MARKYSHA: Ony děti se často učí jídelní chování i nápodobou. "Tomíku, nemůžeš tolik papat, když pak blinkáš." moc nezmůže proti tomu, když vidí rodiče, že mají neustálý nebo velmi častý příjem. Zkrátka mláďata se chovají jako dospělí jedinci instinktivně - aby přežila. Tyto návyky se fixují hlavně v předškolním věku, o kterém píšeš (stejně tak jako láska k pohybu, kterou když nezískají teď v dětství, bude je pak spíše otravovat po zbytek života). Léčba obezity a jejích přidružených chorob je daleko nákladnější, náročnější a rizikovější, než její prevence...

MARKYSHA: tohleto mám podobně. V podstatě celý život s tím bojuju. Jsou lidi, kteří neznají pocit hladu (šťastlivci!), já neznám pocit přejedení. Prostě si musím racionálně naložit na talíř přiměřenou porci a po dojedení si vsugerovat, že mi to stačí. Netuším, jaké množství jídla bych musela sníst, abych se cítila přejedená, ale asi by to bylo vpravdě obludné, možná bych se musela užrat k smrti.

Ona nadměrná chuť k jídlu nemusí indikovat nic psychologický problém, jen že člověk rád žere. Začínám to vidět na synovi, nikdy neměl s jídlem problémy, ale teď už jsem musela dát řeč ve školce, protože mu tam přidávají, podle všeho je tam snad jediný z batolat, co všechno sní, tak asi jí i jejich porce. Je fakt, že tam mají hodně zeleninu a tu on rád ve velkém. Ale odvedu ho odpoledne s obrovským nacpaným bříškem, už ten den nic jíst nechce a krká. A když přijede od tchýně, která mu nic neodepře, tak jí nonstop a doma už z toho zvracel. A to se snad ve dvou letech ničím netrápí. Prostě nemá v jídle stopku a to jsem všechno od malička dodržovala. Sladkosti má minimálně a takový hranolky snad ještě nejedl. A už teď je docela pořez, na hranici nadváhy, ještěže hodně běhá. Na druhou stranu vyrostl za rok deset cm a přibral kilo. A miminko? U toho jsem nedávno zjistila, že ve dvou měsících vysosne 170 ml. Takže ona ta žravost může být genetická.

MADIETTA: bohužel špatná půlka zprávy je, když ty fyzické příčiny vyloučíš.

MAR_TINA: to není dobrá zpráva. Žádné fyzické příčiny většinou nemám. :-(

CORNELA: co mas pls na mysli tim 'cyklovat'?

CORNELA: Jistě. Ale vnímáme, doufám, obě rozdíl mezi "docela bych si dala čokošku" a "nejde to zastavit, nejde tomu zabránit, je to nutkání"?

ARGANNAH: vždyť nemyslím, že má vzdorovat hladu, ale extremnim chutím jako je to, co psal - zdlabnuti velké milky a pecete na snídani. Někdy ten 'hlad' není hlad, ale skrytá emoce, která po té čokoládě neustoupí, naopak velké množství jídla může rozvinout výčitky.
[To já o té cestě od boje k ppp moc dobře vím.. (bohužel)]

A říkám to z vlastní, velmi draze zaplacené zkušenosti.

IOM_NUKSO: To je pravda. Ale ten požitek z dobrého krupaveho sladkého jablka je skvělý. Neberu ovoce jako zlo. Jediné, co si hlídám, jsou banány a hrozny. Ovoce si neomezuji, ale vyhýbám se lisovaným sťávám. I když představa, se naprasknu dvěma pomeranči, dvěma jablky a třemi mrkvemi je lákavá, ale z hlediska kapacity nereálná.

SKATEMURAI: ale nejde to zastavit, nejde tomu zabranit, je to nutkani.. - vitej v krute realite. Takhle to je a bude. Nekdy se to da udrzet pomoci silne mentalni vule (ja treba vim, ze to je stres nebo nedostatek spanku a porad si opakuji 'Neni to hlad, neni to hlad, musim se jen uklidnit'), nekdy telo lze oblafnout nahradami jak pise GALE.. a nekdy to nejde. Nekdy s tim bojuji cely den, nahrazuji, abych se pak stejne sesupla vecer nalozi ovoce, tvarohu, cokoladoveho mleka (sladkosti sice nejim, ale energeticka naloz je to stejne).

Možná je to k tématu

Pokusy na lidech a společnosti: Nejúčinnější diety nejsou o jídle
http://houdekpetr.blogspot.cz/2014/02/nejucinnejsi-diety-nejsou-o-jidle.html

CARODEJNICE: super, vyzkouším:) dík moc

IM_MORTAL: Tohle je dost problém. Subjektivně Tě mohou problémové partie hodně trápit a v jídelníčku můžeš dělat spoustu chyb - ale objektivně nejsi pro obezitologa pacient, protože prostě nejsi obézní (navíc, jak píšeš, nemáš ani nadváhu). Nutriční terapeutky pak úzce spolupracují na takových pracovištích s obezitology a berou si zase jen ty jejich pacienty. Možná bych zkusila zajít například sem (pokud jsi z Prahy): http://vstj.cz/?rc=sal Konzultuje tam jeden z nejlepších obezitologů (dr. Matoulek) ve vypsaných konzultacích, zdarma a možná Ti pomůže nasměrovat tam, kam potřebuješ. Důležité je mít s sebou správně zapsaný jídelníček (časy, jídlo, hmotnost a množství jídla, pití a pokud trpíš nějakými nestandardními jídelními návyky -třeba sladké na nervy a podobně- tak i emoce, které kolem toho máš)

MARKYSHA:
CORNELA: nedostatek spánku tuším nějak celkově porušuje mechanismy regulující příjem potravy a vede k přejídání (cím, to asi závicí na tom, na čem si člověk "ujíždí"). Já tuhle po 5 h spánku snedla 8 sušenek oreo na posezení.

Měla bych dotaz - nevíte někdo, jak to je u specialistů (doktorů) na výživu? známej (už hodně obézní) k jednomu dochází, myslim, že říkal že nic neplatí. chtěla bych aby mi někdo řekl, co přesně dělám blbě a řekl mi, co změnit, ale už sem viděla práci pár dietologů/výživovejch poradců a nepřišlo mi to úplně okej:D jinak, nejsem obézní (podle BMI ještě v normálu, i když k tý horní hranici), ale mám - klasika - problémové partie, nemylim si že bych nějak extrémně žrala, cvičim taky asi 2x tejdně, ale výsledky žádný, teď o zkouškovým (míň pohybu během dne) sem spíš nabrala. nějakejch výsledků sem dosáhla až při extrémních trénincích 4xtýdně a vydrželo to tak 3 měsce, než si tělo zvykl oa zase sem se rozkydla (aspoň můj názor). úplně nevěřim samozvanjm poradcům, tak by mě zajímalo, jestli zajít za doktorkou, zeptat se jí na nějakýho specialistu, nebo se mi vysměje, že na to nemám ještě váhu?

MADIETTA: to bych pak musela být nonstop v depresi:), chutě na sladké mám pořád:)