MADIETTA: aha. tak já třeba pracovat a jíst současně neumím. nebo možná nechci? to opravdu jen v případě náběhu na kolaps z vyhladovění, kdy je okamžitý pracovní výkon otázkou života či smrti .) jídlo si neužiju, práci taky ošidím, tím neprospěju ničemu .)

ale dyť píšu, taky to tak mám, když delší dobu nejím, sním více jídla, však proč ne .) psala jsem, že neustálé uždibování (těch 6 porcí) vedlo při mém pokusu k neustálému praktikování jídla prokládanému přemýšlením o jídle. což je podle mě špatně, protože to zabírá kapacity a zdroje, které chci ponechat volné k jiným účelům. myslím, že mě to vehnalo v koloběh Jídla, který dobře mohl vyústit až v závislost. třeba se pletu a vůbec to spolu nesouvisí .) ale má nesystematická pozorování mhouří zraky ,)

MADIETTA: to se máš. můj děda se do smrti vyvaloval v sofa, pozoroval dostihy, kouřil doutníky a pil whisky, při čemž ho obskakovala jeho o čtvrt stolentí mladší žena. jedl košer, o pravidelnosti se lze jen dohadovat. zabil se pádem ze svého majestátního schodiště v hale. a to raději samozřejmě celé dny jen uždibovat ;) otec je urostlý štíhlý (skoro)sedmdesátník, který nechápe, jak můžu strávit všechno jídlo co sním, on toho tolik nikdy nejed. ale zas jí takovým šnečím tempem, že na čas bych asi vedla já .)

MADIETTA: pokud konzumace velkého jídla zabere půlhodinu, už za dvě a půl hodiny se patří znovu jíst. když jídlo zasytí na pouhou hodinu, zbývá půl druhé hodiny hladu

kolikrát je variabilní, podle denních činností. nepřizpůsobuju své aktivity stravě, naopak. objem jídla řekla bych je běžný, ale vidíš jak je nesnadné se shodnout. spočtené to nemám

já nepíšu, že nejím "vůbec" nebo že nic nechystám a nenakupuju .) víš že je víc variant než všechno nebo nic, že jo ,) díky své zázračné schopnosti nehladovět v krátkých intervalech můžu pracovat třeba šest hodin vkuse s dvěma desetiminutovýma přestávkama na doplnění vody v karafě, uvaření kafe. nebo můžu půlhodinu jet autem, tři hodiny strávit za městem se psy a pak se vrátit, doma teprv něco uchystat, vyřídit hovor a teprv se najíst, 5 hodin jen to hvízdne. mám už zdravý hlad, najím se kolik chci. mmch taková příležitost (odjezd za podobným účelem) je jeden z těch případů, kdy něco malého sním strategicky i když nemám hlad. po návratu, když příjemně vyhladovím, sním toho třeba hodně, potom zas ale o to déle nemusím znovu jíst

nemluvě o tom vyměšování. z pravidelné záležitosti se stal problém, kdy mě chytla potřeba třeba uprostřed výběhu, 5 km od domova. nebo v práci, kde na mě musel někdo čekat, protože prostě musím jít posedět na trůn. tohle chci odbýt jednou denně, to je pak i potěšení. když jsem tam potřetí, ztrácím svůj klid

MADIETTA: to ne, jím několikrát denně. podle různých okolností, hlavním ukazatelem je hlad. když třeba sním hlavní jídlo dne, které určitě sestává z více než šestiny celkového denního vstupu, hlad se obvykle nedostaví po dlouhou dobu, je pro mě obtížné určit to přesně, to se omlouvám, nicméně v žádném případě ty hodiny nejsou dvě a půl, jak by odpovídalo doporučované kadenci. která se patrně vztahuje k šesti přibližně stejně velkým porcím, což na mě taky nepůsobí moc přesvědčivě

a opět, jako časo, v kontextu nyxu těžko uvěřitelné - v mé bublině nejde o exotický úkaz .)

MADIETTA: 08 snídaně, 11 svačina, 14 oběd, 17 svačina, 20 večeře - mi vychází další jídlo na 23 h, když bychom spali těch 8. pokud nejsytější z těch jídel půlhodinu jíš, hodinu trávíš a další hodinu a půl po něm hladovíš, podle mě jde o chorobný stav bytí. už jen tolik jídel, jejich konzumace, jejich příprava, nákup, objednávání zabere podstatný čas. jestli ten prostor co zbyde mezi tímhle strávíš hladověním a plánováním jídla, tvoje mysl je nezdravě monotematická. asi jako když dělíš den na cigaretu ráno po probuzení, cigaretu k rannímu kafi, cigaretu po snídani, cigaretu cestou do práce...

mimoděk jsem si připomněla ženy komářího lidu z mievilleho nového crobuzonu

považuju ten model za něco jako mýtus o běhání v tepové frekvenci spalování tuků. když tě to baví a prospívá ti to, prosím. ale nejkratší cesta k lepší figuře to není

DIVA: Ten závěr tesat!

MADIETTA: "odborná doporučení vlastně propagují chorobný životní styl" To je teda zase blbost :D

MADIETTA: a jak to vnímáš ty, ten neustálý hlad? přijde ti to v pořádku? .)

DIVA: takže jíst pravidelně je chorobné, co se tu ještě nedozvíme.