Ona nadměrná chuť k jídlu nemusí indikovat nic psychologický problém, jen že člověk rád žere. Začínám to vidět na synovi, nikdy neměl s jídlem problémy, ale teď už jsem musela dát řeč ve školce, protože mu tam přidávají, podle všeho je tam snad jediný z batolat, co všechno sní, tak asi jí i jejich porce. Je fakt, že tam mají hodně zeleninu a tu on rád ve velkém. Ale odvedu ho odpoledne s obrovským nacpaným bříškem, už ten den nic jíst nechce a krká. A když přijede od tchýně, která mu nic neodepře, tak jí nonstop a doma už z toho zvracel. A to se snad ve dvou letech ničím netrápí. Prostě nemá v jídle stopku a to jsem všechno od malička dodržovala. Sladkosti má minimálně a takový hranolky snad ještě nejedl. A už teď je docela pořez, na hranici nadváhy, ještěže hodně běhá. Na druhou stranu vyrostl za rok deset cm a přibral kilo. A miminko? U toho jsem nedávno zjistila, že ve dvou měsících vysosne 170 ml. Takže ona ta žravost může být genetická.