CARODEJNICE: Které (bariatrické zákroky) mimochodem vůbec nezmínila... I když je to jasný posun v léčbě obezity, to jen tak na okraj :)

ARGANNAH: Hm, asi tak stejnou, jako že "rituál je počet". Apelovala na to, že obezitologové svalují neúspěch léčby na pacienty a porovnávala vývoj redukční diety s vývojem léčby kardiovaskulárního onemocnění... To mi přijde jako ptákovina. Myslím, že spoustě obezitologů by se mocně ulevilo, kdyby jim "stačila" taková technika, jako používají kardiologové a kdyby s jejím zázemím byla léčba tak "snadná". Jít na operaci se srdcem se totiž nosí víc, než jít na operaci se svou "žravostí" - to ještě stále není mezi lidmi tak vlídně přijímáno. Mluvím teď o bariatrických zákrocích.

ale s tou kritikou redukční diety má pravdu. a jak ukazují mnohé zkušenosti místních dam, tak i s těmi obezitology asi

CARODEJNICE: ale njn, ty rituální věci sice trochu zjednodušovala, ale kdyby zase slyšela mně přednášet včera vyrvání srdce, asi by se jí ty anatomické detaily taky nemusely zdát ;)

ARGANNAH: Docela sympatická přednáška až na některé drobnosti jako je žehrání na obezitology, kritika redukční diety a fušování Ti do řemesla :)

Já chodívala ze školy pěšky cca od 12 let, prostě se mi chtělo, cestou byl antikvariát a autobus mě nebavil. Bylo to cca 5,5 kilometrů velice vycházkovým tempem a nějak mi to dávalo pocit, že se hodně hýbu a mám nárok na ještě jeden oběd, tak jsem si doma udělala plnou pánev vajec na slanině nebo něčeho podobného... Nebyl to úplně dobrý model.

CORNELA: je fakt, že já měla vždy pohyb, se psem nejméně tři hodiny po kopcích, oddíl pro děti, moje máma nechodila, ona běhala, takže jsem musela klusat vedle ní, ale vždy jsem to dokázala přežrat.

MAR_TINA: já jsem na to čuměla v Rakovníku, taky tam mají MHD, ačkoliv jsme s Tondou celé město v pohodě prošli denně, přišlo mi to legrační. Já ráda chodím, i na výlety, MHD mě vadí, tak myslím, že Tonda chodit bude dost, už chodí.

VRATENKA: mne nasi zadok vozili prve 4 roky, lebo sa o mna bali a kluce od bytu som dostala az ked som mala 11 a z nosa mi neubudlo.

MAR_TINA: Tak my v Praze si školy vybíráme, pohodlnost rodiče se nevyplácí, jako své největší rodičovské selhání považuju to, že jsem dceru ( kvůli pohodlí) dala na tu nejbližší sídlišťní základku, no pak jsme to stejně měnily. Jinak já jsem jezdívala od třetí třídy sama tam i zpět ( cca půl hodiny) do jazykové základky. Nikdo se nad tím v pravěku nepozastavoval;)

MAR_TINA: kdyby to měl 10 minut, tak není o čem, už dávno chodí sám.

Zvažuju taktiku cesty na poštu a množství práce, které dnes mám. Konec nyxu, v součtu je to hodina.

MADIETTA: další výhoda velkoměsta v mých očích padla.
(Mít dítě, zapíšu ho do školy do Borku. Chodilo by samo přes bažinu, to jsem já ve škole tak uměla, a na krk by dostalo GPS obojek s dlouhým dosahem.)

Ono je to těžký. Taky bych mohla jezdit do práce na kole, kdybych chtěla jo něco udělat pro fyzičku a trvalo by mi to půl hodiny (no, zpátky teda asi dýl). Jenže autem jsem tu za deset minut a pro ten ušetřený čas prostě mám využití.

MAR_TINA: když jsem to zadala do mapy, vyšlo mi od domu ke škole 2,5 kilometru.

MADIETTA: to je nářez. Promiň, vůbec mě něco takového nenapadlo.
Já myslela, že v Praze to má do školy každý blízko. Půl školy jsem prskala, že skoro jediná to mám půl hodiny. Moji spolužáci z města vstávali v 7:15-7:30.

TRISSIE: Tak to bývalo v první třídě i za nás (později se oproti podpisu rodičů mohlo odcházet samostatně). Ale něco jiného je vyzvednout dítě po vyučování, když končí každá třída jinak a něco jiného je způsobit dopravní kolaps před osmou, kdy mají dorazit všichni. A přijít by snad samo mohlo.