledek stresu, přepracování a nevyspání na tělesnou hmotnost je celkem nepopiratelný.

CORNELA: tak ale to je to, o čem tu celou dobu mluvíme, že mlho. Že prostě koníčky a volný čas, pokud chci práci (né kariéru, práci, abych byla z čeho živa, že) i děti, prostě půjdou na drahnou dobu stranou. Stejně jako úzkostlivá péče o vlastní zdraví.

Mimochodem, mně by teda už jenom pomyšlení na hodinu běhu denně přišlo tak stresující, že by to bylo zcela kontraproduktivní, natož abych to opravdu provozovala :-P

MADIETTA: Proboha, samozřejmě že ne! Přivydělávám si překládáním a sakra vím, co je to za řeholi).

MADIETTA: taky mě to zarazilo, kdo dnes vlatně pracuje skutečně jen těch osm hodin? :-) A největší mýty jsou o práci z domova, já to vidím na muži, tuhle jsem mu to počítala a odpracuje o pět hodin víc, než kdyby byl v práci, protože nejde na oběd a nezapočítává cestu do práce a z práce, vstane a sedne k počítači, umyje se a spol., když tam má něco spuštěnýho, u čeho sedět nemusí atd.

ARGANNAH: aspoň že tak :-)