ECLECTICA: Troufnu si tvrdit, že v osmdesátých letech se mnohem méně lidí budilo přirozeně, než dnes. Běžně se chodilo do práce na šestou, nejpozději sedmou. Dnes leckdo chodí na devátou i později, já se budím přirozeně dávno před budíkem roky.

TAPINA: To dáváš jednorázový příklad izolované ranní/odpolední stresové aktivity. Krátkodobý stres ke dokonce prospěšná věc. Jde ale o celodenní dlouhodobý stres navíc většinou nekompenzovaný fyzickým pohybem. Ano, to už v sedmdesátkách začínalo taky, ale odhadla bych, že pracovní tempo bylo pořád ještě ve většině profesí klidnější a víc v pohodě. Navíc lidi trávili v práci míň času. Natož o generaci dřív - to byli kolikrát strašní dříči, ale pracovali v klidu a pomalu.

TAPINA: při tom srovnávání je třeba jít ještě dál. Už jenom to, že dneska máš za den x deadlinů (musíš být v tolik a tolik tam a tam, do tehdy a tehdy stihnout tenhle úkol, atd.), nebudíš se přirozeně a spánek ti kazí světelný smog, je pro tělo stresující až až. Adaptace probíhá mnohem pomaleji než vývoj.

ARGANNAH: Ten byl vždycky. Představ si jenom ty matky, co běžely ráno poklusem bez auta do práce přes mateřskou školku a odpoledne zpátky ověšené taškama s nákupem.

TAPINA: Nemám na mysli existenční obavy, spíš každodenní stres spojený s uspěchanou prací a tlakem na výkon.

ARGANNAH: A myslíš, že dnešní populace mí opravdu víc stresu, než dřívější? Já bych neřekla. Řeší se jiné věci, ale život, kdy lidi budou v pohodě a nebudou se nervovat kvůli ničemu, nikdy nebyl a nikdy nenastane, protože když nemáme strach o život, o budoucnost, o finance a o práci, tak se dokážeme až k nespavosti vystresovat kvůli nějaké úplné blbině typu "nevím co budu zítra vařit".

ARGANNAH: "jestli jeví zájem jen ve světlých obdobích a v krizích si mě ani nevšimne, tak to není perspektivní partner."

Mít nehodu, dostat nemoc, prožít nějaký šok, to jsou krize.
Mít nadváhu nebo být obézní je životní styl.

Pokud muž začne žít se štíhlou ženou a ona později vlastní vinou ztloustne, porušila nepsané podmínky vztahu.
Stejně jako třeba když on začne pít.

ARGANNAH: "pokud jsou spolu v dlouhodobém vztahu nějaký pátek, pak i on s nejvyšší pravděpodobností mohutně přispěl k tomu, že se do téhle situace dostala"

Na druhou stranu máš pravdu, že každý člověk s destruktivním životním stylem (obezita, alkoholismus...) kolem sebe má nejméně jednoho enablera, který mu takový život umožňuje (třeba i z dobré vůle a z lásky).

ARGANNAH: Druhá věc je, že si to ty ženy nechají líbit.
Že se ztratí v tom “on doma nic nedělá”. Nedělá, protože ona mu to toleruje.

Což si přiznejme, že většina z nás tady tímhle ochranářským komplexem netrpí a nějakou invenci v tomto směru ze svých protějšků vytřískáme.

TAPINA: Což pak přesně potvrzuje, že úpadek té osobnosti byl často nesen právě dynamikou toho vztahu.

ECLECTICA: hele ja jsem pribrala v tehotenstvi 24kg, v porodnici jsem nechala 11 a ted po 8 mesicich mam stale oproti puvodni vaze navrch 8kg a nemam pocit, ze by to byla nejaka hruza. tohle je uplne neco jinyho, tady slo o prilady, kdy si muz zacne se zenou, ktera vazi dejme tomu 60kg na 170cm, takova ho vzrusuje, jeji telo je pro nej ideal, ale najednou za 10 let ma ta zena 90 a jemu se zacne hnusit. a neni mozny mu to vycitat, je to naprosto pochopitelny. ze nekdo pribere v tehotenstvi a pak mu chvili trva, nez se toho zbavi, pripadne se ani nedokaze zbavit vseho, to je uplne neco jinyho. 10/15kg plus vypada preci jinak nez plus takovejch 30/40/50, to uz je najednou uplne nekdo jinej.