CARODEJNICE: já ti mám pocit, že ty o voze a já o koze. Ale to právě ono...ty máš zkušenost s obézními. Obézní - živočišný druh, všichni stejní? Jinak takhle, vedle v auditku se krokoměr probíral, já si stáhla nějakou aplikaci do mobilu, ale nevím, jak je to vypovídající, ale autem ani MHD jsem nikam nejela, ale vyšlo mi to 19000.ad placička a 6000 kj, já myslím, že ani nečteš, co píšu...já si všechno vážím a píšu do kalorických tabulek...
já nevím, jestli jsem nemocná, chci zkusit celostního lékaře, podle všeho jsem zdravá, krevní obraz, játra, ledviny, imunita. Jediný co je prokázaný je ten autoimunitní zánět štítný žlázy, ale to už je hlídaný, sice každý půl rok jsou ty ukazatele zase horší a zase vyšší Euthyrox, ale žlázu jako takovou zatím "sežranou" nemám. Asi dvakrát jsem byla hospitalizovaná na neurologii, v jednom případě mi vyšly známky zánětu v lumbální punkci a mám nějaký starý změny na mozku, nějaké jizvy, že tam v minulosti cosi proběhlo, podruhém mi v tý punkci už zánět nevyšel a rezonance se nezměnila. A mám bipolární poruchu v depresivní formě, mánie byla pouze v minulosti a slabá v kombinaci se smíšenou úzkostně-depresivní poruchou a to já osobně si myslím, že je kořen problému. Jelikož s tím bojuju, na nemocenské jsem kůvli tomu byla jenom jednou na tři týdny na začátku, jinak to zvládám překonávat, pracovat, normálně fungovat, jenom mě to asi stojí víc úsilí, než normálni lidi.
A kdo prosím tě je ta kompetentní osoba pro anorektický tlustoprdy? K psychiatrovi už chodím a obezitolog mě cpal právě bariatrii s tím, že jinak pro mě nemůže nic udělat, než co už dělám. Ošetřující lékař mi řekne, měla byste zhubnout, trochu méně jezte a sportujte - hahaha. A já nemám problémy s přejídáním, já mám problém s pravidelností. Nemít hladová období, nešidit se, protože pak když jím normálně, ačkoliv se nepřejídám, prostě přiberu. A v tom by mi bariatrie nepomohla, ta je založená právě na pravidelnosti. Ano, dřív jsem si lhala do kapsy a ve chvíli, kdy jsem přestala vážit, porce mi rostly a rostly, ale teď je to naopak. Já nemám pocit hladu. A ačkoliv si myslím, že jsem se vzhledem srovnala, asi ne úplně, protože podvědomě bych zřejmě nejedla nic a zhubla. Mně už ani nejde o vzhled, já mám panický strach, že to to tělo nevydrží, ta váha mě dožene, nemládnu a nebudu se moct starat o děti. Ale zase mám zkušenosti, že kdykoliv jsem se snažila zhubnout rychle za každou cenu, zhubla jsem to, ale neudržela a bylo to vždy spojené s velkou únavou a výkyvy nálad apod. Tak radši chci zhubnout pomalu. Já jsem smířená s tím, že si budu počítat a vážit stravu do konce života, že to budu muset hlídat. A já věřím, že ve chvíli, kdy se mi srovná psychika, nebudu se oslabovat ve vztahu k nemocem a pak to prostě najednou půjde. Musí jít. A podle mojí psychiatričky mám na to se stabilizovat úplně.